Praha Jeruzalém

Jaká je pozice židovského národa v roce 2019, na 80. výročí Druhé světové války, v porovnání s rokem 1939?

Autor: Daniel Krygier

Světoví vůdci se nedávno sešli v Polsku, aby si připomněli 80. výročí Druhé světové války. Zdá se, že každý národ si z tohoto devastujícího konfliktu, který si vyžádal 70 milionů životů, vzal jinou lekci.

Jaká je hlavní lekce holokaustu pro židovský národ? Jaká je pozice židovského národa v roce 2019 v porovnání s rokem 1939?

V roce 1939 bylo na světě okolo 18 milionů Židů, v porovnání s dnešními 13-14 miliony. Menší část z nich žila v západních demokraciích, zatímco většina žila ve více či méně represivních východoevropských společnostech a v islámském světě.

Stejně jako dnes byli Židé hořce rozděleni mezi asimilanty, sionistické nacionalisty, tradicionalisty a socialisty.

Spoléhání se na druhé

Sdílenou realitou všech židovských podskupin v roce 1939 bylo to, že židovský národ neměl stát, z velké části se nedokázal bránit a spoléhal se na nežidy, že je ochrání.

V květnu 1939 schválila Velká Británie Bílou listinu, která výrazně omezila židovskou imigraci do Země Izrael.

Bílá listina porušila sliby na podporu židovské státní suverenity, které byly dané v Balfourově deklaraci a na mezinárodní konferenci v San Remu. Jednalo se o cynický britský pokus uchlácholit antižidovskou náladu v muslimském světě.

Zatímco sionističtí vůdci jako David Ben-Gurion a Chaim Weizmann londýnské protižidovské politice oponovali, neměli dostatek moci, aby ji mohli změnit.

Ve stejnou dobu většina zemí, včetně Spojených států, zablokovala rozsáhlou židovskou imigraci. Výsledkem bylo, že osud evropského židovstva byl zapečetěn dokonce ještě předtím, než nacistické Německo napadlo Polsko v září 1939.

Protože neexistoval suverénní židovský národní stát, byl svět v roce 1939 rozdělen mezi místa, kde Židé mohli žít a místa, kam Židé nemohli vstoupit, jak Weizmann slavně poznamenal.

Zatímco se sionistickým hnutím podařilo propašovat některé Židy z Evropy do Země Izrael, byli pouze kapkou v oceánu v porovnání s miliony Židů, kteří nakonec zahynuli v nacistických plamenech.

Velká a údajně vlivná americká židovská komunita byla bezmocná a neschopná ovlivnit Washington, aby přijal větší počet židovských uprchlíků z Evropy. Například plavidlu St. Louis, které vezlo 900 židovských uprchlíků z Německa, bylo zamítnuto povolení ke vstupu jak ve Spojených státech, tak v Kanadě.

V důsledku toho byla loď nucena vrátit se do nacisty ovládané Evropy. Historický výzkum odhaduje, že okolo jedné čtvrtiny židovských uprchlíků na St. Louis bylo později zavražděno v nacistických táborech smrti.

Světlé časy před námi

V roce 2019 žije téměř polovina světového židovstva v Izraeli.

Poté, co proti všem předpokladům přežil prudké útoky, se vzkříšený židovský stát přeměnil z chudého a křehkého státu v roce 1948 na dnešní technologickou a vojenskou mocnost.

Síla Izraele je zásadní ve světě, kde pokračují genocidy a masové vraždy na celé zeměkouli, od Kambodži, Bosny a Rwandy po Súdán, Jemen a Sýrii.

Západní země se zdají být stejně neochotné tyto masakry konfrontovat, stejně jako byly v roce 1939. „Červené hranice“ Ameriky v Sýrii se ukázaly být pouze prázdným prohlášením.

Židovský stát je silný a má mnoho mocných spojenců. Přesto je důležité nezapomenout, že má spojence právě proto, že je silný.

Dnešní blízké spojenectví mezi USA a Izraelem se zrodilo až po překvapivém vojenském vítězství Izraele během Šestidenní války v roce 1967.

Byla to právě ohromující přeměna z židovské bezmocnosti v židovskou moc, která připravila cestu pro rostoucí izraelské diplomatické vztahy po celém světě.

Na rozdíl od individuálních přátelství jsou státy poháněny zájmy. Filosemitismus hraje pouze část, ale je to poptávka po izraelských technologiích a know-how, která nutí rostoucí počet národů navázat kontakty s Jeruzalémem.

Hlavním důvodem za neúspěchem hnutí BDS je to, že Izrael se stal zkrátka příliš cenným na to, aby byl bojkotován.

Židé nicméně čelí výzvám. Vnitřně je židovský svět čím dál tím více rozdělený mezi převážně liberální americké židovstvo, které si osvojilo post-národní univerzalismus, a konzervativní izraelské židovstvo, které si osvojilo nacionální specifičnost.

Během posledních 80 let se antisemitské genocidní podněcování přesunulo z Evropy na Blízký východ. Německo a Francie oficiálně uzavřely vztahy s Izraelem, ale s radostí přijímají obchod s íránským režimem, který otevřeně požaduje zničení židovského státu.

Izrael musí neustále zápasit o to, jak co nejlépe používat svou moc, tak aby si zajistil svou existenci v nepřátelském regionu, který v naprosté většině odmítá židovskou národní nezávislost.

Židovský národ má však alespoň nezávislý stát – a to ho staví na míle daleko před postavení Židů v roce 1939.

 

06. 09. 2019 16:46 319 Lucie Krchňáková Zdroj: World Israel News

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem