Analýza zveřejněná na stránkách izraelského deníku The Times of Israel objasňuje, jaké motivy vedly Izrael k rozhodnutí zaútočit na zbraňový konvoj na Syrském území.

Dodávka protiletadlových raket SA-17 by zásadně nezměnila rozložení sil, pokud by ji Hizballáh obdržel, nicméně by izraelskému letectvu uzavřela velkou část libanonského vzdušného prostoru. Nemožnost letackých operací by zároveň oslabila izraelskou výzvědnou činnost a usnadnila další přísun zbraní pro Hizballáh.

Izrael jako dominantní hráč skrze středeční útok pozměnil „pravidla hry“ v regionu, aby odpovídaly jeho strategickým zájmům. Při válce na Jom Kippur to byly právě obranné ruské rakety země-vzduch, které daly Egyptu počáteční převahu při útoku na izraelské pozice na Sinaji.

Z důvodu snahy o zachování nerovnováhy poměru sil v regionu v roce 1981 zaútočil Izrael na irácký jaderný reaktor v Osiraku a v roce 2007 na budovaný jaderný reaktor v Sýrii.

Když se Egypt a Sýrie v 60. a 70. letech vyzbrojili chemickými zbraněmi, tak Izrael nereagoval, ale při současné situaci v Sýrii hrozí nebezpečí, že se chemické zbraně dostanou do rukou nestátním aktérům a to již Izrael tolerovat nehodlá, jak prohlásil v červnu tehdejší ministr zahraničí Avigdor Lieberman. Posledním zásahem Izrael vlastně pouze rozšířil škálu netolerovaných zbraní, přičemž je motivován více vývojem na straně svých nepřátel spíše než povahou zbraní samotných. V případě Hizballáhu je mnohem vyšší riziko vyhrocení vztahů do podoby otevřeného konfliktu než u jiných subjektů.