Ve skutečnosti není tak pravděpodobné, že Izrael půjde do války s Íránem, protože vysílá zásadní zprávu, že pokud Teherán Izrael napadne, Jeruzalém mu to oplatí a to tvrdě.

Nejnovější rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa ohledně Blízkého Východu staví izraelské nálety v Sýrii a (údajně) i v Iráku do jiného světla. Předtím se zdálo, že jediným cílem těchto náletů je zabránit Íránu v tom, aby si zřídil vojenskou infrastrukturu v obou zemích, což by bylo pro Izrael hrozbou. Ale nyní se ukazuje, že také vysílal důležitou zastrašovací zprávu: Pokud Teherán napadne Izrael, Jeruzalém mu to bez rozpaků oplatí.

Všeobecný názor je takový, že i pokud by tyto nálety byly nutné pro obranu Izraele, představují skutečné riziko eskalace. A pochopitelně, to stále zůstává možností.

Pokud však vezmeme v úvahu Trumpovy poslední kroky, je ve skutečnosti méně pravděpodobné, že Izrael půjde do války, protože dává Teheránu najevo, že Jeruzalém – na rozdíl, řekněme, od Saudské Arábie – nebude sedět s rukama v klíně, pokud utrpí závažný íránský útok jako byl nálet na saudské ropné zařízení v minulém týdnu. Uvědomění si, že Izrael má jak schopnost, tak vůli tvrdě udeřit zpět, může stejně tak odradit Írán, aby takový útok spustil, přestože nyní ví, že by neriskoval americkou odpověď.

Z tohoto důvodu je většina řečí o tom, jak Trumpova nedávná rozhodnutí ovlivní Izrael, přehnaná, přestože ona rozhodnutí samotná jsou jednoznačně strašná. Ze strategického pohledu zanechá americký odchod ze severní Sýrie toto území velice špatným hráčům (Turecku a/nebo Íránu). Je to také morální zvěrstvo, protože zanechá Kurdy tureckému něžnému soucitu i přes to, že jsou nejloajálnějším a nejefektivnějším partnerem Ameriky v boji proti Islámskému státu. A také to signalizuje světu, že Washington nebude chránit své spojence, čímž se sníží motivace být americkým spojencem. Trumpova nečinnost poté, co Írán zničil polovinu výrobní kapacity ropy Saudské Arábie, vyslala podobnou zprávu.

Ale přesto, že je na tom Izrael vždycky hůř, když Amerika na Blízkém Východě vypadá slabě nebo nespolehlivě, je ve velice odlišném postavení než Saudská Arábie nebo Kurdové, protože vždy trval na tom, že se bude bránit sám, raději než aby očekával, že za něj budou bojovat američtí vojáci.

Saudská Arábie se dlouho spoléhala na americké vojsko, že ji bude bránit. Přestože nakoupila špičkové americké vojenské vybavení za miliardy dolarů, její armáda není ani dost velká, ani dost vycvičená, aby ho dokázala efektivně použít. Takže když dal Trump jasně najevo, že neposkytne americké síly, aby bránily Saudskou Arábii, Rijád má problém.

Oproti tomu Kurdové předvedli ohromující ochotu bránit se. Ale to, že nemají stát znamená, že jim chybí rozhodující vojenské vybavení, jako letectvo, které by potřebovali k tomu, aby se mohli bránit bez cizí pomoci. Jsou tak odkázáni na americké síly, aby udělaly věci, které pro sebe nemohou udělat sami. Takže když Trump oznámí, že je americké jednotky nebudou dále chránit, mají problém.

Ale Izrael má velkou armádu vybavenou tou nejlepší vojenskou výzbrojí, jakou dokáže americká a izraelská vynalézavost navrhnout, plus ochotu ji použít a zkušenosti s tímtéž. Takže když Trumpova rozhodnutí naznačují, že se Izrael nemůže spoléhat na americké vojsko, není to problém; Izrael se na americkou armádu totiž nikdy nespoléhal.

Je pravda, že byli Izraelci, kteří snili o tom, že se Amerika o Írán postará, a tak ušetří Izrael toho, aby to musel udělat sám – včetně, a to je šokující, některých, kteří mají na starosti obranu země (a nyní se opožděně probudili). Ale realisté jako premiér Benjamin Netanjahu vždycky chápali, že je to směšné. To je přesně ten důvod, proč trval na tom, že vynaloží 11 miliard šekelů na přípravu útoku na Írán, pokud to bude nutné, i přes tvrdou kritiku ze strany svých politických oponentů.

Írán není supervelmocí jako Sovětský svaz, kdy se Izrael musel spoléhat na Ameriku, že ho zkrotí. Je pouhou regionální mocí, stejně jako Izrael.

Kromě toho, přestože už to jsou desetiletí od doby, kdy Izrael naposledy čelil tak hrůzu nahánějícímu nepříteli jako je Írán, fakt, že tyto země nesdílejí žádnou pozemní hranici, zbavuje Írán jeho největší výhody: jeho mnohem početnější obyvatelstvo, které mu umožňuje sestavit mnohem větší vojsko než může Izrael. Pokud by Írán mohl poslat tanky přes izraelskou hranici, mohl by být schopný Izrael převálcovat pouhými čísly. Ale to nemůže, protože by nejprve musel přejít celý Irák a Jordánsko. Proto by byl jakýkoliv boj mezi Izraelem a Íránem samotným (na rozdíl od početných íránských zmocněnců) omezen na vzdušné a raketové bitvy, ve kterých vyvažuje kvalitnější vybavení a lepší dovednosti izraelského letectva výhodu Íránu co se raket týče.

Ani není důvod se obávat, jak jeden přední izraelský odborník naznačil, že Trumpova neochota nasadit americké jednotky na Blízkém Východě znamená, že by také odmítl doplnit rozhodující vojenský materiál, pokud by Izraeli během války došel. Vystavit vojáky nebezpečí je něco úplně jiného než poskytnout spojenci zbraně, které potřebuje pro svůj vlastní boj. Navíc, Izrael má v Kongresu stále výraznou podporu, což se v minulosti prokázalo jako zásadní pro to, aby Izrael dostal potřebné zbraně.

Nicméně, protože válka mezi Izraelem a Íránem by napáchala spoušť na obou stranách, je mnohem lepší zabránit tomu, aby se to stalo. A to je to, proč přicházejí všechny ty izraelské nálety.

Přes ochotu Íránu zapojit se do vojenských provokací ukázal, že netouží riskovat vážné vojenské důsledky na íránské půdě. Opravdu, útoky stupňuje velice opatrně, na každou novou úroveň se posune až poté, co dojde k závěru, že je to pro něj bezpečné – s ohledem na to, že nedostal na předchozí útoky žádnou odpověď. A zatím má pravdu: dokonce útok na saudské rafinérie, doposud nejhorší svého druhu, nevyvolal z Rijádu nebo Washingtonu žádnou vojenskou odpověď.

Léta izraelských náletů proti íránským a s Íránem spojeným cílům však prokázaly, že židovský stát nenechá íránskou agresi bez odpovědi a že jakékoliv stupňování se setká s úměrnou reakcí. Například po té, co Írán rozšířil bitevní pole ze Sýrie do Iráku, Izrael očividně začal ostřeloval také íránské cíle v Iráku. Toto všechno vysílá Teheránu jasnou zprávu, že jakýkoliv větší útok proti Izraeli samotnému bude mít pravděpodobně za následek přímý izraelský úder proti Íránu.

Toto povědomí by mohlo odradit Írán od toho, aby takový útok zahájil. A to je nyní dvojnásobně důležité, když Trump vzal Ameriku z blízkovýchodního obrazu pryč.