Syrští islamisté vyvěsili vlajku al-Kájdy na kopci Tel Ahmar ve vzdálenosti pouhých několika kilometrů od izraelských jednotek na Golanských výšinách. Dobytí této pozice syrskými rebely a následné uchvácení základny syrské armády u města Nawa bylo jedním z největších územních zisků rebelů na jihu Sýrie za tři roky trvání občanské války.

Význam postupu syrských džihádistů spočívá v tom, že získali kontrolu nad územím v blízkosti Izraele, Jordánska a zároveň jsou pouhých 40 kilometrů od Damašku, mocenské základny syrského prezidenta Bašára Assada. Jižní fronta znamená pro rebely mnohem kratší cestu při útoku na Damašek než z jimi kontrolovaných severních teritorií. Assadovovy jednotky provedly následně odvetu včetně leteckého bombardování.

Na jihu operuje okolo 60 různých povstaleckých skupin a rebelové si zde stěžovali na nedostatek zbraní. Západ a Jordánsko se s ohledem na Izrael snažili vyhnout vyzbrojování povstalců v blízkosti izraelských hranic.

O podpoře povstalců rozhodují agenti tajných služeb USA, Jordánska, Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů z tajného střediska v Ammánu. Doposud dodávali povstalcům pouze lehčí zbraně pro občasné taktické zisky. Podle rebelů se nyní hlavní sponzor, Saudská Arábie, soustředí méně na vojenskou porážku Assada a více na podporu povstaleckých skupin, které mají bránit budoucímu rozšíření al-Kájdy.

Saudská Arábie se obává možného vlivu al-Kájdy na svou populaci kritickou vůči vládnoucímu režimu, pokud by al-Kájdu od Arábie dělilo pouhých 100 kilometrů jordánského území. Na druhou stranu v protikladu k oficiálním zájmům Saudské Arábie a dalších zemí i Západu zde jsou i soukromí sponzoři z Arábie, Kuvajtu a Kataru, kteří podporují frontu al-Nusra a další tvrdé islamisty.

Fronta al-Nusra má na jihu Sýrie asi 2000 bojovníků, ti jsou ale mnohem disciplinovanější a mají lepší bojové schopnosti než jejich sekulární rivalové trpící vnitřním štěpením a ztrátou masové podpory.