Praha Jeruzalém

     Rok 5766 byl pro izraelský národ rychle plynoucí a dramatický.  Byl to rok, který byl svědkem rozpadu politického řádu a nástupu nové středové strany vytvořené Arielem Šaronem k moci. Rok 5766 skončil mnohými neočekávanou válkou s Hizballáhem, při níž dopadly na severní Izrael tisíce raket a při níž se na libanonskou půdu vrátily izraelské jednotky.

[IMG L 10016]     V době, kdy Izrael vstupoval do roku 5766 opouštěl na základě plánu odpoutání premiéra Ariela Šarona poslední izraelský obyvatel a voják Pásmo Gazy.
Izraelci, kteří věří ve větší Zemi Izrael a v židovské osídlení od řeky Jordánu po Středozemní moře, známí jako tzv. oranžový tábor, se cítili být odcizeni a odtrženi od zbytku společnosti a lidé evakuovaní z Gazy se cítící se vykořeněni ze svých domovů se potýkali s adaptací na nově postavené domovy uvnitř Izraele.

     V době, kdy si Izrael hojil své mezinárodní rány a usiloval o uzdravení vnitřního rozdělení, napětí v Likudu nakonec stranu rozštěpilo a premiér Šaron odešel ze strany, kterou pomáhal založit.
Založil stranu Kadima – nové centristické hnutí popsané jeho spolustraníkem Meirem Šítritem jako „odpoutané ode všech ideologií.“ Nedlouho po jejím založení postihla Šarona silná mrtvice a tím učinila nečekaný konec jeho politickému životu.
     Během svého posledního rozhovoru před mrtvicí sdělil Šaron japonskému novináři: „Jsem Žid a to je pro mne ta nejdůležitější věc. Proto, když přijde na bezpečnost, Izrael nebude dělat žádné kompromisy.“  Šaron naléhal na Palestince, aby „zcela zastavili teror, rozpustili teroristické organizace, sebrali zbraně a zahájili  reformy.“
     Palestinci si však o několik týdnů později ve volbách zvolili do své vlády Hamás, teroristickou organizaci, která byla průkopníkem džihádu sebevražedných útoků proti izraelským civilním cílům. Pro mnoho Izraelců potvrdila volební revoluce Hamásu na Západním břehu a v Pásmu Gazy přesvědčení, že na palestinské straně „není nikdo, s kým by mohli jednat“ a tím i posílila rozhodnutí pro jednostranné kroky, jimiž by Izrael zlepšil svou situaci i situaci celého regionu.

     Šaronova zdravotní krize vynesla do popředí Ehuda Olmerta, bývalého primátora Jeruzaléma a muže s velkou politickou a poslaneckou zkušeností, ale bez vojenské minulosti.
S platformou nabízející jednostranné stažení z oblastí považovaných za zbytečné a nákladné na to, aby na nich Izrael setrvával, se Kadima a Olmert ukázali být volebním úspěchem a Izraelci si v nich zvolili novou stranu a nového premiéra, aby jim vládli.

     Poražený Benjamin Netanjahu prohlásil po březnových volbách před svou stranou Likud: „Utrpěli jsme vážnou ránu, ale naše cesta je správná a jediná, která přinese zemi bezpečí.“
Veteránský odborový vůdce Amir Perec zpečetil po přijetí postu ministra obrany novou alianci mezi Stranou práce a Kadimou i přes jejich soupeření v sociálních otázkách při všeobecných volbách.

     Pouze několik měsíců poté, co se koalice Kadima-Strana práce dostala do vedení, se izraelští vojáci začali připravovat na návrat do Gazy kvůli únosu vojáka IDF a zabití dvou dalších při palestinském teroristickém útoku  na hranici Izraele a Pásma Gazy za využití tunelů a výbušnin.
[IMG R 10017]
     Zatímco nervózní Izrael očekával novinky o osudu uneseného vojáka Gilada Šalita, šéf generálního štábu armády, Dan Haluc, připustil, že „incident v Kerem Šalom nás zastihl nepřipravené. Tento incident je stokrát horší, protože toto také není výsledek, ve který jsme v případě takového střetnutí doufali.“
Izraelští vojáci a tanky se vrátili do Gazy, aby uneseného vojáka přivedli zpět; byla zahájena operace Letní deště. Jak se krize kolem vlády Hamásu vyostřovala, Izrael byl nečekaně zasažen na severu při neočekávaném útoku Hizballáhu, který provedl překvapující útok na Izrael, při němž zabil tři vojáky a dva další unesl.
     „V souladu se závazky, které přijalo hnutí Hizballáh … se hnutí podařilo zajmout dva vojáky na hranici s okupovanou Palestinou,“ vyhlásil triumfálně Hizballáh.

     Po únosech se v Izraeli rozpoutalo všeobecné rozzuření. V proslovu k národu řekl Olmert: „Toto jsou pro Stát Izrael a jeho občany obtížné dny. Na severu a jihu jsou síly, které ohrožují naši stabilitu a vyzívají naší výdrž a odhodlání. Selžou a draze zaplatí za své činy.“

[IMG L 10015]     Při úvahách, jak navrátí zpět své unesené vojáky, rozvinul Izrael po útocích Hizballáhu kaťušemi na sever Izraele válku v plném rozsahu při níž se poprvé v historii dostalo do ohrožení raketovou palbou také severní přístavní město Haifa. 
     Veřejnost široce podporující Olmerta požadovala ráznou reakci na nevyprovokovaný přeshraniční útok Hizballáhu a tak Izrael odpověděl masivními leteckými útoky proti Hizballáhu po celém Libanonu. V posledním týdnu války se pak izraelští vojáci po šesti letech nepřítomnosti vrátili zpět do Libanonu.
Zatímco se židovský rok 5766 chýlil k závěru, mezi oběma stranami bylo vyhlášeno napjaté příměří a do jižního Libanonu vstoupily mezinárodní jednotky.

     Severní Izrael se po týdnech vzdušných útoků a znějících sirén začíná zotavovat a vládní i vojenští činitelé čelí výzvám k odstoupení a oficiálnímu vyšetřování – požadavku, který premiér Olmert čelící silnému tlaku veřejnosti kvůli některým aspektům války doposud odmítal.

     Desítky tisíc lidí se shromáždily na Rabinově náměstí ve středu Tel Avivu, aby požadovaly navrácení tří unesených izraelských vojáků.

[IMG R 10018]
     Pro některé oznamuje příchod „normálního“ období návrat sexuálních skandálů na titulní stránky novin. Normální období to však není pro prezidenta a ženy, které jej obvinily ze sexuálního obtěžování.
Prezident čelící útokům z mnoha stran a trvající i přes rozšiřující se policejní vyšetřování na své nevině se rozhodl svůj post opustit. Vyšetřování nyní zahrnuje i obvinění z odposlechů.

     Lidé doufající v klidnější a pokojnější nový rok a zároveň se připravující na možné budoucí konflikty si budou rok 5766 pamatovat kvůli překvapivému a nečekanému vývoji událostí.

26.09.2006 00:00 13