Málokterá země má tak dobré vztahy s Izraelem jako Česká republika. Vzájemné vztahy obou zemí prošly dlouhým vývojem a začaly se rodit vlastně již v době, kdy se Stát Izrael teprve utvářel a jeho vznik nebyl vůbec jistý. Podle mnohých historiků by Izrael první zatěžkávací zkoušky své existence bez pomoci Československa nepřežil. Tento názor zastávají i někteří izraelští politici, zastával je i úplně první izraelský premiér, David Ben Gurion. Jak se tedy vztah Izraele a Československa formoval a jaké jsou důvody výjimečně dobrý vztahů, které mezi oběma zeměmi panovaly a panují?
[IMG R 10225]Počátky spolupráce a podpory
Počátky dobrých vztahů je možné vysledovat již u Tomáše Garrigua Masaryka a jeho postoje v období tzv. Hilsneriády. Židovský mladík byl tehdy obviněn z rituální vraždy, kterou, jak se později ukázalo, nespáchal, a veřejnost poháněná antisemitskými náladami vytvořila prostředí, ve kterém to Židé neměli právě lehké. Tomáš Garrigue Masaryk se tehdy postavil na obranu pranýřovaného Leopolda Hilsnera a nazval pozadí procesu antisemitským. Snad někde tady se dá vysledovat prvopočátek vztahů, které se později rozvinuly do srdečné pomoci a spolupráce.
Židé v Evropě se začaly stále více přiklánět k názoru, že jediným možným řešením jejich neutěšené situace je existence jejich vlastního národního státu (sionismus). Ostatně nebyli jediní, kdo aspiroval na vlastní státnost a samostatnost. Ani Češi na tom nebyli jinak.
Sionistické snahy oficiálně podpořila již první československá vláda a na území Československa se tehdy konaly tři Sionistické kongresy (1921 a 1923 Karlovy Vary, 1933 Praha). První československá ústava dokonce uznávala Židy za samostatnou národnostní entitu a byli jsme s tímto přístupem úplně první na světě. TGM oficiálně Palestinu navštívil v roce 1927.
Nastala druhá světová válka, která byla největší tragédií právě pro Židy. 6 milionů Židů se stalo oběťmi holocaustu a ti, kteří přežili, se buď neměli kam vrátit a nebo už o návrat do místa svého původního pobytu nestáli (s koncem války pochopitelně antisemitismus nevymizel a mnozí lidé dávali Židům stále najevo, že nejsou vítáni). Kvůli platnosti Bílé knihy bylo ale přistěhovalectví do Palestiny omezeno a v některém období dokonce úplně zakázáno. Židé se tehdy ocitali v internačních táborech nebo se bezcílně toulali Evropou a nikdo přesně nevěděl co s nimi. V té době umožnilo Československo přejezd Židů z východu přes své území. Vlaky byly přistaveny k hranici a v noci projížděli přes území Československa. Za iniciativou stál Jan Masaryk
[IMG L 10223]Vznik Státu Izrael, první válka za nezávislost a nutnost zbrojení
Židé se hromadně stahovali do Palestiny, kde situace pod Britským mandátem byla stále obtížnější. Mocenské hrátky arabských představitelů se tloukly se snahami Židů o vznik vlastního státu a v neposlední řadě také se snahou Britů o udržení jejich výhodného postavení v oblasti a zajištění aspoň zdánlivého klidu na území mandátu. Židé museli bojoval, ale kvůli embargu na dovoz zbraní nemohli zbraně legálně nakupovat. Zbraně oproti tomu volně proudily do Jordánska a Iráku. Obě země byly významnými britskými spojenci a zejména Jordánsko bylo po vojenské stránce hrozbou.
Židé získávali potřebné zbraně různými způsoby, významným zdrojem výzbroje bylo právě Československo (část zbraní získali také kořistně od jednotek, které porazili, to ale spíše až v roce 1948).
V roce 1947 požádala Hagana v Československu o nákup zbraní. Smlouvu podepsal Ehud Ariel v lednu 1948. Dodávky se týkaly zbraní, munice a v neposlední řadě také letadel.
[IMG R 10091]Neméně důležitou pomocí Československa byl výcvik vojáků. V Olomouci, Hradci Králové a Českých Budějovicích se cvičili piloti, v Liberci letečtí mechanici, v Chrudimi další pozemní personál, v Mikulově tankisté (7.-8. 1948) a ve Stráži pod Ralskem výsadkáři (7.-.9. 1948). Na území Československa, konkrétně v Libavé, vznikla na základě dohody z 25.6.1948 také samostatná židovská brigáda čítající 1 335 vojáků (zajímavostí je, že 305 z nich byly ženy). Téměř všichni její členové byli českoslovenští Židé. Z významných izraelských osobností, které se v Československu cvičily, můžeme jmenovat také budoucího vrchního velitele izraelského letectva a prezidenta Státu Izrael, Ezera Weizmana. Zajímavostí je, že letoun Spitfire, který patřil Ezeru Weizmanovi a který byl také koupen z Československa, stále v Izraeli létá. Je to pověstný tzv. Černý Spitfire a je to jeden z posledních letounů tohoto typu, které stále létají.
Pomoc Československa pochopitelně nebyla tak úplně nezištná. Židé za dodávky zbraní platili, pro Československo výhodně, tedy v dolarech a na ruku. Jen velmi málo výzbroje bylo prodáno na úvěr. Díky příjmům v dolarech se Československu podařilo prolomit dolarovou bariéru uvalenou po únoru 1948. Celkově se dodávky zbraní vyšplhaly až na ¾ miliardy dolarů.
Dalším důvodem, proč Československo v takové míře podporovalo vznikající stát Izrael byl fakt, že i Sovětský svaz Izrael ze zištných důvodů podporoval. Sověti totiž předpokládali, že Izrael bude prodlouženou rukou SSSR ve Středomoří a dělali tak vše pro to, aby se jim podařilo z oblasti vyhnat Brity.
Pod ochranou dvou mocností
Jistě se naskýtá otázka, zda bylo Československo nějak potrestáno za dodávání zbraní pod embargem, tedy v situaci, kdy podle mezinárodního práva dodávat zbraně nesmělo. Podle veškerých dostupných informací Československo nijak postiženo nebylo. Britové sice o aktivitách Československa do jisté míry věděli (ne zdaleka vše), ale zmohli se jen na napadání Československa v britském tisku. Konec konců ani mnoho jiného dělat nemohli, protože obě tehdejší světové mocnosti držely nad tímto konáním ochranou ruku – Sovětský svaz i USA. V Československu působili američtí styční důstojníci a náklad byl do Izraele převážen americkými letouny C54 z letiště v Žatci, ovšem pod panamskou vlajkou a pilotovali je dobrovolníci.
[IMG L 10222]Československo na mezinárodním poli
Československo se na vzniku Izraele nepodílelo pouze dodáváním tolik potřebných zbraní nutných k obraně. Bylo také součástí všech tří výborů (jeden rozhodoval o dělení britské Palestiny, další dva byly výbory administrativní a realizační), které rozhodovaly o budoucnosti Palestiny, jež spadala pod britský mandát. Tomu nejdůležitějšímu z nich dokonce přesedal československý diplomat Karel Lisický. Výbor měl doporučit další postup pří řešení situace v britském mandátu. Nakonec doporučil, aby došlo k rozdělení britského mandátu na dva státy – židovský a arabský. Toto rozhodnutí bylo zpečetěno rezolucí č. 181, která byla 29. listopadu 1947 přijata.
Stát Izrael byl vyhlášen 14. května 1948. Československo bylo 4. státem, který oficiálně Izrael uznal, stalo se tak 19. května 1948. Diplomatické styky na úrovni velvyslanectví byly navázány 3.7.1948
Izraelské velvyslanectví bylo v Praze fyzicky otevřeno v roce 1949, československé v Izraeli 2. ledna 1950.
Změna sovětské politiky a nucený odvrat Československa od Izraele
Příznivý postoj Sovětského svazu ale netrval dlouho. Izrael se totiž nestal socialistickou zemí, jak si Sovětský svaz představoval, ale programově se přiklonil ke Spojeným státům. V prvních volbách do izraelského parlamentu, 25. ledna 1949, získala komunistická strana (Maki) pouze 3,5%, tedy 4 mandáty, což byl výsledek žalostný.
Obrat politiky měl vliv i na Židy žijící v SSSR a následně i ve všech lidově demokratických republikách. Hovořit můžeme i oficiálním státním antisemitismu, který se začal projevovat v letech 1952 a 1953. Jak již bylo řečeno, tento vývoj se projevil i v tzv. lidově demokratických zemích. Nejprve v Maďarsku, poté i v Československu (zejména během procesu s Rudolfem Slánským). Na Židy byl vyvíjen tlak, aby se plně asimilovali, omezovala se činnost synagog. V této době odešlo z Československa 19-20 tisíc Židů do Izraele, 7-8 tisíc do USA a západní Evropy.
V roce 1955 bylo Československo politickým vývojem přinuceno dodávat zbraně pro změnu druhé straně, tedy Arabům, konkrétně Egyptu. Na rozdíl od Židů platili Arabové bavlnou, která v té době příliš vysokou cenu neměla. Izrael hleděl a dodnes hledí na tuto situaci s pochopením. Chápe, že tato situace byla Československu vnucena.
Vzájemné vztahy mezi Československem a Izraelem se postupně utlumovaly. K úplnému přerušení diplomatických styků došlo po tzv. Šestidenní válce, 10.6. 1967. K chvilkovému zlepšení vztahů došlo během tzv. Pražského jara v roce 1968. Následná okupace Československa téhož roku ale vztahy opět uťala. Okupace Československa byla v Izraeli silně vnímána. Došlo k protestům a vznikly i písně na podporu Československa.
K opětovnému navázání diplomatických styků Československa a Izraele došlo po Sametové revoluci na úrovni velvyslanectví 9.2.1990. Ještě před oficiálním obnovením diplomatických styků navštívil Československo první vysoký izraelský představitel. 2.-3. února 1990 přicestoval tehdejší místopředseda vlády a ministr financí Šimon Peres. 9.-11. února 1990 pak ministr zahraničí Moše Arensen a 25.-27. dubna 1990 pak následovala cesta československého prezidenta Václava Havla do Izraele.
Vztah Izraele a České republiky v současné době je výborný. Některými je Česká republika dokonce považována za nejvíce proizraelskou zemi v Evropě.
____________________________________________________________________________
Článek vychází z pořadu České televize „Přítel Izrael“, který byl odvysílán 12. listopadu 2007
