[IMG R 10329]Kina v Tel Avivu a Jeruzalémě zaplatí 40.000 šekelů pěti izraelským vojákům v záloze jako odškodné za promítání lživého pseudo-dokumentárního filmu o izraelské vojenské operaci Obranný štít na Západním břehu. Film, kterým se vojáci cítí být poškozeni, se nazývá „Džanín Džanín.“ Jeho autorem je Mohammed Bakrí, který se ve filmu snažil přesvědčit, že izraelská armáda spáchala v utečeneckém táboře Džanín válečné zločiny a masové vraždy nevinných civilistů.
Film byl poprvé promítán v roce 2002. Po jeho promítání se skupina vojáků v záloze rozhodla zažalovat jak režiséra Bakriho, tak kina, která film promítala. Tito rezervisté sami nejsou ve filmu zachyceni, ale vadí jim, že snímek pošpinil jak jejich jednotku, tak i vojáky, s nimiž sloužili.
Kina se bránila soudním rozhodnutím povolujícím promítání „dokumentu“ vydaným poté, co jej Izraelská filmová asociace odmítla promítat z důvodu nepravdivého popisu událostí v Džanínu. Na soud se obrátil sám Bakrí a soud rozhodl, že je na publiku, aby samo film shlédlo a posoudilo jeho hodnověrnost.
Podle právníka zastupujícího vojáky však soudní rozhodnutí nemá vztah ke kauze urážky na cti a proto nemůže být využito k obhajobě proti žalobě za urážku na cti.
Kina se nakonec rozhodla vyrovnat s vojáky mimosoudně a dohoda mezi stranami v podstatě znamená odstoupení od žaloby proti kinům. Vojáci si od případu slibují, že si příště režiséři dvakrát rozmyslí, než nafilmují nehorázné lži. Rezervisté nicméně mají nadále na mušce režiséra Bakrího. Právní bitvu s ním považují za svou morální povinnost vůči svým přátelům, kteří byli v Džanínu raněni nebo zabiti.
_________________________________________
Komentář redakce:
Bakriho dokument vzbuzuje kontroverze již od svého uvedení. Zejména kvůli záměrným nepravdám, které obsahuje. Na ty již upozornilo mnoho lidí, mezi nimi i dokumentarista Pierre Rehov, který natočil dokument „Road to Jenin“ (Cesta do Džanínu). Odkrývá v něm ty nejmarkatnější lži, které Bakri do svého dokumentu zařadil.
Zajímavostí je jistě i fakt, že původní arabská verze dokumentu se zásadním způsobem liší od anglické verze stopáží. Z anglické verze totiž Bakri ty největší nesmysly vystříhal. Sám Bakri již také řekl, že si doopravdy nemyslí, že by izraelští vojáci v Džanínu úmyslně zabíjeli lidi. Něco do dokumentu prý zařadil z „uměleckých důvodů.“ Bez zajímavosti jistě není ani fakt, že část nákladů na dokument hradila Palestinská samospráva.
Ta stejná Palestinská samospráva, která se snažila svět přesvědčit o tom, že se v Džanínu odehrál masakr, při kterém bylo zabito asi 500 lidí (zejména žen, starců a dětí samozřejmě). Nakonec se ukázalo, že k proklamovanému masakru nedošlo. Izrael, OSN i HRW se shodli na tom, že celkový počet obětí je 52, z nichž většinu tvoří bojovníci a nikoliv civilisté (podle Izraele bylo bojovníků 38, podle HRW minimálně 27). Bakriho dokument zkrátka jen dobře zapadal do palestinské propagandistické hry.
