Premiér Ehud Olmert, ministr obrany Amir Perec a bývalý vrchní velitel izraelské armády Dan Haluc selhali ve svých rolích během druhé libanonské války. Tento závěr vyplývá ze zprávy kterou představil soudce Elijahu Winograd na tiskové konferenci.
Soudce řekl, že „premiér formuloval svůj postoj bez rozmyslu, bez toho, aby by mu byl představen detailní vojenský plán, bez toho, aby zvážil komplexní podmínky boje v Libanonu.
Nebyla organizována konzultace s ostatními, zejména mimo armádu a to i přes nedostatek diplomatických a vojenských zkušeností,“ řekl Winograd.
„Premiér je odpovědný za selhání v jasném stanovení cílů války a v tom, že tu nebyla žádná jasná definice cílů války a cest, jak jich dosáhnout. Cíle války byly náročné a nedosažitelné. Všechny tyto faktory dohromady vytvořily vážné selhání v úsudku, odpovědnosti a opatrnosti,“ dodal.
„Rozhodnutí začít s tvrdou, okamžitou vojenskou odpovědí nebylo přijato na základě dobře vytvořené strategie,“ řekl Winograd.
„Odpověď armády měla za následek velký problém na domácí frontě, na který armáda neměla odpověď. Nebyly informace o stavu armády i přes potřebu těchto informací,“ pokračoval.
„Armáda nepředvedla ve vytváření možností žádnou kreativitu,“ řekl Winograd. „Nevyžadovala povolání záloh, což by umožnilo jejich vycvičení a vybavení před samotnou pozemní operací.“
„Hlavní odpovědnost za vážné selhání dopadá na premiéra, ministra obrany a bývalého vrchního velitele. Pokud by jednali jinak, výsledek by byl odlišný,“ řekl Winograd.
Směrem k ministru obrany, Amiru Perecovi, Winograd řekl: „Nemá znalosti ani zkušenosti v diplomatických, vojenských, vládních vztazích.
Nemá znalosti v použití armády jako prostředku k dosažení cílů. I přes to přijal rozhodnutí bez konzultace a nedával dostatečnou váhu opačnému pohledu. Selhal v naplnění své role a nejednal podle strategického plánu.“
Winograd pokračoval: „Nevyžadoval ani neprověřoval vojenské plány. Neprověřil metodu armády, její plány a stanovené cíle.“
Směrem k bývalému vrchnímu veliteli armády Danu Halucovi Winograd řekl: „Jeho osobní vliv na  rozhodnutí vlády byl dominantní. Nebyl na únos připraven. Jednal impulzivně.“
„Vina vrchního velitele armády je ve světle toho, že věděl, že premiér ani ministr obrany nemají zkušenosti a že tvrdil, že armáda je připravena a má plán, ještě závažnější. Neměl žádné odpovědi na pochybnosti, které se v souvislosti s plánem objevily a žádné ani politickému vedení nepředstavil. Ve všech těchto oblastech vrchní velitel selhal ve své funkci a nejednal odpovědně, s dobrým úsudkem a profesionálně.“
Winograd dodal, že mnoho dalších sdílí odpovědnost na vážných pochybení, která vyzdvihl a s nimiž obrátil svou pozornost k bývalým izraelským vládám, které umožnily, aby si Hizballáh na izraelské hranici vybudoval základny.
„Obtížnost libanonského kolbiště není pod izraelskou kontrolou. Schopnost Hizballáhu usadit se na hranici a diktovat eskalaci situace byla umožněna stažením izraelské armády z Libanonu v roce 2000. Velitelé izraelské armády a političtí vůdci jsou odpovědni za vnitřní selhání armády ještě před tím, než premiér a ministr obrany nastoupili do úřadu,“ řekl.
Winograd uvalil vinu také na zbývající členy vlády za podporu okamžité odpovědi pramenící z neospravedlnitelné víry v tvůrce rozhodnutí.“
„Po 25 let žádná válka nebyla. Izraelská armáda nebyla z mnoha důvodů na válku připravena. Jedním z těchto důvodů bylo také to, že se vojenští a političtí představitelé rozhodli, že doba válek skončila a že izraelská armáda má dostatečnou zastrašovací sílu a schopnost doručit bolestivou připomínku těm, kteří to nevědí,“ řekl Winograd.
„Výzvy, kterým měly pozemní jednotky domněle čelit, měly být méně časté vojenské střety. Podle tohoto přístupu proto nebylo třeba se připravovat na válku nebo přetvářet všeobecný přístup k obraně. Věříme, že musíme nahlédnout za selhání při tvorbě rozhodnutí o těchto věcech, což jsou základní otázky, jež přinesla libanonská válka,“ dodal.
„Toto jsou otázky, které stojí v samém centru naší existence jako židovského a demokratického státu,“ pokračoval Winograd.