Shodou okolností jsem měl možnost pozorovat letošní volby v Izraeli z bezprostřední blízkosti. – pobýval jsem v Nazaretě – městě se smíšeným arabsko-izraelským osídlením.
Den před volbami se zdálo, že neexistuje důležitější událost – média se zabývala téměř výhradně volební tématikou, ulicemi projíždělo mnoho aut přeměněných na svérázné alegorické vozy – ověšených vlaječkami a plakáty kandidujících stran. Podobně bylo v arabské části Nazareta vyzdobeno mnoho domů a oken. Prakticky každá zeď, výkladní skříň obchodu, kandelábr, billboard a jiná volná plocha byly polepeny plakáty. Všude postávaly hloučky mužů zabraných do vzrušených politických debat. Situace v izraelské části města byla sice o poznání klidnější, agitační výzdoba se zde však nacházela v hojné míře také.
     V arabské části převládaly červené plakáty komunistů a zelené proarabských stran. V izraelské části se nejvíce ukazovala strana Kadima, následovaná plakáty strany práce. Velmi málo byl k vidění pravicový Likud (volby jeho propad potvrdily).
Den voleb (28. března 2006) poznamenal běžný život, dokonce zmizela i část obchodníků a prodavačů suvenýrů, přesto město vřelo jako úl. Neustálá diskuse, snaha přesvědčit sousedy a dosáhnout co nejlepšího volebního výsledku „své“ strany byla patrná u většiny Arabů a maně si vynucovala srovnání s lhostejností, ovládající předvolební atmosféru v předchozích letech u nás. Halas na ulicích se stupňoval s blížícím se večerem a ustal teprve po uzavření volebních místností.
     Izraelská televize zveřejnila krátce poté první povolební odhady. Očekávaný propad Likudu překonal odhady a Benjamin Netanjahu v první reakci vyjádřil pochybnosti o své politické budoucnosti. Představitelé náboženské strany Šás naopak překypovali radostí nad mimořádným úspěchem, který před televizními kamerami oslavovali tancem. Ehúd Olmert, náhradník nemocného premiera Šarona v čele strany Kadima, se zdál být vítězstvím své strany zaskočen, byť s ním předem všichni počítali. Zdá se, že rozhodnost a mediální schopnosti Ariela Šarona budou Kadimě citelně chybět. Šokem pro velkou část Izraelců i pro komentátory byl nečekaný úspěch strany důchodců. Určité znepokojení naopak vyvolalo posílení pozice strany Náš dům Izrael, kterou podpořili převážně rusky mluvící přistěhovalci.
     Zajímaly mě názory obyčejných lidí na ulici. Arabské ženy v Nazaretě obvykle podporovaly proarabské strany, zatímco jejich manželé (kupodivu) spíše komunisty. Všeobecně byli ale s výsledkem celkem spokojeni s odůvodněním, že více se očekávat ani nedalo. Střední arabská vrstva podpořila také středopravou Kadimu, s očekáváním, že udrží Šaronův kurz všeobecného uvolňování napětí.
     Levicová Strana práce udržela tradiční podporu zejména v průmyslové Haifě a mezi intelektuály v Tel Avivu. Haifa se stala také jedním z opěrných pilířů strany Náš dům Izrael. Další body tato strana získávala spolu s Likudem zvláště v židovských osadách na územích Západního břehu. Všeobecně bylo ale znát rozčarování z mizerného výsledku Likudu. Toto rozčarování se začalo rozplývat teprve poté, co se po započítání hlasů diplomatů a vojáků ukázalo, že Likud přece jen těsně předstihne stranu Náš dům Izrael. Na otázku týkající se této strany a její malé oblíbenosti mezi lidmi (s výjimkou rusky mluvících Izraelců) jsem dostával stále stejné odpovědi: Náš dům Izrael je nečitelný, nelze předvídat kam se obrátí, jsou v něm radikální nacionalisté (na hranici fašismu) stejně jako radikální socialisté (na hranici bolševismu). Není na izraelské půdě dlouhodobě známý a prověřený celonárodními krizemi, nevíme co se od něho dá očekávat. Jedna židovská prodavačka v Jeruzalémě dokonce vyjádřila obavu z rusianizace celého Izraele a z ruské agresivity, které společnost v této souvislosti čelí. Možná to byl ojedinělý názor, ale určitou polarizaci na rusky mluvící část společnosti a ostatní Židy lze pozorovat i v běžném životě – například na tržištích Starého města.
     Podtrženo, sečteno: izraelské volby 2006 byly výrazně živější než je zvykem v českých zemích. Lidem na jejich výsledku mnohem více záleží a to i přesto, že letos byla v Izraeli mimořádně nízká volební účast. Navzdory složité politické i bezpečnostní situaci v Izraeli probíhaly volby korektně a v duchu demokracie otevřené jak pro Židy, tak pro Araby. Jak se budou povolební vyjednávání vyvíjet je další zajímavá otázka. Náš server bude situaci pozorně sledovat a informovat o ní i nadále.