[IMG R 11291]Americká antropoložka Nancy Scheper-Hughesová nově zveřejnila rozhovor s izraelským forenzním patologem Jehudou Hissem uskutečněný v roce 2000, v němž zaznělo přiznání, že izraelští patologové z ústavu Abu Kabir odjímali tělesné orgány mrtvých osob, Izraelců i Palestinců, bez souhlasu pozůstalých a tedy nezákonně.
Izraelská armáda provádění této praxe potvrdila s tím, že se již desetiletí neprovádí. Hiss v souvislosti s nesrovnalostmi v nakládání s tělesnými orgány přišel o post šéfa kriminalistického institutu, ale nebyl obviněn z kriminálního jednání a pokračuje tam v práci jako hlavní patolog.
Patologové získávali rohovky, kůži, srdeční chlopně a kosti z těl izraelských civilistů a vojáků, Palestinců a zahraničních dělníků, kteří zemřeli na různé nemoci, při nehodách nebo násilnostech. Podle článku agentury AP „často bez svolení příbuzných.“ Ti si následně na ústav stěžovali – šlo o stížnosti jak ze strany Izraelců, tak i Palestinců.
Hiss nastoupil do ústavu v roce 1988, odebírání orgánů probíhalo od počátku 90. let, avšak kůži odebírali patologové za účelem léčení popálenin již od roku 1987, o čemž Hiss údajně věřil, že se děje se souhlasem. Odebírání orgánů skončilo v roce 2000.
Zveřejnění rozhovoru s patologem Hissem přichází jako zpožděná reakce na kontroverzní článek ve švédském bulvárním plátku Aftonbladet, v němž novinář Donald Boström spojil v té době aktuální kauzu ilegálního mezinárodního obchodu s orgány k transplantacím, do něhož byli zapojeni i izraelští občané a američtí Židé, s problematikou pitev Palestinců zabitých v rámci izraelsko-palestinského konfliktu. Donald Boström přiblížil v článku (zabírá z něj dvě třetiny rozsahu) pouze jeden šestnáct let starý případ mladého palestinského házeče kamení, na kterého měli spadeno Izraelci. Izraelští vojáci jej postřelili a odvezli. Vrátili jej k pohřbu mrtvého a sešitého od brady k podbřišku.
Článek v Aftonbladet vyznívá jako výsledek snahy Boströma o využití starého publicistického materiálu a jeho ne příliš umělému spojení s aktuální kauzou mezinárodního obchodu s lidskými orgány. Případ zabitého Palestince se odehrál krátce po skončení první Intifády, kdy ještě nebyla ustanovena Palestinská samospráva, a kdy Jásir Arafat ještě zůstával v Tuniském exilu. Pokud by Palestinci měli podezření na nezákonné odebírání orgánů Izaelci dnes, jistě by mohli využít institucionální podpory ze strany svých představitelů či mezinárodních institucí (OSN, Červený kříž), zdokumentovat případy a následně obvinit izraelské instituce případně izraelskou vládu oficiální cestou.
To ostatně již v září navrhli ministři zahraničí arabských zemí na zasedání výboru Arabské ligy, jen s tím rozdílem, že komise OSN by „prozkoumala fakta, aby potvrdila, že gangy izraelské vlády kradou orgány mnoha arabských obyvatel…“
Videozáznam pořadu stanice al-Džazíra zachycuje rozhovor s bratrem onoho zabitého Palestince. Reportérka konstatuje, že rodina lituje, že z úcty k mrtvému neprovedla vlastní pitvu, a konstatuje, že Palestinci mají pouze podezření, nikoli důkazy.
