Šaronova pestrá minulost a jeho role ve vývoji židovského státu vedla k tomu, že dosáhl své dnešní pozice. Šaronovi rodiče (otec byl horlivý sionista) imigrovali do britské mandátní Palestiny z Ruska, usadili se v mošavu Kfar Mahal 10 mil severně od Tel Avivu. Ariel Šaron se narodil jako Ariel Scheinerman 27. února 1928 jako druhé a poslední dítě. Otec byl agronom, matka studovala medicínu a dětem během farmářské výchovy vštěpovali ruskou kulturu, literaturu a hudbu. Šaron byl tedy vychován jako farmář a během času stráveného venku si vytvořil vztah ke krajině a zemi. Tento vztah se pro něj později stal součástí jeho bojové strategie – věřil, že základním přístupem k bitvě je znát terén na kterém se operuje. Ještě během školy se zapojil do paramilitantní organizace Hagana bojující za nezávislost Izraele. Do armády vstoupil v roce 1949 a tam si rychle získal reputaci svou inovativností, odvahou a nekonvenčními přístupy. Během války za nezávislost velel pěší jednotce. V roce 1953 založil speciální komando pro boj s arabskými záškodníky a teroristy, Jednotku 101, která prováděla odvetné akce za linií nepřítele. V roce 1956 byl jmenován velitelem výsadkářské jednotky a bojoval v Sinajské válce. V šestidenní válce 1967 velel obrněné divizi a při Jomkippurové válce v roce 1973 vedl překročení Suezu. Jeho úspěch jako bojovníka mu přinesl popularitu, ale jeho taktika byla někdy považována za nezodpovědnou a tak se často hádal s nadřízenými. Po válce v roce 1973 Šaron odešel do výslužby s hodností generál-majora a podobně jako mnozí jiní izraelští generálové postavil svou politickou kariéru na vojenské reputaci.Šaronova pestrá minulost a jeho role ve vývoji židovského státu vedla k tomu, že dosáhl své dnešní pozice. Jeden skandál poskvrnil Šaronovu kariéru – masakr v libanonských utečeneckých táborech Sabra a Šatila v září roku 1982, který provedly libanonské křesťanské milice a za který byl Šaron, tehdy ministr obrany, považován odpovědným. Šaron s pošramocenou pověstí v mezinárodní politice na post rezignoval v roce 1983. Zajímavým momentem kariéry a života Ariela Šarona je dlouholeté přátelství s jeho hlavním politickým rivalem Šimonem Peresem. Ti dva si donedávna oponovali v naprosté většině politických témat. Po Šaronově odchodu z Likudu a založení strany Kadima se však Peres rozhodl vystoupil z levicové Strany práce a připojit se k Šaronovi, který byl považován za jasného favorita v březnových parlamentních volbách.