Praha Jeruzalém

Zastávka na hoře Bental

Po neúspěšné návštěvě Údolí slz jsme vyrazili na další cíl, a to Har Bental. Takže zase trochu zeměpisu. Har Bental či jen Bental je hora sopečného původu o nadmořské výšce 1171 metrů na Golanských výšinách, na syrském území od roku 1967 obsazeno Izraelem.

Nachází se v severovýchodní části Golanských výšin, 17 kilometrů severovýchodně od města Kacrin a 15 kilometrů jižně od města Madždal Šams, cca 3 kilometry od linie izraelské kontroly.

Har Bental tvoří spolu se sousední horou Har Avital jednotný geologický celek. Jde o dva izolované vrcholy, které vystupují cca 200 metrů nad okolní náhorní planinu. Na severozápadním úpatí hory leží vesnice Merom Golan, situovaná na nánosech původního lávového proudu. Har Bental je turisticky využíván. Na vrcholku je návštěvnické centrum a kavárna Kofi Annan. Turistické centrum spravuje obec Merom Golan. Na tuto horu zamířila kola našeho autobusu.

Har Avital nebo jednoduše Avital je opět hora sopečného původu o nadmořské výšce 1204 metrů a vytváří spolu se sousední horou Har Bental jednotný geologický celek. Jde o dva izolované vrcholy, které vystupují cca 200 metrů nad okolní náhorní planinu. Na jižním úpatí hory leží vesnice Ejn Zivan. Har Avital má podobu podkovovitého hřbetu o rozměrech 2,5 x 1,8 kilometru, který obepíná rozsáhlý bývalý kráter.

Fotografie hory Bental, pořízena později, při dalším výpadu na Golany.

Dvojčátko hory Bental - hora Svítal

Na fotce je vidět novodobé plantáže, větrolam a hospodářské objekty. Porost na svazích hory je posledním zbytkem souvislých lesů, jež ve starověku pokrývaly Golanské výšiny. Velmi cenný biotop. Fotografie byla pořízena později, při dalším výpadu na Golany.

Na vrcholku se nachází muslimská svatyně Šejch Abu Nida. Z vrcholu obou hor se nabízí kruhový výhled na celý region Golanských výšin. Východním směrem je vidět hluboko do syrského vnitrozemí.

Ne Bental byl od roku 1967 syrský opěrný bod, pak zde měla pozorovací stanici o silný opevněný bod izraelská armáda. Dnes slouží jako pozorovatelna OSN, která zde monitoruje bojovou činnost v Sýrii. Tedy jak už to u sil OSN bývá, jsou naprosto k ničemu.

Autobus nás přivezl na koncové parkoviště a poté šupky dupky do mlhy, větru a občasného deště. Moje paní to vzdala, bylo jí zima a mlha jasně dávala na vědomí, že vidět nebude skoro nic. Domluvili jsme se, že pokud tam bude něco, co by stálo za to vidět, vrátíme se pro ni.

Na opěrný bod to nebylo daleko a cesta šla do mírného stoupání. Jako první bylo po cestě předsunuté opevnění. Stavby na Golanách jsou zvláštní - železobetonové skelety jsou po instalaci obloženy mocnou vrstvou kamení, sebraného na místě.

Zničit je dělostřelbou je téměř nemožné. Účinný by byl možná zásah těžkou leteckou bombou. Dnes jsou vyklizeny, ale myslím si, že reaktivace by byla možná poměrně rychle..

První snímek ukazuje v mlze viditelnou masu přesunutého opevnění a je to slušný kus. Výzbroj zde už ale žádná není a je jen tušitelné, jakými zbraněmi posádka disponovala. Druhý snímek potom ukazuje chráněný vstup do nitra pevnůstky.

Dále po cestě se nachází restaurace. Je to hezký objekt, byl plný lidí a s námi jich hodně přibylo.

Zde je její fotografie, je přejatá, z důvodu počasí se mi nepodařilo vlastní pořídit, tedy ne takovou, aby měla výpovědní hodnotu. Ty ozbrojené deskové figuríny jsou součástí místního dioramatu.

Já ji minul a pokračoval jsem dál na opěrný bod a po cestě jsem si vyfotil tento rozcestník:

Za rozcestníkem už je zachované samotné opevnění s pozorovatelnou. Je to kombinace betonových a ocelových prefabrikátů, skládaného kamení zpevněného ocelovou sítí a kamenných valů. Zákopy jsou na plný profil a jsou v nich střeliště pušek i kulometů.

Zde je ukázka zákopu a ukázka kulometného hnízda se zachovalou lafetací.

I zde je vidět promyšlenost práce izraelského ženijního sboru. Pod těmito zákopy - kruhová obrana má dvě řady zákopů nad sebou - je velký podzemní kryt pro materiál, munici a hlavně pro posádku.

Zde jsou dochované vstupy do podzemí, po pár krocích narazíte na uzávěry. Celý opěrný bod má velkou balistickou odolnost. Posádka v době dělostřeleckého útoku mohla sestoupit do podzemních částí, dnes nepřístupných. 

Tento obrázek potom ukazuje nejčučavější kus fortifikace na tomto opěrném bodu a to je pancéřová věžička pozorovatelny. Za války v říjnu 1973 byl bod podroben těžké dělostřelecké přípravě, ale nestal se terčem útoku pozemních sil.

V této fázi jsem ukončil porhlídku a vyrazil pro svoji paní. Když jsme spolu šli nahoru, neodolal jsem a pořídil jsem hodně fotografií unikátních soch.

Zde těžký rocker...

Pravěký ještěr

A zde je to žabák cestovatel

Pár slov k tomu, jak sochy vznikají. Všude kolem se urputně bojovalo. A některé blízké vesnici bydlí sochař, který tato bojiště prochází a sbírá zbytky po zničené bojové a jiné technice bez rozdílu původu. A z těchto zbytků potom sestavuej tyto sochy.

Nejde sice o biblické přirovnání mečů v pluhy, ale uznejte, že ty sochy do sebe něco mají.

Poslední fotka z hory Bental je osobnější.

Na ní jsem já, izraelský voják a jeden chlapík z našeho zájezdu, Edson, tedy pro nás Edy. Moc fajn člověk.

Jinak pokud se někdy do Izraele podíváte, zjistíte jednu věc. Většina vojáků, které potkáte, chodí kompletně ozbrojeni. I zde, v kavárně, či spíše restauraci, ten chlapec měl přes rameno samopal, u pasu pistoli a byl trvale pozorný a bdělý.

Druhá věc je, že tito vojáci nikdy neodmítají fotografování. A pokud ano, stačí mu říci, že jste z České republiky a okamžitě se mu obličej rozzáří jak žárovka a udělá pro vás cokoliv.

Po vypití horkého čaje a velmi dobré kávy - ne tak vražedné jako té den předtím v Jaffě, jsme opět vyrazili dál.

 

08. 11. 2019 05:24 69 Jaromír Vykoukal Zdroj: Redakce Israel.cz