Bývalý šéf generálního štábu izraelské armády, Moše Jaalon, řekl, že tvrdé odsouzení Izraele po bombardování Kany je důkazem opuštění pravidel války a dodává: „Rozdíl mezi námi a teroristy je jasný: My ohrožujeme sebe, abychom ochránili jejich občany. Oni ohrožují své vlastní občany, aby chránili sebe.“
Jaalon ve svém komentáři publikovaném v deníku Washington Post říká: „Pravidla války jsou redukována na jediný ústřední princip: na potřebu rozlišit bojovníky od nebojovníků. Ti, kteří odsoudili Izrael za to, co se stalo v Kaně, spíše, než aby kladli tuto nešťastnou tragédii za vinu Hizballáhu a jeho státním sponzorům, odměnili ty, pro něž je tento morální princip bezvýznamný a odsoudili stát v němž byl tento princip vždy ve vojenském a politickém rozhodování určující.“ Pro Jaalona je toto je tvrdé odsouzení Izraele důkazem opuštění pravidel války.
„Tváří v tvář nepřátelům, kteří otevřeně volají po jeho zničení, a oběť neutuchajících válek a terorismu ještě před svým narozením riskoval Izrael životy svých občanů a vojáků kvůli dodržování tohoto principu (rozlišování bojujících a civilistů) způsobem, který v historii národů nemá obdobu,“ řekl Jaalon.
V roce 2003, když vrcholila palestinská teroristická válka proti Izraeli, odhalily izraelské výzvědné služby místo setkání nejvyššího vedení Hamásu. „Věděli jsme, že jednotunová bomba by třípatrovou budovy zničila a zabila vůdce Hamásu. Věděli jsme ale také, že taková bomba by ohrozila okolo čtyřiceti rodiny žijících v sousedství. Rozhodli jsme se použít pouze menší bombu, která by zničila jen horní patro budovy. Jak se ukázalo, vůdci Hamásu byli shromážděni v přízemí. Přežili, aby další den terorizovali,“ řekl Jaalon.
…
Jaalon řekl, že jakémukoli objektivnímu pozorovateli je zřejmé, že Hizballáh využívá libanonské civilisty jako živé štíty. Sídla velení si buduje v hustě zalidněných oblastech, vysazuje své bojovníky do města vesnic a záměrně umisťuje do soukromých domů rakety, dokonce k existujícím budovám přistavuje přístavky určené speciálně pro podomní odpalovače raket.“
