Je deštivá noc a my se nacházíme v nemocnici Tel Hašomer. Je zde pouze jeden nemocniční zřízenec. Dnes má noční službu v pokoji „spícího“ bývalého premiéra Ariela Šarona. Všichni kromě Šarona samotného vědí, že už dávno premiérem Izraele není. Zřízenec sedí a loupe jablko; tajný z izraelské služby Šin Bet klimbá.
Náhle začnou všechny přístroje pípat. Premiér se probouzí!
Šaron říká: „Tak dobře jsem se už dlouho nevyspal. Zavolejte mi mého strategického poradce Reuvena Adlera. Mám pár nápadů na nové směřování.“
Zřízenec říká: „Dobré ráno, pane. Jak se cítíte?“
Šaron odpovídá: „Umírám hlady. Kde to jsem?“
Agent tajné služby stále klimbá, zatímco zřízenec vysvětluje Šaronovi, co se s ním dělo.
Šaron ho nebere vážně a říká: „Teď si děláte srandu z premiéra, co?“
Zřízenec odpovídá: „Je mi líto, pane, ale vy už opravdu nejste premiérem.“
O několik minut později se Šaron ptá: „Tak kdo mě tedy nahradil?“
Zřízenec odpovídá: “ Ehud Olmert.“
Šaron reaguje: „Olmert? Co by se dělo, kdyby vypukla válka? On přece neví jak vést armádu. Doufám aspoň, že je tam stále Šaul Mofaz!“
Zřízenec odpovídá: „Mofaz je ministrem dopravy.“
„Takže kdo je ministrem obrany?“
Zřízenec říká: „Peretz.“
„Ten stařík ještě žije?“ ptá se Šaron v úžasu.
Zřízenec zašeptá a zachvěje se: „Ne Peres. Peretz. Amir Peretz.“
„Cože? Zbláznili jste se? Na pár minut zavřu oči a vy hoši necháte vůdce strany práce aby převzal obranu země? V Dimoně nejsou všechny továrny stejné. Ví to vůbec? Poslouchejte, zavolejte sem rychle Omriho. Dá to všechno do pořádku.“
„Je mi líto pane, Omri je na cestě do vězení.“
„Můj syn ve vězení? Co je to za nesmysl? Nemohu tomu věřit. Zavolejte sem rychle mého právníka Klagsbalda.
Zřízenec odpovídá: „Klagsbald je právě na cestě do vězení.“
Šaron se uklidní a říká: „Věděl jsem, že mohu s Klagsbaldem vždy počítat. On z toho Omriho dostane ven.“
Zřízenec ho pravuje a říká: „Ne pane. Klagsbald stráví také nějakou dobu ve vězení. Při řízení nedával pozor a způsobil nehodu, nechtěně narazil do vozu ve kterém zahynula mladá žena, která před sebou měla olympijskou kariéru a její syn.
Šaron říká: „Tak mi přiveďte Avigdora Yitzchakiho. Ten ví vždy jak vyřešit takové situace.“
„Promiňte pane, Yitzchaki je teď vyšetřován pro daňový únik. Tentokrát to už opravdu přehnal.“
„To není možné. Znám Yitzchakiho. Museli ho falešně obvinit. Tak mi dejte policejního ředitele.“
„Je mi líto, pane, ale Karadi je právě u vyšetřování  korupční kauzy.“
„To je jasné, vždyť je šéfem policie. Určitě má takových vyšetřování spoustu.“
„Ne pane. To vyšetřování je vedeno proti němu! A teď musí rezignovat.“
Šaron se zhluboka nadechne. „To snad není pravda. Celý systém soudnictví je v troskách! Musíme je z toho dostat. Zavolejte mi ministra vnitra Tzachi Hanegbiho.“
„Pane, Hanegbi je obviněn z podvodu a korupce. Už není ministrem.“
„Tak mi dejte ministra spravedlnosti. Koho tam Olmert dosadil?“
„Chaima Ramona.“
„Tak mi ho sem přiveďte.“
„Je mi líto pane, ale nemohu. Rezignoval kvůli obvinění ze sexuálního obtěžování. Soud ho uznal vinným.“
„Cože? Tak mi tedy zavolejte prezidenta. Je jím stále Katzav, že?“
„Promiňte pane, ale Katzav bude zřejmě obviněn ze znásilnění. Je sice stále ještě technicky vzato prezidentem, ale vrátil se do svého soukromého domu v Kiryat Malachi.“
„Tak mě spojte s náčelníkem generálního štábu, Boogiem (Moshe Ayalonem). Pardon, měl jsem na mysli Halutze, správně?“
„Pane, ten se dostal do problémů během libanonské války. Žádný zločin. Jenom prodal nějaké akcie v předvečer války. Ale rezignoval také.“
„Halutz? Ten byl přece za libanonské války mladým pilotem Piperu!“
„Pane, to se jedná o Druhou libanonskou válku. Proběhla zatímco jste spal. Prohráli jsme ji, ale premiér řekl, že máme být trpěliví. Vítězství ještě přijde.“
Šaron se rozhlédne po místnosti. „Kdo jste? Co tady děláte?“
„Jsem nemocničním zřízencem, pane.“
„OK. Neříkejte nikomu o tomto rozhovoru.“
„Spolehněte se, pane.“
„Jdu znovu spát.“