Americký senát nyní pracuje na ratifikaci smlouvy OSN o vytvoření univerzálního mořského práva. Jedná se o Úmluvu OSN o mořském právu (UNCLOS), známou také jako Dohoda o mořském právu (LOST). Ve Spojených státech má však tato smlouva své odpůrce. Smlouva upravuje práva a závazky států v rámci používání světových oceánů. Spojené státy tuto dohodu dlouho považovaly za škodlivou pro své ekonomické a bezpečnostní zájmy.

Práce na úmluvě byly zahájeny v roce 1973 a ukončeny o devět let později, podepsána byla celkem 157 státy. Od roku 1982 nebyla UNCLOS ve Spojených státech projednávána, až nyní se jí dostává širší podpory. O ratifikaci se zasazuje senátor John Kerry, předseda senátní komise pro zahraniční vztahy. Pro schválení smlouvy se vyjádřila také Hilary Clintonová, která ji považuje za prospěšnou pro americký obchod.

LOST definuje výlučné ekonomické zóny, které dosahují vzdálenosti 200 mil od pobřeží státu, a vytváří Mezinárodní úřad pro mořské dno, dochází tak k jasnému vymezení pravidel chování a mořského prostoru, ve kterém mohou společnosti určité země operovat.
Americká armáda navíc požaduje garanci bezpečného průjezdu všemi škrtícími body v oceánech.
Úmluva dokonce dosáhla určité shody mezi environmentálními skupinami a hlubokomořskými těžaři. Ozývá se však kritika, že smlouva nahrává environmentálním skupinám, má totiž poskytnout právní základ pro žaloby týkající se znečištění řek, jež ústí do moře.

Další kritika se týká zvýhodňování vnitrozemských států, které nemají přístup k moři a nemohou tak čerpat výhody, jež z přímořské polohy vyplývají.
Každý stát, který podepsal smlouvu – tedy i vnitrozemský, může mít svého zástupce v Mezinárodním úřadu pro mořské dno a v Mezinárodním soudu pro mořské právo, který zasedá v Německu.

Proti smlouvě se stavil i prezident Raegan, jehož iniciativa vedla k přeformulování smlouvy v roce 1994. Spojené státy poté smlouvu podepsaly, ale nedošlo k její ratifikaci.