Vědci z celého světa se tento týden vůbec poprvé sešli v Paříži na konferenci o holokaustu na Ukrajině, aby se pokusili vnést trochu světla do této málo prozkoumané etapy Hitlerova teroru v Evropě. Během konference se sice nepodařilo zjistit žádné dosud neobjevené tajemství, vůbec poprvé se ale podařilo poskládat příběh ukrajinského holokaustu tak, jako nikdy předtím. Pohled na historii se může s každým nově objeveným důkazem posunout. Je třeba vysvětlit, jak mohlo během pouhých tří let mezi lety 1941 – 1944 zmizet podle odhadů 1,4 až 2,4 milionů Židů.
Řeč se vede o zabíjení Židů na západě Ukrajiny ještě před příchodem nacistů, o zpackaných sovětských rozkazech na vystěhování Židů před příchodem nacistů i o nově objevených masových hrobech.
Prezentována byla také svědectví, která vlastně inspirovala myšlenku na vznik této konference. Mnohá z nich pocházejí od chudých ukrajinských vesničanů, kteří nikdy předtím nemluvili o tom, co během války viděli nebo dělali. Právě tato svěděctví byla nejsilnějšími prezentovanými důkazy.
Omer Bartov, uznávaný odborník na holokaust, hovořil o událostoch z roku 1941, kdy ukrajinská policie před příchodem nacistů shromažďovala Židy a zabíjela je. Právě tohle je jeden z aspektů, o kterém se do této doby příliš nehovořilo. Poměrně zásadní otázkou, nad kterou ale nebyla dosažena shoda, byla otázka kolaborace. Tedy zda jak dotazovaní svědci, tak i ostatní zúčastnění, jednali na základě něčích rozkazů, či zda to bylo jejich dobrovolné rozhodnutí.