[IMG R 10463]“Celkově pohlížíme na druhou libanonskou válku jako na vážně promarněnou příležitost. Izrael inicioval dlouhou válku, která skončila bez jeho jasného vojenského vítězství,“ říká se v konečné zprávě Winogradovy komise o postupu politického a vojenského vedení během 33denní války v jižním Libanonu v létě 2006.
Komise nalezla vážná selhání a nedostatky v rozhodovacím procesu a organizační práci politického i vojenského vedení i v jejich vzájemném vztahu.

Winogradova komise nicméně dodává, že je přesvědčena, že jak premiér Olmert, tak i bývalý ministr Perez, jednali podle silného a upřímného zhodnocení a pochopení toho, co podle nich bylo pro izraelské zájmy nezbytné.

Armáda prý nezvládla efektivně odpovědět na raketovou palbu Hizballáhu na sever Izraele a válka podle zprávy skončila bez jasného izraelského vítězství.

Většinu vinny dává Winogradova komise armádě, dodává ale, že svou vinu nese i politické vedení, které bylo slabé v předpovědích vývoje.

Komise se opřela také do nejvíce diskutované, jedenáctihodinové pozemní operace na jihu Libanonu a říká, že pozemní ofenziva v posledních minutách izraelskou pozici nevylepšila.

Nejvíce kritiky tedy směřuje na armádu, která prý jako nejlepší na Blízkém východě nebyla schopna zdolat Hizballáh. Izrael prý inicioval dlouhý konflikt, když příliš dlouho využíval jen statickou palebnou sílu a omezené pozemní operace. Velká pozemní operace byla zahájena jen krátce před vydáním rezoluce, ale nezískala potřebné vojenské zisky a nebyla dokončena.

Kritizován byl také nedostatek strategie a plánování jak u politického, tak i u vojenského vedení. Selhání se prý objevila i v ochraně civilistů.