Před 34 lety zahájili Egypt a Sýrie válku proti Izraeli s cílem získat zpět území, která ztratili během předchozí, tzv. šestidenní, války v roce 1967. V červenci minulého roku bylo osm vojáků zabito a dva rezervisté unesení teroristickou organizací Hizballáh a Izrael proti této teroristické organizaci zahájil válku. V obou případech ale došlo k selhání zpravodajských služeb, které nesprávně vyhodnotily zjištěné informace a v některých případech ignorovaly životně důležitá zjištění.
[IMG R 10028]Bývalý vysoký důstojník vojenské zpravodajské služby, brigádní generál Ephraim Lapid, v rozhovoru pro Infolive.Tv rozebral některá důležitá zpravodajská selhání během obou zmíněných konfliktů.
K Jom Kippurské válce došlo v roce 1973. Šest let po šestidenní válce, během kterých žila izraelská společnost, včetně politického vedení a vojenského systému v euforii. Prezident Egypta, Anwar Sadat, byl považován za slabého vůdce, který podle tehdejšího uvažování nezahájí žádnou válku proti Izraeli. Tyto domněnky byly navíc podpořeny nesplněnými egyptskými hrozbami válečného konfliktu z předchozích let. Premiérkou Izraele byla tehdy Golda Meirová, ministrem obrany zkušený Moše Dajan a vrchním velitelem armády relativně nový, David Elazar.
Tragickým selháním bylo také to, že Izrael neviděl nebo nechtěl vidět přípravy na válku i přes mnoho zjevných důkazů. Krom jiného tu bylo také varování jordánského krále, který Izrael před plánem Egypta a Sýrie varoval.
V případě druhého zmiňovaného konfliktu se Hizballáh od izraelského stažení z Libanonu všemi prostředky snažil dosáhnout svého cíle – války s Izraelem. Na Izrael dopadaly rakety krátkého doletu a válka se připravovala Izraeli přímo pod nosem. I zde zpravodajská služba selhala ve svém úsudku. Když válka začala, vojáci dostali neaktuální mapy oblasti a rozdíl oproti realitě zjistili až v libanonských vesnicích, kam se vydali bojovat proti baštám Hizballáhu. Libanonský konflikt se sice nedá srovnávat s Jom Kippurskou válkou, alarmující je nicméně jedna věc – opětovné selhání úsudku zpravodajských složek.
[IMG L 10029]Nejprve tu byl únos Gilada Šalita, pak dvou rezervistů na severu Izraele Hizballáhem. Relativně nové vedení země se rozhodlo, že se nesmí opakovat situace z roku 2000, kdy byli Hizballáhem uneseni tři izraelští vojáci a Izrael vojenský nereagoval. Izrael tedy během 24 hodin zahájil válečný konflikt. Situace po 33 dnech útoků Hizballáhu ale byla jiná, než se očekávalo. Velké problémy byly způsobeny zejména izraelské domácí frontě.
Úloha zpravodajských složek v přípravách na válku je velmi důležitá, zejména pak v Izraeli, který do zpravodajských složek investuje velké peníze, aby byly schopny včas varovat před možným vojenským konfliktem nebo aktivitou teroristů proti Izraeli. Podstatné je pak dostat potřebné informace k vojákům na bojišti. Úkoly zpravodajů v libanonské válce byly strategické a taktické. Poměrně dobrý výsledek podala zpravodajská služba ve strategické otázce. Izrael věděl kde je velení Hizballáhu a kde jsou umístěny strategické rakety dlouhého doletu. Tyto rakety byly během dvou dnů konfliktu zničeny. Co bylo pro Izrael problematické, bylo zjistit, kde se v tom daném okamžiku nacházejí rakety krátkého doletu, které mnohokrát za den dopadaly na sever Izraele a jejichž pozice se během několika minut měnila.
Po skončení obou konfliktů byly vytvořeny vyšetřovací komise, které měly prověřit postup Izraele během války a selhání jak politického, tak i vojenského velení.
Komise ustavená po Jom Kippurské válce rozhodla, že ministr obrany, Moše Dajan, nenese žádnou osobní odpovědnost a jeho ministerská odpovědnost byla spíše než právní, politickou a veřejnou otázkou. Dajan nabídl svou rezignaci tehdejší premiérce, ale ta jeho rezignaci nepřijala. Komise obvinila ze selhání armádu a vyzvala tehdejšího vrchní velitele, Davida Elazara, k rezignaci. Premiérka Golda Meirová na sebe vzala plnou odpovědnost a rezignovala 11. dubna 1974.
Po skončení konfliktu v Libanonu byla ustavena Winogradova komise, která měla prověřit postup Izraele během konfliktu. Hlavní vinu za selhání položila na premiére Olmerta, ministra obrany Peretze a vrchního velitele Halutze.
Oba konflikty samozřejmě nelze co do podstaty srovnávat. Zásadním rozdílem loňského konfliktu proti Hizballáhu a Jom Kippurské války byl fakt, že Jom Kippurská válka začala na dvou frontách – egyptské a syrské a Izrael tak čelil dvěma armádám. Teroristické skupiny Hizballáhu oproti tomu nebyly vedeny jako klasická armáda. Během Jom Kippurské války mohl Izrael využít všech svých schopností a sil k dosažení cíle a výsledek konfliktu by se dal nazvat relativním úspěchem, protože se Izraelci dostali velmi blízko hlavním městům Egypta a Sýrie. Jednalo se o otevřený válečný konflikt mezi státy a mohlo být tedy využito všech možností a útok mohl směřovat v podstatě na jakýkoliv cíl. V případě loňského konfliktu v Libanonu tomu tak ale nebylo. Izrael byl limitován vlastním politickým i vojenským rozhodnutím, protože nechtěl Libanon zničit.
Izrael je nucen bojovat proti nepřátelům v podstatě od svého vzniku. Ve válkách při obraně země zemřelo již mnoho lidí. Pokud v budoucnu opět dojde k vojenskému konfliktu, je třeba, aby se izraelské složky ze svých chyb poučily a aby zpravodajské složky byly schopny poskytovat přesné informace vojákům v boji.
Celý dokumentární pořad stanice Infolive.Tv můžete shlédnout po kliknutí na tento odkaz.
(odkaz vede mimo tento server na stránky www.infolive.tv)
