Analýza zveřejněná na stránkách izraelského deníku The Times of Israel objasňuje, jaké motivy vedly Izrael k rozhodnutí zaútočit na zbraňový konvoj na Syrském území.

Dodávka protiletadlových raket SA-17 by zásadně nezměnila rozložení sil, pokud by ji Hizballáh obdržel, nicméně by izraelskému letectvu uzavřela velkou část libanonského vzdušného prostoru.

Nemožnost letackých operací by zároveň oslabila izraelskou výzvědnou činnost a usnadnila další přísun zbraní pro Hizballáh.

Izrael jako dominantní hráč skrze středeční útok pozměnil „pravidla hry“ v regionu, aby odpovídaly jeho strategickým zájmům. Při válce na Jom Kippur to byly právě obranné ruské rakety země-vzduch, které daly Egyptu počáteční převahu při útoku na izraelské pozice na Sinaji.

Z důvodu snahy o zachování nerovnováhy poměru sil v regionu v roce 1981 zaútočil Izrael na irácký jaderný reaktor v Osiraku a v roce 2007 na budovaný jaderný reaktor v Sýrii.

Když se Egyot a Sýrie v 60. a 70. letech vyzbrojily chemickými zbraněmi, tak Izrael nereagoval, ale při současné situaci v Sýrii hrozí nebezpečí, že se chemické zbraně dostanou do rukou nestátním aktérům a to již Izrael tolerovat nehodlá, jak prohlásil v červnu tehdejší ministr zahraničí Avigdor Lieberman. Posledním zásahem Izrael vlastně pouze rozšířil škálu netolerovaných zbraní, přičemž je motivován více vývojem na straně svých nepřátel spíše než povahou zbraní samotných.

Sýrie po několika dnech od útoku zvěřejnila údajný videozáznam z místa útoku.