Česká republika
V Československu, nyní jen v České republice, se dochoval jen jediný Spitfire, TE565. Z Velké Británie přiletěl do Československa v srpnu 1945 v řadách 310. peruti s trupovými kódy NN-N. Později sloužil u 1. letky Leteckého pluku 12 v Praze-Kbelích s trupovým označením A-712. Podobně jako všechny zbylé československé Spitfiry byl původně určen na export do Izraele.
Bohužel nebo pro naše muzejnictví bohudík při přistávacím manévru v Kunovicích havaroval a to dne 22. dubna 1949. Bylo tedy rozhodnuto jej nevyvážet ale uskladnit pro muzejní účely. Jeho vlastníkem se stalo Národní technické muzeum. Začalo dlouhé čekání, protože k pečlivé renovaci letounu došlo až v šedesátých letech.
Zde je tedy obrázek našeho jediného muzejního exponátu letounu Spitfire LF.Mk.IXE.
Práce provedli dobrovolníci z Letecké historické společnosti za vydatné pomoci národního podniku Aero Vodochody, kde proběhly finální práce. Poté byl stroj nejprve vystaven v dopravní hale Národního technického muzea v Praze na Letné, odkud byl roku 1968 k výstavním účelům dlouhodobě zapůjčen Vojenskému historickému ústavu, jehož pokarčovatelem je dnešní Historický úřad Armády České republiky. Již téměř 35 let je vystaven v Leteckém muzeu na letišti Praha-Kbely.
Vlastníkem zůstává i nadále Národní technické muzeum. Ostatní dochované původně československé Spitfiry LF.Mk.IXE prošly často neuvěřitelnými peripetiemi a dobrodružnými cestami před Izrael, na Barmu a některé z nich se nakonec díky tomu dostaly do země svého vzniku, tedy do Velké Británie.
Velká Británie
Jen o číslo vyšší než stroj umístěný ve Kbelích, tedy stroj TE566 byl jako zcela nově vyrobený v srpnu 1645 předán 312. peruti, s níž se v srpnu 1645 dostal do Československa. Poté sloužil v Českých Budějovicích u 1. letky Leteckého pluku 4. Dále byl zařazen u českobudějovického Stíhacího výcvikového střediska a nakonec u Letecké vojenské akademie. V listopadu 1948 byl přelétnut do Kunovic, odkud se pravděpodobně v lednu 1949 dostal v rozmontovaném stavu do Izraele. Zde byl označen číslem 2031. Po vyřazení ze služby byl umístěn jako dekorace u hřiště v kibucu Alonim.
Tento vrak objevil v Izraeli v roce 1976 známý sběratel Robert Lamplough. Přepravil jej do anglického Duxfordu. Prošel několika drženími a postupně byl renovován. V listopadu roku 1983 dostal postupně renovovaný stroj civilní poznávací značku G-BLCK a od května 1986 renovace pokračovala v dílnách firmy Hull Aero v Ludhamu. Jeho závěrečná fáze proběhla v Audley Endu u firmy Historic Flying Ltd., jejímž majitelem je Tim Routis.
K úspěšnému záletu došlo tamtéž v červenci 1992. Stroj nese původní kódy DU-A, které jej řadily do stavu 312. peruti a nese i československé výsostné znaky v jejich příletové podobě, tedy s praporovitými znaky na svislé ocasní ploše. Na rozdíl od původních zkrácených renovátoři dali tradiční eliptická křídla. Tím je původnost stroje potlačena, ale trup je to pořád ten původní. Pan Guy Black se s ním objevil i v České republice – byl v červnu 1993 na Memorial Air Show v Roudnici nad Labem a na přelomu května a června 1997 na Aviatické pouti v Pardubicích. Zde je obrázek toho nádherně renovovaného stroje:
Tento obrázek jsem našel zde, https://www.fronta.cz/foto/spit-mk-ix-6 kolegové na frontě zde mají nádhernou fotogalerii, ale tento obrázek jsem jim mrzce zcizil a tímto jim alespoň udělám reklamu.
Dalším strojem, dochovaným ve Velké Británii, je TE517. Do Československa se dostal v srpnu 1945 s 313. perutí. Poté sloužil u 1. letky Leteckého pluku 7 v Brně a nakonec Letecké vojenské akademie. Byl exportován do Izraele, kde dostal číslo 2046 a po vyřazení ze služby jej čekal podobný osud jako TE566. Po letech byl zachráněn z kibucu Gaaton a v červenci 1981 byl registrován na jméno Roberta Lamplougha jako G-BIXP. V dubnu 1985 byl prodán firmě Charles Church (Spitfires) Ltd. a přeznačena na G-CCIX. Jeho renovace však dosud nebyla dokončena.
Další tři stroje se nacházejí v Izraeli.
Primo: Patrně nejzajímavějším z nich je TE554. O něm už ledacos víme. Ale nedá se to jen tak odbýt, proto se i v této kapitole musíme támto strojem zabývat. A to i za tu cenu, že se budu opakovat. Tento stroj pochází z původní výzbroje 310. peruti, s níž se v srpnu 1945 dostal do Československa. Později sloužil u 1. letky Leteckého pluku 10 v Praze-Kbelích a nakonec u Letecké vojenské akademie. Do Izraele se dostal jako č. 2057 a po vyřazení z první linie byl udržován v letuschopném stavu pro velitele izraelského letectva generála Ezera Weizmana. Tento celočerný Spitfire s rudými doplňky je pod značkou 4X-FOG dochován v muzeu izraelského letectva v hatzerimu.
Zde je tento krasavec a pýcha izraelského letectva v celé kráse připraven ke startu.
Secundo: Na tomtéž místě se nachází stroj TE578, jenž kdysi sloužil u 312. perutě a pak u 1. letky Leteckého pluku 5. V Izraeli létal pod číslem 2038. Do tohoto provedení byl nákladně restaurován v roce 1999. Je součástí sbírek leteckého muzea v Hatzerimu.
I tento obrázek je k dispozici a máte ho zde. Je to moje vlastní fotografie, pořízená při mé první cestě po Izraeli.
Tertio: Třetím bývalým československým a v Izraeli dochovaným Spitfirem je stroj neznámého sériového čísla. Bezpečně se ale ví, že jeho označení začínalo však písmeny TE, takže není pochyb o tom, že dochází z československé dodávky. Je uchován jako památník u brány letecké základny Hatzor v Izraeli.
Barmské Spitfiry
Díky izraelskému exportu 30 strojů do Barmy v roce 1954 se další původní československé Spitfiry LF.Mk.IXE se dochovaly v této zemi.
Primo: První z nich je vystaven v muzeu v Rangúnu. Nese trupové označení UB421 a typickou hnědo-zelenou kamufláž, kterou byly barmské „devítky“ opatřeny v důsledku omylu izraelských opravárenských podniků. Omylu proto, že původní barmské Seafiry a letouny vůbec, byly v barvě kovu. Stroj nese pumové závěsníky a odpalovací zařízení raket pod křídlem.
Celé originální sériové číslo RAF tohoto stroje sice není známo, ale stroj pochází ze série strojů, jejichž čísla začínala TE5.., což je jasně řadí mezi bývalé stroje československého letectva. Odtud se dostal do Izraele, kde dostal číslo 2024 a následovně v roce 1954 na Barmu.
Zde je citovaný UB 421 v celé své kráse.
Secundo: Druhým je stroj, ML 119, který čs. letectvo získalo v prosinci 1946. Slouží v LVA pod označením A-719 a pak byl exportován do Izraele, kde měl číslo 2020. V roce 1954 byl reexportován na Barmu, kde létal jako UB441. S tímto číslem je dochován v restaurovaném stavu v barmském Mingaladonu.
Zdali je třetí dochovaný barmský stroj s číslem UB425, vystavený v Mandalaji, tedy asi 600 km severně od Rangúnu též československého původu, však ve stávající době nelze zjistit.
Na závěr této kapitoly jsem si dovolil nádhernou ukázku setkání generací na izraelském nebi.
ZÁVĚŘ – jen pár slov
Tato práce tak trochu vybočuje z mého běžného vidění světa. Letadla nejsou moje parketa. Jenže když jsem dělal přednášku u Czech Spitfire Clubu v Jihlavě, potkal jsem skvělé lidi a nějak se mi to uhnízdilo v hlavě. Navíc mi jeden z nich, známý jako Joe CSc. hodně pomohl v původní práci o naší pomoci státu Izrael v letech 1948 až 1949.
Proto jsem se rozhodl, že tuto práci udělám. Hodně fotek mi poslal kolega Palbák a to mě nakonec donutilo k práci. Nejde o práci technickou, na tu bych si netroufl, ale snad i zde najdete něco zajímavého.
Použité zdroje:
Jiří Dufek, Karel Kaplan, Vladimír Šlosar, Československo a Izrael, studie, vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v nakladatelství doplněk, 1993
Jiří Dufek, Karel Kaplan, VLadimír Šlosar, Československo a Izrael 1945-1956, dokumenty, vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v nakladatelství doplněk, 1993
Howard M. Sachar, ďějiny státu Izrael, Nakladatelství Regia, 1999
Čejka Marek, Izrael a Palestina – Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vydání, Praha, Barrister & Principal, 2007.
Brož Ivan, Arabsko-izraelské války, Praha, Epocha, 2005.
Čerovský Jan a kolektiv, Izrael a palestinská území, Praha, Olympia, 1999.
Herzog Chaim, Arabsko-izraelské války, Praha, Lidové noviny, 2008.
Dufek Jiří, Šlosar Vladimír, Seminář o československé pomoci Izraeli 1948-1950, Historie a vojenství. Ročník 42, č. 5 z roku 1993.
Dufek Jiří, Šlosar Vladimír, Pomoc Československa při vzniku izraelského letectva v roce 1948. Historie a vojenství, ročník 42, číslo 1 z roku 1993
http://cs.wikipedia.org/wiki/Izraelské_obranné_síly
http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/1948toc.html
http://www.zionism-israel.com/dic/War_of_Independence.htm
http://www.szcpv.org/04/cr8.html
http://stejskal.bigbloger.lidovky.cz/c/46730/Izrael-Misto-v-srdci-vyber-ze-vzpominek-6.html
http://www.wwpbooks.com/pdf/y02_cz.pdf autor Jiří Rajlich, červen 2004, mimořádná skvělá práce, jak je u tohoto autora zvykem.
Když jsem tuto práci dával dohromady, tak jsem vycházel z podkladů, které jsem uvedl v seznamu literatury. AAle citovaná práce pana Jiřího Rajlicha jak se zdá má jisté nedostatky způsobené pouze a jen tím, že od doby jejího vypracování, Proto využívám pomoc kolegy Farkyho, z mého mateřského vojensko-historického fóra Palba.cz, který mi poslal tento aktualizovaná seznam. Podle něj jsou dochovány tyto původně českoslovneské Spitfiry:
Rozdělení by ponovu mělo vypadat takto:
1 kus je v Barmě
3 kusy jsou ve Velké Británii
2 kusy jsou v Izraeli
1 se dostal do USA
1 je v Austrálii
1 v ČR
MH 750, číslo v izraelském letectvu 2043 – dlouhá léta byl v Barmě, momentálně by měl být restaurován do letuschopného stavu v Duxfordu ve Velké Británii.
ML 119, číslo v izraelském letectvu 2020 – stejně jako MH 750 se dříve nacházel v Barmě, nyní je uskladněn v Duxfordu.
SL 633, číslo v izraelském letectvu 2042 – tohle je poslední z trojice Spitfirů získaných z barmy v 90. letech minulého století. Prošel rekonstrukcí do letuschopného stavu, momentálně je provozován na letišti Paine Field (Washington, USA) v československých barvách. První let po rekonstrukci proběhl 15. října 2010. To je naprostá novinka a velmi zajímavé.
TE 517, číslo v izraelském letectvu 2046 – je uskladněný ve Velké Británii.
TE 554, číslo v izraelském letectvu 2057 – nachází se v Izraeli, v muzeu v Hatzerimu. Je letuschopný, je to bývalý Weizmannův osobní stroj. I tomuto stroji jsem se věnoval snad dostatečně podrobně.
TE 566, číslo v izraelském letectvu 2032 – byl provozován ve Velké Británii, byl letuschopný. Zúčastnil se Memorial Air Show v Roudnici nad Labem (1993) a Aviatické pouti v Pardubicích (1997). V roce 2000 prodín do Jihoafrické Republiky, 25. dubna 2002 havaroval (pilot zahynul). Trosky TE 566 se momentálně nacházejí uskladněné v Brisbane v Austrálii.
TE 578, číslo v izraelském letectvu 2028 – je v Izraeli. Dlouhá léta byl v Hatzoru jak „strážce brány“, nyní je v muzeou Hatzerimu ve statické ukázce. Zde je nesrovnalost v čísle – já uvádím 2038, po novém by to mělo být číslo zde uvedené.
TE 5??, číslo v izraelském letectvu zatím není určitelné 20?? – je vystaven v Rangúnu v Barmě, sériové číslo neznámé. Výrobní číslo ho ale údajně identifikuje jako „Čechoslováka“ ze série TE 5xx. Zde je tedy nesrovnalost – podle seznamu starší verze by měly být v Barmě Spitfiry dva. Počkáme, co se objeví časem.
TE 565 – dlouhá léta v muzeu ve Kbelích, momentálně v Národním technickém muzeu v Praze. Byl původně prodán do Izraele v rámci „Důvěrné Izrael“, ale než mohl být dodán, havaroval v Kunovicích. Možná naštěstí, jinak bychom ho teď asi neměli. Tomu jsem se věnoval snad dost podrobně.
Doufám, že hlubokou znalost mého kolegy oceníte tak, jako já.
