Premiér Šaron poprvé řekl, že je pro odstranění některých židovských osad jako součást jednostraného plánu, pokud by jednání s Palestinci selhala. Tuto myšlenku pronesl na setkání zahraničního a obranného výboru Knessetu, které se odehrávalo za zavřenými dveřmi. Podle tohoto plánu by se Izrael stáhl na obrannou hranici podél trasy bezpečnostní bariéry v Judsku a Samaří. Yuval Shteinitz, předseda výboru, sdělil, že Šaron načrtl plán jako alternativu mírové dohodě, která vytvoří mnohem lepší situaci pro Izrael, ale Palestinci získají mnohem méně, než v plné mírové smouvě. Shteinitz řekl, že tento plán podporuje většina členů strany Likud. Pokud ano, ukazuje to na určitý odklon od ideologie kontroly biblického území Izraele.

Kromě Palestinců, kteří podle palestinského kabinetního ministra Saíba Irikáta, odmítají jednostranné akce Izraele s tím, že k míru nepovedou, plánu oponují i židovští osadníci i politické strany – např. Národní náboženská strana a krajně pravicová Strana národní jednoty, které již pohrozily, že opustí vládu. Tyto strany mají třináct křesel a jejich odchod by znamenal konec Šaronovy vlády a možné vytvoření vlády národní jednoty spolu se Stranou práce, kterou již Šaron kontaktoval, avšak jeho nabídka na podíl na moci byla odmítnuta, nicméně Šaron získal příslib podpory jakýchkoli kroků k míru, které učiní.