Čerstvá demokratická kongresmanka z Minnesoty Ilhan Omarová dala rovnítko mezi Izraelem a Íránem, když odvrhla nový Národní zákon státu Izrael.

Autor: Daniel Krygier, World Israel News, 7. února 2019

V nedávném rozhovoru nově zvolená kongresmanka za Demokraty Ilhan Omarová z Minnesoty srovnala Izrael s Íránem tím, jak odvrhla nový Národní zákon státu Izrael.

„Když vidím, jak Izrael zavedl zákon, který ho definuje jako židovský stát a neuznává ostatní náboženství, která v něm žijí, a my ho stále podporujeme jako demokracii na Středním východě, skoro jsem se zasmála, protože vím, že pokud bychom viděli toto v jakékoli jiné společnosti, kritizovali bychom to, vykřičeli bychom to, to děláme směrem k Íránu a děláme to na jakémkoli jiném místě, kde se takto podporuje náboženství,“ řekla.

Vyjádření Omarové svědčí o široce rozšířené a bigotní ignoraci ohledně Izraele mezi mladší generací levicových politiků v Americe.

Není nic diskriminačního na novém Národním zákonu státu Izrael. Jednoduše vysvětluje zřejmé: Izrael je národní a historickou zemí židovského národa. Plán na rozdělení Spojeného království z roku 1947 výslovně schvaluje založení židovského státu vedle arabského státu.

Důvod, proč ještě nebyl vytvořen další arabský stát, je, že mnozí ze sousedů Izraele jsou stále zaměřeni na vyhlazení jediného židovského státu na světě.

Izraelská Deklarace nezávislosti uznává občanskou rovnost pro všechny občany a plnou náboženskou svobodu pro všechny. Naproti tomu Írán a další islamistické diktatury diskriminují nemuslimy a jiné menšiny.

Zatímco historie Izraele je jedinečná, jeho postaveníjako demokratického národního státu není jedinečné. Nemáme nedostatek států, které samy sebe definují jako demokratické národní státy. Některé z nich jsou považovány za nejliberálnější společnosti na světě: Dánsko, Norsko a Finsko. Nikdo nevyžaduje od Japonska, aby si vybralo mezi tím, jestli má být japonským státem nebo demokracií, protože je jednoduše obojím.

Nechybí nám také státy, které samy sebe definují jako křesťané nebo muslimské. Liberální Dánsko otevřeně přijímá protestantské křesťanství jako své oficiální náboženství navzdory přítomnosti katolíků, muslimů, Židů a dalších. Ironií je, že židovský stát nemá oficiální státní náboženství. Zatímco je judaismus dominantním náboženstvím Izraele, nemá stejné oficiální postavení jako křesťanství v mnoha západních státech.

Omarová velmi poškozuje utiskované menšiny Blízkého východu tím, že srovnává Izrael s Íránem. Íránská islámská republika veřejně věší homosexuály.

Naproti tomu Izrael patří ve vztahu k homosexuálům mezi nejvíc liberální země na světě. Tel Aviv je často uváděn jako jedno z nejvíc gay míst světa.

Írán a další islámské diktatury otevřeně utlačují a diskriminují ženy. V kontrastu k tomu mají ženy v Izraeli stejná práva. Izraelské ženy slouží jako velvyslankyně, soudkyně Nejvyššího soudu, stíhací pilotky a ministryně kabinetu.

V Íránu a jiných islámských společnostech jsou nemuslimové dhimmis, tedy nuceni žít jako podřízení občané druhé třídy. Naproti tomu jsou izraelští Arabové rovnocenní občané a slouží ve vysokých funkcích jako nejvyšší soudci, generálové, právníci, diplomaté a lékaři.

Jako muslimská žena v převážně křesťanské Americe by se měla Omaraová spíše zaměřit na prosazování tolerance než na to, aby obviňovala židovský lid z bigotnosti, kterou se neprovinili a vulgárně srovnávat Izrael s krutými státy, jako Írán.

Při vytváření takových analogií neodhaluje Omaraová nic jiného než své vlastní předsudky.