[IMG R 10737]V Libanonu se stal hitem izraelský animovaný snímek režiséra Ariho Folmana, Valčík s Bašírem. Hitem se stal navdory faktu, že Libanonci nemají Izraelce zrovna moc v lásce, a také navzdory tomu, že libanonská vláda zakázala dovoz a šíření tohoto filmu.

Libanonci a Palestinci mají hlad po informacích o tomto období a vůbec jim nevadí, když mají formu animovaného filmu a když pocházejí od Izraelců. Film přitom údajně není zakázán kvůli obsahu, nýbrž z důvodu všeobecného bojkotu izraelských produktů. Nicméně zájem o film je daný jednoznačně jeho námětem a to svědčí o určitém informačním vakuu, které má libanonská společnost potřebu zaplnit tím, co je nejsnáze dostupné. V případě Valčíku s Bašírem lze hovořit o „podpultovém hitu,“ který zároveň představuje import kolektivní paměti.

Například majitel půjčovny DVD v oblasti, která je baštou Hizballáhu, řekl v rozhovoru uveřejněném v článku deníku CS Monitor, že Valčík s Bašírem je jedním z nejpopulárnějších dilmů na DVD. Německá novinářka žijící v Bejrútu se svým libanonským manželem uspořádala navzdory zákazu soukromé promítání filmu a namísto třiceti či čtyřiceti pozvaných přátel přišlo devadesát lidí. Úřady porušení zákazu ignorovaly.

Obcházení zákazu potvrdil i libanonský ministr informatiky, Tarek Mitri, který například uvedl, že si lidé film mohou snadno stáhnout z internetu. A když jej stáhnou, tak jej také vypálí na DVD a šíří dál. Nejmenovaný majitel jednoho obchodu uvedl, že v jednom týdnu prodal sto kopií filmu a vysvětlil to tím, že lidé mají větší zájem o fim, který je zakázán.

Film je o hledání ztracených či potlačených vzpomínek na nejkontroverznější fázi izraelského vojenského působení v Libanonu – na situace a události spojené s masakrem v palestinských utečeneckých táborech Sabra a Šatila. Masakr sice provedli křesťanští falangisté, ale za tichého souhlasu vedení izraelské armády.

Zatímco propagátoři v Libanonu film vnímají jako kritiku Izraele a připomínku historie sdílené Libanonci, Palestinci i Izraelci, není snímek ve skutečnosti objektivním dokumentem, nýbrž uměleckým ztvárněním  subjektivně vnímané válečné reality a vnitřního vyrovnávání se s ní.