Dostává prvotřídní vzdělání na izraelské univerzitě, ale chtěla by, aby Izrael přestal existovat

Autorka: Uzay Bulut

Rozhovor, který jsem nedávno měla s arabskou studentkou studující v Izraeli, vrhá hodně světla na to, proč neexistuje mír mezi Izraelem a jeho sousedy. Náš rozhovor je bohužel obzvláště relevantní v těchto dnech, kdy muslimské teroristické organizace odpalují rakety na izraelská města.

Musím zdůraznit, že osoba, kterou jsem potkala, nebyla negramotná. Byla to mladá „vzdělaná“ žena studující v magisterském programu na Ben Gurion University of the Negev v izraelském městě Be‘er Ševa, na jedné z nejlepších univerzit v regionu. Začaly jsme si povídat během čekání na autobus. Řekla mi, že pochází z východního Jeruzaléma, z oblasti, kterou nazývala „Palestinou“. Otevřela mi své srdce a sdílela své necenzurované myšlenky ohledně Izraele, když jsem jí řekla, že jsem Turkyně a ne Židovka, protože turecká vláda je proti Izraeli.

Studuje na izraelské univerzitě, kde spolu Izraelci, Jordánci a palestinští Arabové pravidelně mluví o politice. Na základě toho jsem předpokládala, že se jedná o liberální, tolerantní osobu, která je přátelská vůči Židům. Pak jsem se jí zeptala na ekonomiku a korupci v Palestinské samosprávě (PA) na „Západním břehu“ neboli v Judsku a Samaří.

„Je tam velice málo pracovních příležitostí a spousta korupce ve vládě PA,“ odpověděla. Část našeho rozhovoru pokračovala následovně:

Já: „Proč nevolíš jinou politickou stranu? Nemáte tam svobodné volby?“

Ona: „Mahmoud Abbas je izraelský člověk. Nemůžeme uspořádat svobodné volby a lidé na „Západním břehu“ se příliš bojí, aby vystoupili proti vládě.“

Já: „Proč tedy nevystoupí proti vládě palestinští Arabové v diaspoře? Kde je jejich kritika toho, jak se zachází s Palestinci v Sýrii, Libanonu a na dalších místech?“

Ona: „Znám nějaké lidi, kteří vyjadřují svůj názor.“

Já: „Žádné takové jsem neviděla. Alespoň ne v médiích. A nemyslíš, že bys měla vzít nějakou zodpovědnost za situaci, ve které jsi?“

Ona: „Je to izraelská okupace.“

Potom zmínila Dohody z Osla a nazvala je „chybou“. Souhlasila jsem a vysvětlila jí svůj postoj: „Po těchto dohodách spáchali Arabové dokonce ještě více teroristických útoků vůči židovským civilistům.“

Její odpověď mě šokovala. Když jsem zmínila palestinský arabský terorismus, její odpověď zněla: „Ty tomu říkáš terorismus,“ což znamená, že si nemyslí, že by zabíjení židovských civilistů představovalo terorismus.

Dál jsem jí popíchla tím, že jsem se zeptala: „Odpalování bomb, zabíjení civilistů.. Není to terorismus?“

Řekla: „Podívej, já jsem velice mírumilovná osoba, ale musíš je pochopit.“

Když jsem řekla, že Arabové Židy hluboce nenávidí, dala mi podobnou odpověď: „Musíš pochopit jejich situaci.“

Potom jsem se jí zeptala, jestli někdy slyšela o pronásledovaných národech bez státní příslušnosti v regionu, jako jsou Jezídi nebo Asyřané. Řekla jsem, že nikdo se těchto národů neptal, jestli chtějí kus země velký ani jako jako ubrus, a že trpěly po staletí.

Odpověděla: „Já nechci ubrus!“ na což jsem řekla:

„Neříkám ti, aby sis pořídila ubrus, ale vy chcete celou zemi.“

V jednu chvíli řekla: „Izraelci nejsou andělé.“

Řekla jsem: „Co je anděl? To není naše téma. Jde o to, že nechcete, aby Židé měli vlastní stát.“

Aby vysvětlila, proč by Židé neměli mít na Blízkém východě stát, řekla: „Židé byli v Palestině před tisíci lety, ale později odešli.“

Řekla jsem: „A proč si myslíš, že Arménci museli opustit vlast svých předků v Turecku? Kromě toho, ne všichni Židé svou vlast opustili. V Izraeli vždycky existovala židovská komunita, dokonce ještě před založením státu. A Arabové tam přišli až v 7. století se svou invazivní armádou, zatímco proroci a předci Židů byli v Izraeli dávno před tím, než tam vstoupil jediný Arab. Tak proč nemůžete sdílet zemi s židovským lidem?“

Odpověděla: „Proč bych se měla vzdát části své země?“

Moje odpověď byla: „Vy chcete celou zemi. To je důvod, proč nemáte stát; udělali jste ze sebe oběti. Pokud si myslíte, že jste oběť, musíte vinit své vlastní palestinské vůdce a politiky. Musíte převzít zodpovědnost za svou situaci.“

Ukončila rozhovor tím, že řekla: „Nechci, abys byla na mé straně. Nejsi objektivní.“

Potom přijel autobus a my jsme šly každá svou cestou.

Bylo to pro mě hrozné a smutné zároveň, slyšet arabskou ženu, která je natolik zvýhodněná, že může studovat na prestižní izraelské univerzitě, mluvit o lidech, se kterými žije – o Židech – s takovým nepřátelstvím, nenávistí a ignorancí.

Ale tento rozhovor byl v mnoha ohledech také poučný. Ukázal, proč je Izrael stále napadán vražednými teroristickými skupinami a jedinci a proč neexistuje mezi Izraelem a jeho mnoha sousedy mírové soužití.

„Proč neexistuje palestinský stát?“ je název videa od Davida Broga, ředitele Strategických záležitostí pro křesťany spojených pro Izrael (Strategic Affairs for Christians United for Israel). V něm podrobně ukazuje, jak palestinští Arabové v historii odmítali nabídky na založení vlastního státu: Izrael, Británie a OSN nabídli palestinským Arabům příležitost vybudovat svůj vlastní stát pětkrát: v letech 1936, 1947, 1967, 2000 a 2008.

V roce 2005 Izrael také „jednostranně opustil Gazu a předal v ní Palestincům úplnou vládu,“ říká Brog.

„Místo toho, aby vybudovali toto území pro dobro svých občanů, změnili Palestinci Gazu na základnu terorismu, ze které odpálili na Izrael tisíce raket.

Pokaždé, když Izrael souhlasil s palestinským státem, Palestinci tuto nabídku odmítli, často násilně. Takže, pokud se zajímáte o mír na Blízkém východě, možná odpovědí není tlačit Izrael, aby Palestincům ještě jednou nabídl stát. Možná odpovědí je tlačit Palestince, aby konečně přijali existenci židovského státu.“

Schopnost sebekritiky – jako jedinců a národů – je hlavní součástí politického a kulturního pokroku. Komunita – jako palestinští Arabové – se nemůže posunout v politice, demokratizaci nebo budování míru, dokud si nebudou klást vinu za své chyby. Konec konců, podle jejich názoru přece za všechno špatné může Izrael.

Co je ještě důležitější, zdá se, že pro příliš mnoho palestinských Arabů je dvoustátní řešení nepřijatelnou nabídkou. Chtějí celou zemi, ve které by Židé – podle nejlepšího scénáře – byli pouze menšinou ovládanou Araby.

„Nejvzdělanější“ palestinští Arabové jsou očividně ti nejnepřátelštější, protože „vzdělání“ v arabských školách je pouze propagandou. Jeden by si myslel, že touto dobou budou mít možnost studovat na jedné ze svých univerzit judaistiku nebo izraelská studia, ale není tomu tak. Nejen na palestinských arabských univerzitách, ale na žádné univerzitě v muslimské zemi. Na jakékoliv izraelské univerzitě můžete získat doktorát z arabštiny nebo islámské historie, ale většina muslimů jak se zdá nechápe svou intelektuální potřebu učit se o svém „nepříteli“ na akademické úrovni. Místo toho je arabským dětem vymývám mozek nenávistí a lživou historií.

8. října izraelská média informovala:

„Palestinská samospráva odstranila ze svých učebnic informace o dohodách podepsaných s Izraelem, podle organizace, která kontroluje palestinské vzdělávací materiály…

Učebnice z roku 2019 nezahrnují prohlášení PLO požadující ‚koexistenci‘, ‚mír‘ a nenásilí s Izraelem, které se podle zprávy objevilo ve starší verzi osnov.

Nové osnovy také odstranily značné množství informací poskytnutých palestinským studentům o starověké židovské historii ‚Palestiny‘ a o židovské přítomnosti a o vztahu k Jeruzalému.“

Komunita, která nebere zodpovědnost za žádný ze svých činů a která dokonce omlouvá terorismus, si nezaslouží žádnou politickou ani finanční podporu, dokud ve svých činech neprovede výrazné změny. V roce 2015 jsem napsala:

„To, že uznáme Hamás nebo palestinský stát neznamená, že chráníme Palestince. Palestinští Arabové můžou být chráněni pouze tím, že bude zastaveno jejich podněcování. To se může udělat v jedné minutě a zcela zdarma. Evropa a Západ mohou také trvat na tom, že veškerá budoucí finanční podpora bude spojena s výchovou palestinských dětí k míru, místo k válce. Financování musí být nejprve spojeno se změnami, což velice dobře fungovalo v Sovětském svazu s Dodatkem Jackson-Vannick, který přisoudil Sovětskému svazu veškeré obilí, pokud nechá své občany odejít. Toto financování musí být vyplaceno na splátky, poté, co byly učiněny změny a zachovány. Žádné vzdělávání k míru – žádné financování. Jediná cesta, jak skutečně vybudovat dostatečně vyspělou Palestinu, aby mohla mít svůj vlastní stát, je změnit očekávání palestinských Arabů ohledně toho, co je přijatelné – a zůstat těmto změnám věrný v průběhu času. Kromě toho je třeba přímého vyjednávání s Izraelem, ke kterému jsou Palestinci zavázáni mezinárodním právem.“