Jistý izraelský soud po sedmnácti letech jednomyslně zprostil „úplatného arcifašistu, rasistu a zastánce té nejkrajnější pravicově tvrdé linie“ obvinění ze zločinu nespravedlivého zvýhodnění jednoho velvyslance na izraelském ministerstvu zahraničí.

Žádného jiného izraelského politika média po celém světě a také v Izraeli nepomlouvala s takovou zuřivostí jako tohoto někdejšího vyhazovače jednoho nočního klubu v Moldávii. Je těžké najít slova, jimiž by se o tomto muži dalo napsat něco pozitivního – vždyť má pověst nejhoršího darebáka Izraele.

Tenhle neomalený Rus s těžkopádným přízvukem není třeba se svými „siláckými“ výroky zrovna sympatický. A přece se některé z jeho „nejhorších“ politických projevů reprodukují nesprávně. Nikdy například netvrdil, že by se všichni Palestinci měli utopit v Mrtvém moři. Jeho řeč se týkala těch Palestinců, kteří jsou teroristy a masovými vrahy. Rovněž nepožadoval paušální vyhnání všech Arabů z Izraele. Spíše se jednalo o doporučení, aby se ti, kteří mávajíce palestinskými vlajkami štvou proti vlastnímu státu (Izraeli), laskavě odstěhovali na samosprávná palestinská území. K procesu dosažení míru s Palestinci vyslovil Lieberman totéž, co si myslí mnoho Izraelců a taktéž mnoho Palestinců – že totiž na mírové řešení není naděje. I o nápadu ohledně prozatímního řešení, s nímž přišel, často diskutuje mnoho politiků. Kvůli tomu nelze Liebermana obvinit, že sabotuje mírová jednání.

Zásadně je třeba konstatovat, že Lieberman vede stranu, která se do parlamentu dostala demokratickou volbou se 16 mandáty. Jeho pravicové názory nejsou každému po chuti, jenže v každé demokracii najdeme jak levicové, tak pravicové strany. To spíš jiný jev je obludný – dohánět politiky k pádu nikoli politickými prostředky, nýbrž soudními procesy. I Ariela Šarona a Benjamina Netanjahua se už odpůrci pokusili vyřídit pomocí soudních pří, které však buď vyzněly do ztracena, nebo skončily osvobozujícím rozsudkem. Lieberman v tom zlomil rekord – vždyť po celých 17 let musel čelit jednomu procesu za druhým pro domnělé zločiny, které nemají nic společného s jeho politickými názory.

Jednomyslné zproštění viny se může pro Liebermana stát bumerangem – že totiž vyjde z intrik posilněn a třeba se zase dostane do svého někdejšího postavení ministra zahraničí. Teď má dokonce volnou cestu do úřadu izraelského premiéra, což by ovšem Izraeli v cizině nepřidalo ani na slávě, ani na sympatiích.