Celá tradice novoročního svátku Roš hašana se vyvinula z přikázání: „Prvního dne sedmého měsíce budete mít slavnost odpočinutí s pamětným vytrubováním a svatým shromážděním. Nebudete vykonávat žádnou všední práci, ale přinesete Hospodinu ohnivou oběť.“ (3.Mj 23,24-25)

Autor: Krista Gerloffová, Jeruzalém, Israel, 17.9.2019

Ke každému židovskému svátku se váží určitá požehnání, modlitby, pozdravy a přání, pokrmy a písně. Před svátkem Nového roku – Roš hašana – si lidé v Izraeli všude přejí dobrý rok: u pokladny v supermarketu, v autodílně, na rozloučenou po setkání s někým známým. Podle situace se přání ještě doplňuje. Například po rodičovském sdružení ve škole – začátek školního roku spadá přibližně do stejného období – popřejí pedagogové rodičům i žákům dobrý a úspěšný anebo dobrý a plodný rok. Lidé si také vzájemně přejí dobrý a požehnaný rok.

Slovo „dobrý“ hebrejsky „tov“, znamená víc než v mnoha jiných jazycích. Je to biblický výraz, který se objevuje hned několikrát na začátku ve zprávě o stvoření. V Bibli se toto přídavné jméno nestupňuje. Nenajdeme tam ani výraz lepší ani nejlepší. Když se například Elkána snaží potěšit svou bezdětnou manželku, říká: „Chano, proč pláčeš? Proč nejíš? Proč jsi tak ztrápená? Což já pro tebe nejsem tov než deset synů?“ (1. Samuelova 1,8) Frustrovaný Jonáš, kterému je za těžko akceptovat Boží zacházení s Ninive, naříká: „Nyní, Hospodine, vezmi si prosím můj život. Tov moje smrt než můj život. (Jonáš 4,3) A žalmista vyznává: „Tvé milosrdenství je tov než život…“ (Žalm 63,4)

Přesto najdeme právě ve zprávě o stvoření vystupňování výrazem „velmi dobré“. Tímto „velmi dobré“ ohodnotil Stvořitel šestého dne svou kreativní činnost a dovedl jí k dokonalosti požehnáním sedmému dni – dni odpočinku. Dopřál si přestávku po dobře nebo–li perfektně vykonané práci. Podle židovské tradice je právě šestý den stvoření tímto počátkem Nového roku. V novoročních modlitbách je Bůh oslavován jako Stvořitel a Král celého světa.

Ze všech přání nejvíce je ovšem slyšet přání dobrého a sladkého roku. Rabbi Shraga Simons se ptá, proč se připojuje přání sladkého roku. Protože to, co je pro nás dobré, nemusí být vždy příjemné nebo hezké. Dodnes je v židovství známa myšlenka, kterou apoštol Pavel v Listu Římanům doslova formuloval takto: „Víme, že těm, kdo milují Boha, všecko dohromady působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Ř 8,28)

Takže je to vlastně jako v písničce dnes už legendární skladatelky a textařky Naomi Šemer: Možná, že tento rok bude dobrý, možná, že zazpíváme haleluja, protože to vlastně záleží na nás.

Roš hašana patří ke svátkům měsíce tišre společně se Dnem smíření a Svátkem stánků. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že nový rok začíná sedmého měsíce. Svátky připomínající Boží činy v cyklu židovského roku ukazují, že nový počátek není jen jeden. I stromy mají v Izraeli svůj Nový rok na konci období dešťů, když zase začnou vyrážet.

O Novém roku, ke koci parného a prašného léta, kdy se už dny začínají zkracovat, a po ránu se objevuje osvěžující rosa, jakoby příroda chytila druhý dech. Je to konec zemědělské sezony a zároveň začátek nové. Podruhé vykvetou růže, jak se o tom zpívá v jedné známé izraelské písničce: „na roš hašana vykvetla šošana.“