Studie amerického Úřadu námořního vojenského zpravodajství (ONI) uvádí,

že Írán provedl restrukturalizaci svých námořních sil a pro oblast

strategicky významné Hormúzské úžiny je podřídil velení Námořnictvu

islámských revolučních gard.

Írán v oblasti Hormúzské úžiny a Perského zálivu  rozmístil rychlé

útočné lodě a řízené střely s plochou dráhou letu tak, aby lépe

posloužily íránské strategii rozvrstvené obrany.

Revoluční gardy během let postupně posílily své námořní kapacity

začleněním čínských, severokorejských a italských vojenských a

komerčních technologií. Do budoucna plánují vyrobit nebo získat

plavidla bez lidské posádky.

Zatímco „standardní“ íránské válečné

námořnictvo (Námořnictvo islámské republiky Írán – IRIN) provozuje

tradiční velká plavidla schopná nezávislého působení, námořnictvo

Revolučních gard používá malá rychlá plavidla s větši taktickou

flexibilitou určená pro asymetrický konflikt. Tato plavidla pouze 17

metrů dlouhá nesou značnou palebnou sílu včetně torpéd a íránských

protinámořních raket Kowsar. Režimem preferované Revoluční gardy 

dostávají dostatek prostředků, takže  si od konce 90. let mohly dovolit

nakoupit italské lodě schopné plout  60-70 uzlů (až 120 kilometrů za

hodinu), díky nimž má  jedny z nejrychlejších plavidel v Perském

zálivu.

Studie ONI cituje výroky íránských vůdců, že v případě provokací budou

uvažovat o blokádě Hormúzské úžiny, čímž by přerušili téměř třetinu

světových dodávek ropy. Tato hrozba sice může být účinným nástrojem pro

íránskou politiku, ale zároveň by měla dalekosáhlé negativní dopady na

íránskou ekonomiku.