Praha Jeruzalém

Dá se říct, že izraelský lid, který musel jít v úterý 17. září podruhé během tohoto roku k volebním urnám, hlasoval úplně jasně. 73 ze 120 mandátů obdržely sekulární strany politického středu: 33 Kachol-lavan (Modrá a bílá) Benjamina „Bennyho“ Gance, 32 Likud von Benjamina „Bibiho“ Netanjahu a osm strana Jisra'el bejtejnu (Izrael, náš domov) Avigdora Liebermana.

Tito poslanci tvoří jasnou většinu a v zásadě se z vnějšku ve svých názorech neliší, ať už jde o ekonomiku, sociální sféru, bezpečnost, zahraniční politiku, jednání s Palestinci, osady v Judsku a Samaří, dvoustátové řešení, mírový proces s arabským světem, anebo o Irán. Když Netanjahu týden před volbami prohlásil, že po volbách anektuje Údolí Jordánu, twitoval Ganc spontánně: „Já taky!“

Jak má Izraelec vůbec volit …?

S ohledem na tento politický střed si jeden reportér povzdechl: „Jak má Izraelec vůbec volit, když levicoví oponenti Netanjahuovi vyčítají, že je příliš mírný vůči palestinským ostrřelovačům raketami z Pásma Gazy, zatímco pravičáci vyklízí osady?“

Skutečně se jeví jako důvod poklesu mandátů pro Netanjahua o osm oproti dubnovým volbám jeho váhavý postoj vůči Hamásu.

Ortodoxní strany obdržely své obvyklé mandáty: sefardská Šas devět a aškenázská Židovství Tóry sedm. Nová pravice pod vedením Ajelet Šakedové dostala sedm mandátů a levice dohormady jedenáct, přičemž šest patří socialistické straně Haavoda-gešer (Práce-most) a pět komunistickému Demokratickému táboru.

Vítězi a poražení

K vítězům patří „Sjednocená kandidátka“ antisijonistických arabských stran, kerá vstoupí do 22. Knesetu jako třetí nejsilnější s 13 poslanci. Stejně jako Liebermanova Jisra'el bejtejnu si polepšila o tři mandáty. Strana Nová pravice získala o dva víc, ortodoxní strany a levicově extrémní bývalý Merec jeden, zatímco sociálně domokratická Práce si zachovala šest.

Poraženými v tomto volebním kole se stal Netanjahuv Likud, který přišel společně s Kachlonovým „Kulanu“ (My všichni) o osm mandátů a Gancův Kachol Lavan, který přišel o dva. Strany Kulanu a Likud vstoupily do těchto voleb společně.

Přes tyto ztráty platí pro politický izraelský střed: Žádná z ortodoxních ani extremistických stran by se nemusela stát závažím na váze konstruktivního vytvoření vlády. Dobrá zpráva je, že pravicově extrémní rasistická „Ocma Jehudit“ („Síla židovská“) pod vedením právníka Itamar Ben Gvira ztroskotala na hranici 3,25%.

Benjamin proti Benjaminovi

„Lid je si zajedno v tom, že má být nový předseda vlády odborníkem na otázky bezpečnosti, aškenázského původu, ve věku mezi 60 a 70 lety, jménem Benjamin“, shrnul celou situaci jeden komentátor. Ale právě tady je zakopaný pes. Neboť oba Benjamini jsou si také jistí, že se ten druhý nemá stát premiérem.

Benjamina Netanjahua podporují z 55 mandátů Likud, ortodoxní strany a Nová pravice. Bezprostředně po oznámení volebních výsledků, kromě toho prohlásil, že tento stranický blok se bude koaličních jednání účastnit jen společně a nenechá se rozdělit.

Benny Ganc reprezentuje největší stranu v izraelském parlamentě. Spolehlivě ho ovšem podporuje jen 44 poslanců ze strany Kachol-lavan, Práce a Demokratický tábor. Po mnohém uvažování ho nakonec jako budoucího předsedu vlády prezidentovi navrhli i poslanci Sjednocené kandidátky – ovšem bez tří poslanců ze strany Balád. Takže za Gancem stojí 54 poslanců.

Arabští poslanci Sjednocené kandidátky jsou ovšem pro Gance velkým problémem, pokud by chtěl sestavit koalici s absolutní většinou přinejmenším 61 poslanců. Lieberman zásadně vylučuje koalici s antisijonistickými Araby, stejně tak celý „Netanjahuv blok“.

Možné alternativy

Čistě teoreticky-ideologicky by bylo možné, že by se 7 poslanců ultraortodoxní strany Židovství Tóry připojilo k levicové koalici. Ultraortodoxní aškenázové mají hlavně sociální zájmy spolu s kritickým odstupem k sekulárnímu sionizmu a modernímu státu Izrael. Jsou ale pevně uvázáni v „Netanjahuově bloku“ a dají si hlavně s ohledem na budoucnost pozor, aby neroztrušovali nejistotu. Kromě toho patří ke „Gancově koalici“ celá řada výslovně sekulárních osobností, které mají s ultraortodoxními Židy velké problémy.

Takže zůstává Netanjahu navzdory všemu sýčkování a volebním ztrátám politicky nejsilnějším kandidátem na úřad izraelského premiéra. Podle zákona musí prezident Reuven Rivlin požádat o vytvoření koalice toho kandidáta, kterého navrhl největší počet poslanců. Pak bude napínavé, jestli vůbec a kdy se Netanjauhovi podaří sestavit schopnou vládu.

Avigdor Lieberman zatím nenavrhnul nikoho. Pokud by se rozhodl připojit se k Netanjauhovi, vznikla by většina 63 poslanců. Ta by byla velmi podobná té z posledních a předposledních voleb, s tím rozdílem, že by jeho postavení tentokrát bylo silnější.

Stejně tak by teoreticky mohla strana Práce pod vedením Amira Perece pomoci Netanjahuově bloku k absolutní většině 61 mandátů.

Prezidentem Reuvenem Rivlinem stejně jako Avigdorem Liebermanem propagované velké koalicí stojí v cestě několik překážek. Jedna z nich je veřejný slib Netanjahuova bloku z Likudu, ortodoxních stran a Nové pravice nenechat se rozdělit.

K následníkům Gance patří militantní sekularisté, jako například bývalý novinář Jair Lapid, který se, podobně jako Lieberman upsal úloze omezit vliv ortodoxních Židů v židovském státě. Šéf ultraortodoxní sefardské strany Šas Arije Der’i už ale vyzval ke smíření.

Nad Netanjahuem se také vznáší Damoklův meč tří nedořešených obžalovacích spisů, které by mohly vést k soudnímu řízení. Při koaličních vyjednáváních tedy nebude sporná jen jeho osobnost, ale i jeho osobní imunita.

Překlad Krista Gerloffová

 

26. 09. 2019 05:47 123 Johannes Gerloff Zdroj: Redakce Israel.cz

Klíčová slova

Buďte v obraze

Přihlaste se k zasíláni novinek emailem