Palestinské parlamentní volby byly zřejmě nejdemokratičtějšími volbami v arabském světě a také byly prvními z nichž ke znepokojení mezinárodní veřejnosti vzešla islamistická vláda. Poprvé tedy stojí demokraticky zvolení arabští islamisté před výzvou sladit ideologii s politickou praxí. Ve světě islámu mají pouze jeden vzor: Turecko. Tam po desetiletích přísně sekulárního vojenského režimu přišli k moci islamisté, kteří však namísto obratu ke konzervatismu, islámu a izolaci vyvinuli značné úsilí o dosažení členství v EU. Je tedy otázka, zda Hamás půjde touto tureckou cestou pragmatismu a umírněnosti, nebo bude hledat vzor v Íránu a afghánském Talibanu. Hamás je první arabskou islamistickou stranou, která bude moci vést svůj lid a skutečně řešit jeho problémy; už nebude moci pouze kritizovat, aniž by sám nesl břímě odpovědnosti, jako je tomu v mnoha arabských státech, kde jsou islamisté pouhými slovními kritiky prozápadních vlád, jež je potírají. Popularita a moc Hamásu bude konfrontována problémy omezeného rozpočtu, špatného zdravotnického systému, infrastruktury, nezaměstnanosti a propadu ekonomiky.

Podobnou možnost měli islamisté v Alžírsku v roce 1991 v několikafázových celonárodních volbách, kde však vláda po jejich přesvědčivém vítězství v prvních regionech zakročila za podpory Francie a USA, zastavila volby a tím vyvolala dodnes trvající občanskou válku, která si vyžádala sto tisíc životů.

Arabský svět bude jistě další vývoj na palestinských územích sledovat velmi bedlivě. Někteří doufají, že válka proti Izraeli bude pokračovat, jiní doufají v očistu islámského hnutí od terorismu a přechod od bomb k rozhovorům. Deníku Jerusalem Post sdělili vůdci Hamásu, že nikomu nebudou vnucovat své přesvědčení a že jim jde o stabilitu. Vědí, že jejich útoky přinesou izraelské protiútoky, nicméně je otázka, nakolik budou chtít dělat v zájmu dosažení stability kompromisy se svou ideologií.