Naprostá oddanost charedim (ultraortodoxních Židů, pozn.red.) intelektuálním a duchovním činnostem proměnila Izrael nejen ve start-up národ, ale také v celosvětové duchovní centrum.

Před pár lety izraelský sochař Yigal Tumarkin prohlásil, že „když vidím charedim v černých kabátech s dětmi, které plodí, dokážu pochopit holokaust“. Cituji jeho nechvalně známá slova, abych připomněl všem Izraelcům, kteří se zajímají o toleranci a respekt, že obrovská část jejich společnosti není bez hříchů. Izraelský tisk začal znovu mluvit o charedim po neschopnosti Benjamina Netanjahu vytvořit novou vládu. Chci zde zopakovat, co jsem napsal minulý týden.

Během Druhé intifády, stejně jako v jiných těžkých časech, si mnozí sekulární Izraelci uvědomili, že jejich lid potřebuje silnou dávku ultraortodoxního a nábožensky sionistického stoicismu, aby v izraelských podmínkách přežil a prosperoval. Žádná kompletně sekularizovaná společnost by neodolala ani minutu. Naléhání věřících, že všechno má smysl je nutí vždycky vidět to pozitivní, dokonce i v těch nejtemnějších chvílích. Naprostá oddanost charedim intelektuálním a duchovním činnostem proměnila Izrael nejen ve start-up národ, ale také v celosvětové duchovní centrum.

Svět Tóry byl během šoa v procesu zničení nacisty. Někteří vědci dokonce tvrdí, že ortodoxie ve 20. století by byla pohlcena osvícenstvím, sionismem a sekulárními socialistickými židovskými hnutími, a že se vrátila na scénu kvůli šoa, které židovský náboženský svět téměř spálilo.

To by mělo donutit sekulární Izraelce uvědomit si skutečný význam „konečného řešení židovského lidu“. Charedim a náboženští sionisté zachovali ztracený ortodoxní judaismus po šoa a znovu zaplnili místa učenců Tóry, kteří zahynuli v plynových komorách.

Jak by si Izrael udržel Judsko a Samaří – své biblické srdce a obranný štít – bez charedim, kteří tvoří 30 procent celé židovské populace žijící za Zelenou linií? V Beitar Illit je celých 66 procent z 70 000 obyvatel mladších 18 let. Dokonce kdyby se tam charedim nepřestěhovali z ideologických důvodů, jejich přítomnost a demografická síla jsou dnes zásadní pro udržení těchto území pod izraelskou správou. Charedim a mnozí náboženští sionisté navštěvují dnem i nocí všechna posvátná židovská místa: hrob Ráchel, hebronskou Jeskyni patriarchů, jeruzalémskou Zeď a Josefův hrob. Na vlastní oči jsem viděl jejich početní sílu na těchto místech. A také vím, že většina obětí hebronského pogromu z roku 1929 byli charedim, ti, kteří udržovali židovskou přítomnost v tomto svatém městě po staletí.

Ti, kteří opovrhují charedim jdou obvykle ještě dál: pokračují tím, že opovrhují moderní ortodoxií, náboženskými sionisty, „osadníky“… Všemi těmi, kteří jdou v opačném směru, než kam by svět chtěl Židy vzít. Nikdy jsem nepotkal úzkoprsé a ponuré charedim, jak je média ráda zobrazují. Potkal jsem pouze pokorné a radostné lidi.

Statisíce Židů přišly po roce 1948 do Izraele ne proto, že je to liberální demokracie, ale pro, že je to úkryt a Eretz Yisrael. Učenost Tóry byla zásadní pro to, aby byla židovská tradice zachována naživu. V Izraeli je tisíce baalei tšuva neboli „navrátilců“ (k víře, pozn.red.). A to je také důsledek důležitosti ortodoxního judaismu v izraelské společnosti.

Pokud mají Židé budoucnost v Evropě, bude to jen díky přítomnosti ortodoxních Židů, kteří se odmítnout skrývat a žít v ilegalitě.

Pokud mají Židé budoucnost v Americe, bude to jen díky přítomnost ortodoxních Židů, kteří se odmítnou asimilovat.

Pravda, rozdělení na sekulární a náboženské působí v izraelské společnosti hodně napětí. Ale aby došlo k uzdravení, musí obě strany překonat rozdíly a ocenit své vlastní a jedinečné přínosy izraelskému státu. A přínos charedim pro Izrael je obrovský.