Autor: Krista Gerloffová, Jeruzalém, Israel

Už po mnoho let mám možnost pozorovat dění v Jeruzalémě o Vánocích. Ráda bych proto odpověděla na opakovanou otázku: „Co dělají Izraelci o vánocích?” V tomto hledu bych rozdělila Izraelce do tří skupin. První a asi největší z nich, nemá o Vánocích vůbec žádné ponětí. Prostě si vůbec nevšimnou, že je vánoční čas. Američan nebo Evropan si to jen těžko může představit. Ale v Izraeli je to velmi snadné. Vánoce se tu oficiálně neslaví a všední život jde dál ve svých kolejích.

Pak jsou tu Izraelci, kteří vánoční atmosféru milují a s široce otevřenýma očima zírají na osvícené vánoční stromečky svých křesťanských sousedů. I několik málo vánočních bohoslužeb ve Starém městě je přeplněno izraelskými zvědavci, kteří absolutně nevědí, co je liturgické ticho, procházejí kostelem sem a tam, baví se a vzdychají nad krásou „Tiché noci“. Pěvecký sbor musí být velmi statečný, aby to nevzdal a nepřestal zpívat do vládnoucího chaosu. Tento typ Izraelců také ve vánoční době rád do Ameriky nebo Evropy cestuje a užívá si vánoční atmosféry. Na rozdíl od Amerických Židů, kteří žili s pocitem, že musí svou židovskou identitu bránit, jde většinou o Izraelce, kteří se tu narodili a sloužili v armádě. Nijak se necítí být vánočním rejem ve své židovské identitě ohroženi.

Do třetí skupiny bych zařadila právě Izraelce, kteří se přistěhovali z Ameriky. Jsou rádi, že se vánoc zbavili a šťastní, že mohou žít v židovském státě a slavit židovské svátky. Když jsem se kdysi učila hebrejštinu v kurzu „ulpánu“, udal jeden americký Žid jako důvod svého přistěhování, že už nemohl snášet vánoční rej. Už od října prý zaznívaly v obchodních domech vánoční koledy.

Musím říct, že ho dost dobře chápu poté, co jsem shlédla americký vánoční kabaret. Ani jsem nemohla věřit svým očím, když jsem uviděla desítky tanečníků převlečených jako „Father Christmas” poskakujících na melodii “Rolniček – Jingle Bells.” Celá tato postava dobromyslného dědečka s červenou kapucí a bělovousem mě samotnou vyvádí z míry. Co má co do činění s Ježíšovým narozením v Betlémě? Jsem ráda, že žiji v zemi, kde se vánoce nazývají pravým jménem „Chag ha-molad” – „Svátek narození“. Právě proto, že žiji tady, jsem denně upomínána, že Ježíš, pravým jménem Ješua, byl Žid a nebyl ani Evropan ani Američan. Musel být úplně jiný, než jak jsem si ho vždycky představovala.

Jedna z prvních věcí, které jsem si v Izraeli všimla, byla oslava začátku soboty „šabatu” o pátečním večeru. Říkala jsem si: „To je jako vánoce každý týden!“ Rodiny se na svátek připravují. Plánuje se předem – co se bude vařit a péct a podle toho se nakupuje. Do pátku musí být uklizeno a večer se celá rodina sejde slavnostně oblečena. Každý týden je na stole „Chala“ – šabatový chléb, který se nápadně podobá naší vánočce. Ale není to jen to plánování, je to i očekávání, že šabat přijde. Je to rodinná oslava každý týden, podobná naší vánoční oslavě. Proto také mnohá křesťanská rodina v mém okolí vánoce na pátek přeloží. Takže je budou slavit buď 21. anebo až 28. prosince. Kdy se Ješua narodil, koneckonců stejně nikdo neví.

Svíčky, které jsme používali na vánočním stromečku, jsou úplně ty samé svíčky, které se používají při svátku chanuka. Chanuce se říká svátek světla. Světlo svítící do tmy, to je také to, co milujeme o vánocích. Takže, jestli chce skutečně někdo uniknout před vánočním shonem, ať přijede do země, kde se Ježíš narodil.