Navzdory posíleným bezpečnostním opatřením byl ve středu zavražděn libanonský poslanec Antoine Ghanem. Ten jako i jiní protisyrští poslanci měnil své vozy i bydliště a dokonce trávil čas v zahraničí, avšak libanonské realitě uniknout nemohl.
Červen 2005 otřásl zemí natolik, že dozvuky jsou cítit dodnes. Tehdy se po čtyřech kolech voleb dostal k moci protisyrský politický blok v konečném lidovém vítězství, když získal 72 ze 128 křesel v parlamentu.
Vítězství přišlo v době řady politických vražd: 1. října 2004 vybouchla u kolony drúzského poslance Marwana Hamadeha automobilová nálož. Hamadeh byl těžce zraněn a jeho řidič zabit. Masivní exploze zabila v Bejrútu 14. února 2005 libanonského premiéra Rafiqa Haririho. Tato vražda byla považována za moment stojící za vítězstvím protisyrského tábora. Poté následovaly pokusy o vraždy několika protisyrských novinářů.
Takovéto vraždy se nyní staly očekávanými kvůli geopolitické realitě, či spíše geopolitické krizi, v Libanonu. Je čas zvolit nového prezidenta. Podle článku 49 libanonské ústavy potřebuje prezident ke zvolení většinu nejméně 65 poslanců. Až do středy měl protisyrský tábor jistou podporu 65 poslanců s ním spojených, což znamená, že by mohli určit prezidenta bez nutnosti konzultovat s dalšími politickými skupinami. Nyní, když mají pouze 64 hlasů, budou muset jednat se soupeřícími stranami, mimo jiných s Hizballáhem.
Podle libanonského zákona poslanec, který zemře nebo opustí parlament před skončením volebního období nepředává své křeslo jinému členu své strany, ale je nahrazen vítězem nových voleb v jeho okrsku, což dává příležitost ke změně stran (a tím i mocenské rovnováhy – pozn. Israel.cz). Vraždy protisyrských politiků mají očividně potenciál narušit postupně členskou základnu bloku.
Snahy o vraždy pokračovaly po protisyrských volbách v roce 2005. V prosinci toho roku byl automobilovou náloží zabit prominentní protisyrský poslanec a novinář Gebral Tueni. Protisyrský sunnitský poslanec Walid Eido byl zabit 13. června 2006. Pierre Gemayel, ministr průmyslu a vůdce maronitských křesťanů, byl zabit 21. listopadu 2006. V důsledku těchto tří vražd ztratila vedoucí strana jedno parlamentní křeslo ve prospěch strany Michela Aouna.
Protisyrský tábor však byl oslaben i jinak. Poslanec Mustafa Ali Husajn, původně náležející k tomuto táboru, se prohlásil nezávislým poslancem. V lednu 2006 zemřel z přirozených příčin Edmond Naim, člen bloku Libanonských sil Samira Gaegea, a byl nahrazen Pierrem Daccachem, který není členem protisyrského tábora.
Pět poslanců protisyrské koalice včetně možného prezidentského kandidáta Roberta Ghanema pohrozilo vystoupením z bloku. Vzhledem ke slábnoucímu počtu protisyrských poslanců není žádný z hlavních kandidátů spjat s žádnou stranou. Jako kompromisní nejlepší volba se jeví velitel libanonské armády, generál Michel Suleiman.
Důsledky současné situace jsou zřejmé – až do listopadu, kdy bude určen nástupce prezidenta Emila Lahouda, lze očekávat nárůst napětí.