SHRNUTÍ: Debata a pochopení jasného a bezprostředně hrozícího nebezpečí vyplývajícího z jednostranného stažení z Gazy v roce 2005, je klíčem k záchraně Izraele před nebezpečím při vytváření palestinského státu na Západním břehu Jordánu.
Autor: generál v záloze Gershon Hacohen, 16.8.2019
V létě roku 2005, kdy se blížilo jednostranné stažení Izraele z Gazy, vydala sama sebou ustanovená „Rada pro mír a bezpečnost“ deklaraci, následně podepsanou stovkami bývalých vyšších důstojníků a bezpečnostních představitelů, která slibovala, že „stažení (z Gazy) zlepší izraelskou bezpečnostní situaci.“ O čtrnáct let později mnozí z těchto „bezpečnostních expertů“ – včetně nově penzionovaného generála, který se na stará kolena přiklonil k levici, Yaira Golana – nadále tvrdí, že uvolnění z pásma Gazy změnilo bezpečnostní situaci Izraele k lepšímu. Jejich tvrzení se zakládají hlavně na porovnání počtu zraněných a zabitých v obdobích před stažením a po něm.
Nezohledňují však masivní narušení normálního života země – od pokračujícího utrpení způsobeného mnoha Izraelcům, přes gigantické investice do ochrany komunit a budování další bariéry s cenou vysoko přesahující 4 miliardy šekelů, přes náklady na tři rozsáhlé operace (2008–9, 2012, 2014) a na četná kola pokračujících bojů. Náklady na samotnou operaci Protective Edge (Ochranné ostří – 2014) – včetně celkových vojenských a civilních výdajů a výpočtů ztráty produktivity – vyšly na více než 10 miliard šekelů. Tito „odborníci“ také ignorují eliminaci resp. neeliminaci teroru a následnou ztrátu izraelské svobody jednání, kterou Hamas svými raketami zlikvidoval. Ty mu umožňují podle libosti narušit rutinu izraelské domácí fronty.
Především tím, že učiníte počet obětí hlavním kritériem posouzení bezpečnostní situace, jak to například udělali američtí generálové ve Vietnamu, aby zakryli své naprosté selhání, tito „odborníci“ nezajistí, aby rovnice národní bezpečnosti odvisela na prvním místě na počtech zraněných a zabitých. Pokud by toto skutečně bylo to klíčové kritérium, většina bojů za národní osvobození by se vůbec neodehrála.
Není tedy náhodou, že ti, kdo tvrdí, že jednostranné stažení z Gazy zlepšilo bezpečnostní situaci Izraele, jsou také ti, kteří upřednostňují podstupování dalších území na Západním břehu. Nevyhnutelné propojení mezi tím, co se odehrálo v Gaze od odchodu IDF s vykořeněním místních židovských komunit v létě 2005, a tím, co by se pravděpodobně odehrálo, pokud by byl podobný krok proveden na Západním břehu Jordánu, vyžaduje komplexní a kritické přehodnocení všechno, co se v Gaze za posledních 14 let stalo.
Stručně řečeno, stažení Izraele posílilo přesvědčení Hamasu, že palestinské vítězství bude získáno „odporem“, nikoli politickými prostředky a přístupem à la Mahmúd Abbás. Nástup Hamasu, jako nové suverénní entity v Gaze má mnoho důsledků, které vyžadují seriózní přehodnocení procesů z Osla. Klíčový předpoklad, že vzájemné ústupky vytvoří podmínky pro vzájemné uznání a přiblíží konec konfliktu, je podkopán. Podle Hamasu to nebylo touha po míru, která Izraelce donutila ustoupit z Gazy, ale jejich úzkost, která povstala tváří v tvář neúnavnému „odporu“, podobně jako jejich panický útěk z Libanonu v květnu 2000. Z tohoto pohledu je tedy dvoustátní řešení v radikální logice bývalého vůdce Hamasu Khaleda Mashala jen další fází strategie nepřerušeného boje za zničení Izraele.
Po celá léta Izraelci doufali v logiku oddělení, neboli, jak řekl Ehud Barak, když byl premiérem, „oni jsou tam a my jsme tady.“ Po odchodu Izraele z Gazy bylo prostorové uspořádání navrženo právě v souladu s touto logikou – tedy jako komplexní hraniční systém s bezpečnostním plotem a klasickým, rigidním vojenským hraničním režimem. Tím tedy bylo – podle těchto předpokladů – dosaženo ideálního stavu oddělení. A přes toto všechno představuje masivní vojenské soustředění Hamasu a Palestinského islámského džihádu novou komplexní systémovou výzvu. U raket a minometných granátů, stejně jako u výbušných a zápalných balónů, není plot žádnou překážkou. Ani nijak neeliminuje hrozby tunelů. Plot na jedné straně přispívá k pravidelné bezpečnostní rutině, ale na straně druhé pomáhá nepříteli budovat jeho vojenský potenciál, aniž by byl jakkoli rušen. Hamas a Islámský džihád dokázali pod ochranou plotu a prostorového oddělení vytvořit organizovanou vojenskou sílu zahrnující celé prapory a brigády, vyzbrojené skrytým a chráněným arzenálem raket, s podporou efektivního velení a vybudovaného řídícího aparátu. Nic z toho by nemohlo být ani zbudováno ani udržováno, pokud by nebylo onoho prostorového oddělení s přísným vymezením „my zde“ a „oni tam“.
V tomto spočívá ten klíčový rozdíl mezi organizačními a operačními schopnostmi Hamasu v Gaze – dobře chráněnými za bezpečnostním plotem – a jeho organizačními a provozními obtížemi na Západním břehu Jordánu – a to i například v oblasti Hebronu, kde jak je známo, má širokou lidovou podporu.
Jinými slovy, rozhodnutí premiéra Ariela Sharona o úplném a jednostranném stažení z Gazy, včetně vzdání se Philadelphi Route podél hranice s Gazou s Egyptem, vytvořilo podmínky, které Hamasu a Islámskému džihádu umožnily shromáždit velké množství pokročilých zbraní. Podobný krok na Západním břehu Jordánu by, v souladu s poptávkou Palestinců po kontrole údolí Jordánu, způsobil neakceptovatelnou hrozbu přímo srdci Izraele, včetně jeho hlavní hospodářské a průmyslové infrastruktury a letiště Ben-Guriona. To jsou jen některé z faktorů, které je třeba náležitě zvážit, než by byl učiněn jakýkoli podobný krok na Západním břehu Jordánu.
Bez ohledu na tyto potenciální hrozby, všechno, co se v Gaze od léta 2005 odehrálo, nabízí příležitost poučení se, ze které se toho dá mnoho zjistit. Výsledky tohoto „lidského experimentu“ denně prožívají obyvatelé měst a vesnic jižního Izraele – ty mohou přispět k válce o veřejné mínění, což vyvolává vážné pochybnosti o moudrosti „odborníků“, kteří se neustále snaží prosazovat postoupení dalších území na Západním břehu až po hranici bezpečnostního plotu. Prostorové uspořádání „oni jsou tam a my jsme tady“ už bylo v Gaze neúspěšně vyzkoušeno a selhalo.
Debata a pochopení jasného a bezprostředně hrozícího nebezpečí vyplývajícího z jednostranného stažení z Gazy v roce 2005, je klíčem k záchraně Izraele před nebezpečím při vytváření palestinského státu na Západním břehu Jordánu.
Toto je upravená verze článku, který byl publikován v Izrael Hayom 9. srpna 2019.
Generálmajor ve výslužbě Gershon Hacohen je vedoucí výzkumný pracovník Centra strategických studií Begin-Sadat. V IDF sloužil čtyřicet dva let. Velel jednotkám v bitvách v Egyptě a Sýrii. Byl také velitelem sboru a velitelem Vojenských vysokých škol IDF.
