Chel Ha′Avir byla, je a bezesporu ještě dlouho bude jedna z nejschopnějších leteckých sil na této planetě. Disponuje ohromným množstvím letecké techniky, skvěle secvičeným personálem, pečlivě vybranými piloty…

    Ty tam jsou doby, kdy piloti Izraelského letectva sestřelovali z oblohy egyptské a syrské letouny pomocí palubních kanónů. Dnešní vzdušný boj se vede téměř výhradně řízenými střelami.
    V sedmdesátých letech začal Izrael vyvíjet vlastní řízené střely Rafael Shafrir Mk.1, tehdy ještě modifikované americké Philco Ford AIM-9 Sidewinder. Před začátkem Opotřebovací války (1969-1970) bylo zaznamenáno její první úspěšné použití v boji, když s ní jedna z izraelských Mirage sestřelila egyptský MIG-21. Střela se osvědčila a posléze byla nasazena její zdokonalená verze Shafrir Mk.2. Střela však stále ještě vycházela z původní americké, Izraelci tedy začali chtít svou vlastní, izraelskou střelu. Proto začali vyvíjet Python 3, střelu třetí generace. Spolu s raketami Shafrir Mk.2, americkými AIM-9 Sidewinder a AIM-7 Sparrow se střely osvědčily během leteckých bojů o údolí Bikáa v roce 1982. Python 3 v nich zaznamenal více než 50 sestřelů, tedy o 60% více než Shafrir; střely druhé generace totiž ještě bylo možno vymanévrovat.
   Pomalu nastoupily střely čtvrté generace. Předchozí Python 3 byl nejlepší řízenou střelou vzduch-vzduch a Izraelci si hodlali tuto pozici udržet. Spolu se stále se zlepšující avionikou, ECM systémy (široká škála zařízení pro oklamání či oslepení senzorů či radarů) a prostředky pro vedení elektronického boje obecně se stalo důležitým cílem vyvinout rakety, které nebude snadné elektronicky odrušit. Rusové tehdy vyvinuli špičkovou verzi střely R-73, která se ukázala být lepší než jakýkoliv její západní protějšek, což se pochopitelně nelíbilo izraelskému ministerstvu obrany kvůli možnosti velmi snadného nákupu zbraní arabskými sousedy Izraele. Firma Rafael tedy uvedla na trh Python 4, střelu, která svůj ruský protějšek překoná ve všech ohledech.

STŘELA PYTHON 4

    Navádění střely probíhá zároveň ve třech pásmech – infračerveném, viditelném a ultrafialovém, takže v případě vypuštění klamného cíle pro např. infračervené navádění střela pokračuje v letu v původním směru. Navíc možnost uzamčení cíle (střela si ?zapamatuje? vybraný cíl a ostatních si nevšímá) dovoluje střele klamné cíle ignorovat a svou pozornost nerušeně věnovat pouze soupeřovu letounu. Zaměřování se provádí pomocí přilby pilota  – pilot má před očima jakýsi průhledný štítek, na který se promítají údaje z palubního počítače. Uprostřed má zaměřovací hledáček, kterým se podívá na nepřátelské letadlo, elektronika palubního počítače cíl zaměří a pak stačí jen odpálit střelu, takže s trochou nadsázky řečeno, na co se pilot podívá, bude zničeno – izraelská firma Rafael tedy dala románovému klišé „vražedný pohled“ novou dimenzi.
   Konstrukce je také unikátní – mimo zajímavé soustavy řídících ploch má střela na zádi řídící plochy, volně se otáčející okolo osy tahu motoru. Podle článku na military.cz se tak stalo proto, že se konstruktéři nemohli dohodnout, v jakém úhlu mají být zadní řídicí plochy vůči předním, a jelikož je v Izraeli demokracie, tak to udělali takto.
    Motor nemá vektorování tahu (usměrňování plamene z motoru střely pomocí speciálních ploch na zádi střely – umožňuje to velmi rychlou změnu směru), což je velmi nezvyklé oproti ostatním střelám čtvrté generace – je to proto, že v závěru letu střely, tedy při přesném navádění na letoun v jeho blízkosti, je palivo střely již značně vyčerpáno, a tudíž se na vektorování nedá příliš spolehnout, protože hoření neprobíhá stejnoměrně a tedy nikdo není schopen přesně určit, jak intenzivní a v kterých místech bude plamen z motoru střely.


Jak tedy vypadá let střely?
    Stručně řečeno, střela letí směrem k cíli, nikoliv přesně na něj. Cíl si tedy může manévrovat dle libovůle, střela pokračuje dále v letu a jen se postupně přesněji zaměřuje. Teprve v blízkosti letounu střela náhle změní směr a narazí do cíle. Pokud mine, během dvou vteřin se obrátí o 180 stupňů a zkusí to znovu. Střela nepoužívá fragmentovací hlavici, která vybuchne v případě minutí cíle (zkusme si to představit s trochou nadsázky jako granát, který po nás někdo hodí s cílem nám rozbít hlavu – když nás netrefí, granát exploduje a o nás se postarají střepiny), nýbrž je konstruována na přímý zásah (narozdíl od našeho příměru s granátem je v leteckém souboji zjevné, že je daleko lepší přímý zásah.).
    V praxi to vypadá tak, že izraelský pilot se podívá na cíl, uzamkne jej a odpálí střelu. Střela letí směrem k nepřátelskému letounu, postupně upravuje dráhu letu, ignoruje klamné cíle, a nakonec v těsné blízkosti nepřítele prudce změní směr a narazí do letadla, vše s nudnou nevyhnutelností – žádné dramatické minutí cíle o centimetry, žádné filmové vymanévrování střely v poslední půlsekundě. Jen nudný a monotónní sled událostí odpálení -> let střely -> zásah cíle. Ostatně, i kdyby se cíli jakýmsi zázrakem podařilo střele uhnout, Python 4 se otočí a zkusí to znovu.

STŘELA PYTHON 5

    Výsledky Pythonu 4 jsou sice bezkonkurenční, ale Izraelci se zjevně rozhodli, že je ještě vylepší. A dali se tedy do vývoje Pythonu 5.

Co umí Python 5? Jak je možné vylepšit něco, co je již téměř dokonalé?
    Konstruktéři dále vylepšili aerodynamické řízení střely bez použití vektorování tahu motoru, tudíž i v případě vysazení motoru je raketa stále schopna zasáhnout cíl relativně spolehlivě. Nové technologie dokázaly zlepšit parametry střely natolik, že se nabízí otázka, koho se podařilo konstruktérům Rafaelu podplatit, aby dostali výjimku v dodržování přírodních zákonů.
    Zlepšilo se navádění, které nyní vypadá tak, že střela se bez zaměření odpálí směrem, kde se nachází cíl, pouze s údaji z palubních senzorů letadla o přibližné poloze cíle. Ten je zaměřen až v průběhu letu, takže se střela neorientuje zhruba směrem k cíli jako její předchůdce, ale elektrooptické navádění se zapne až při příletu do zóny s nepřítelem, tedy až raketa cíl najde sama svými senzory. Navíc Python 5 vidí cíl trojrozměrně, takže se hned nehrne po prvotním cíli – žhavých motorech, ale pečlivě si vybere, kam cíl trefí (při zásahu do trysek motoru není jistý sestřel, letadlo může být pouze poškozeno a pokračovat dále v letu a občas i v boji, při zásahu doprostřed trupu či do kabiny letadlo v boji ani v řízeném letu nepokračuje). Mimo jiné to umožňuje rychlé rozeznání klamného cíle od skutečného a velmi ztěžuje možnost elektronického odrušení.
     Elektrooptické navádění umožňuje zasahovat i velmi malé a nízkoletící cíle, např. vrtulníky nebo střely s plochou dráhou letu. Co se týče elektronického odrušení – firma Rafael vyrábí špičkovou avioniku, určenou na rušení zaměřování střel, takže ví, jak se proti rušení bránit.
Byly provedeny již dva testy, v průběhu jednoho dokázala střela zničit bezpilotní letoun v malé výšce nad žhavou pouští, bez možnosti jej vidět pouhým okem. V druhém případě se testovala schopnost zasáhnout cíl bez zaměření před vypálením.
    Vzdušný ?souboj? potom vypadá tak, že nezávisle na tom, zda je cíl před vámi, za vámi či pod vámi, prostě zvolíte cíl z nabídky palubního počítače a střelu odpálíte. V tomto okamžiku je cíl zničen, jen o tom ještě neví. A to bez ohledu na manévrování, vypouštění klamných cílů a elektronické rušení. Střela se navede směrem k přibližné poloze cíle (přirovnal bych to k vyslání loveckého psa k lesu), v okamžiku zachycení cíle vlastními palubními senzory (pes zachytí pachovou stopu kořisti) se dále navádí na cíl pomocí vlastních senzorů (pes stopuje kořist), dokud ji nedostihne (pes dostihuje prchající zvíře a strhává ho k zemi).
Samozřejmě, vždy je možnost, že střela cíl nezasáhne. V případě Pythonu 5 je však tato možnost pouze teoretická.
    Firmě Rafael se podařilo skončit éru leteckých soubojů tak, jak je dosud známe. Nyní už se nemusíte na cíl ani podívat, stačí jen stisknout tlačítko odpálení a cíl je neodvratně zničen, bez možnosti záchrany či úniku.

Jestliže Python 4 neměl ve své době konkurenci, Python 5 ji nebude mít ještě dlouho.
    Vzhledem k situaci na Blízkém Východě nezbývá než doufat, že Python 5 bude sloužit pouze na odstrašení nepřátel bez nutnosti jeho použití…

Prameny:
www.gymjev.cz/absol/2000/martin_chlebek/seminar/izrael.htm
www.falcon40.wz.cz
www.military.cz
www.rafael.co.il
www.army.cz
www.israeli-weapons.com
archiv autora