[IMG R 10159]Do roku 1952, kdy byla podepsána dohoda o reparacích s Německem, neměl Izrael s Němci žádné diplomatické vztahy a platil zákaz nákupu německých výrobků.

Vzájemné vztahy se postupně začaly zlepšovat a v roce 1965 byly zahájeny diplomatické vazby a německé výrobky se začaly objevovat na izraelských pultech. Současně se však objevil nový fenomén, když začali německé výrobky bojkotovat sami Izraelci jednotlivě. Větší sklon k bojkotu měli přitom podle průzkumu věřící lidé. Před několika lety dokonce protestovali fanoušci fotbalového týmu Beitar Jerušalajim proti rozhodnutí klubu přijmout sponzorství firmy Adidas, přestože její produkty pochází vlastně z Číny.

V listopadu roku 1992 ministr školství Šulamit Aloni vyzval k „ekonomicko-kulturně-turistickému“ bojkotu Německa poté, co došlo v Německu ke vzplanutí neonacizmu a následné vraždě tří tureckých žen.

V roce 2006 koupila německá společnost DuMont Schauberg 25 procent akcií deníku Haarec. Ve třicátých letech byli majitelé této společnosti členy nacistické strany a jejich noviny podporovaly nacistickou ideologii.

Postupem času však některé německé společnosti získaly dobré postavení na izraelském trhu, příkladem jsou aerolinky Lufthansa. Cesty do Německa také přestaly být tabu.

Zatímco v minulosti byly německé výrobky dováženy téměř v tajnosti, dnes je možné najít v izraelských domácnostech množství produktů německých firem, jako jsou Mercedes, BMW, Bosch, AEG, apod. Některé z těchto společností přispívaly k nacistickému úsilí jako součást konglomerátu IG Farben. Deutsche Bank nepřímo pomáhala s financováním stavby koncentračních táborů a šéfové firmy L′Oreal spolupracovali s režimem ve Vichy. Dnes však německé výrobky značí spíše kvalitu a spolehlivost.