Arabský poslanec izraelského Knessetu, Azmi Bišara, byl během loňské izraelsko-libanonské války v kontaktu s teroristickou organizací Hizballáh. Aféra kolem bývalého poslance Knessetu, izraelského Araba Azmi Bišary, dostala nový rozměr ve středu po zrušení nařízení o utajení jeho vyšetřování.
Bišara byl během Druhé libanonské války odposloucháván se schválením Nejvyššího soudu, který jako jediný orgán mohl povolit odposlouchávání poslance Knessetu. Vyšetřovatelé nejprve narazili, protože Bišara využíval v kontaktu s Hizballáhem profesionální obtížně nabouratelné metody. Nicméně Bišara nakonec na spoléhání se na sofistikované metody doplatil, protože se i přes obavy, že by mohl být odposloucháván, odvázal a popustil v horlivé snaze o potěšení Hizballáhu svému jazyku uzdu, čímž poskytl bezpečnostní službě Šin Bet zásadní důkazy proti své osobě.
Většina inkriminovaných rozhovorů se odehrála během války. V jednom z nich byl Bišara dotázán nezvykle přímou otázkou na možnou reakci Izraele na zasažení raketami dlouhého doletu v oblasti za městem Haifa.
Bišara něco zamumlal a napomenul svůj protějšek s náznakem, že by mohl být odposloucháván. Po chvíli, ale muži z Hizballáhu řekl, že taková akce by cílům Hizballáhu posloužila. O několik dní později začaly rakety dopadat na cíle jižně od Haify.
Bišara rozvněž poskytl svému kontaktu podrobné objasnění optimálních cílů pro rakety a informace, kterým městům se vyhnout. Hizballáh očividně Bišarovým informacím důvěřoval a zjevně operoval podle mnoha instrukcí, které mu Bišara dal.

Když se vyšetřovatelé pokoušeli Bišaru předvolat, nedařilo se jim to, protože se jim poslanec aktivně vyhýbal. Šin Bet nakonec připravila lest. Nalákala Bišaru známého láskou k mediální pozornosti tím, že nechala do jeho kanceláře zavolat policistu jménem Yaron London, čož je shodou okolností také jméno známého novináře.
Když se Bišara dozvěděl od svých asistentů o Londonově telefonátu, domníval se, že jde o populárního moderátora a okamžitě mu zavolal zpět. „Je to Yaron London?“ otázal se Bišara. „Ano,“ odpověděl policista a dříve než si Bišara stačil uvědomit, že je mu ten hlas cizí, představil se jako policejní vyšetřovatel a předvolal Bišaru k výslechu.
Když Bišara dorazil před měsícem a půl k výslechu, nezdál se ani trochu rozčilený. Jako poslanec Knessetu si mohl užívat plné imunity a kdykoli výslech opustit. Policie a Šin Bet by byly vůči němu bezmocné, dokud by nepřesvědčily soud, aby jej imunity zbavil, což by byl dlouhý proces.
Bišara se však domníval, že je předvolán kvůli svým cestám do Sýrie a Libanonu po válce a tudíž si z výslechu nic nedělal. Na obvinění z výjezdu do nepřátelské země bez povolení by mohl říct, že jednal jako poslanec Státu Izrael a soud by nařčení smetl ze stolu.
Bišara byl policií ke konci března vyslýchán dvakrát a teprve při druhém předvolání mu začala docházet závažnost situace, když mu byly předloženy částečné přepisy jeho telefonních rozhovorů s Hizballáhem.
„Počkat, z čeho mě to tady chcete obvinit?“ zeptal se vyšetřovatelů. Z napomáhání nepříteli v době války, styků s cizím agentem a praní špinavých peněz, zněla odpověď. Vyšetřovatelé totiž Bišarovi během výslechu předložili důkazy údajného převodu statisíců dolarů v hotovosti z míst v cizině do jeho domova. Zákony proti praní špinavých peněz jasně nařizují nahlašování takových sum a Bišara tyto zákony dobře zná. Také věděl, že jako poslanec musí získat zvláštní oprávnění pro druhý příjem.
Po tomto vyšetřování Bišara oznámil, že na několik dní opouští zemi a od té doby se nevrátil…

Vyšetřovatelé vystopovali peníze zpět ke směnárníkovi v Jordánsku, který je dopravil do rodiny směnárníků ve Východním Jeruzalémě, s níž byl Bišara v kontaktu.
„Mám pro vás knihu,“ řekl směnárník Bišarovi. „Kniha“ byla podle policistů kódové slovo pro 50.000 dolarů. „V jakém jazyce budete tu knihu chtít?“ zeptal se poslance. Odpověď „anglickou“ znamenalo, že chce dolary, „hebrejskou,“ že chce šekely.
Kódová slova používal v obavě z odposlouchávání. Během něj vyšetřovatelé vybuchli smíchy, když Bišara podal objednávku na „půl knihy anglicky“, což znamenalo 25.000 dolarů.
Tento tajný systém měl být podle vyšetřovatelů vytvořen ještě před válkou. Bišara popíral, že kdy jaké peníze přijal, ale odmítl se setkat tváří v tvář s jeruzalémským směnárníkem o němž koluje domněnka, že přijal návrh být vládním svědkem. Peníze podle policie a Šin Bet nebyly použity na financování Bišarova politického hnutí, Bišara si je ponechal pro sebe.