Tyto volby ukázaly, že Izraelcům víc záleží na myšlenkách a činech a že nejsou tolik ovlivněni prázdnými slogany a šokujícími tvrzeními, jak si asi někteří politici představovali.
Autor: Ruthie Blum
Pokud vezmeme v úvahu, že výsledky izraelských voleb do Knessetu nejsou konečné, přehled naznačuje, že pokus vypudit premiéra Benjamina Netanjahu otřesně selhal. Teprve se ukáže, zda pondělní vítězství jeho strany znamená, že jeho blok má dostatečnou většinu, aby vytvořil vládu. Zatímco počáteční čísla byla povzbudivá (Likud měl převahu nad svým klíčovým soupeřem Modrou a bílou o čtyři mandáty a pravicový blok předčil levici o pět), během úterního pokračujícího sčítání hlasů a ověřování se obraz dál měnil. Pozdě odpoledne to vypadalo, že Netanjahuovo vítězství bylo úžasné, ale ne dostatečné.
Význam těchto voleb (třetích za méně než rok) leží v jejich překvapujících prvcích. Za prvé, volební účast dosáhla 71%, tedy nejvíc za 21 let.
Přes veřejné naříkání nad „volebním vyčerpáním“ a naznačováním průzkumů, že politická patová situace nebude zlomena, přišli občané v rekordních počtech, aby vhodili svůj hlas. Na rozdíl od popisů celostátního znechucení byla atmosféra na volebních místech optimistická a energická. Sociální média byla plná selfie usmívajících se voličů vykonávajících svou občanskou povinnost, stejně jako fotek dětí doprovázejících své rodiče.
Dokonce i většina z 5 500 Izraelců v domácí karanténě (jako výsledek toho, že byli možná vystaveni koronaviru) se ukázala v 16 speciálních stanech, které pro ně byly postaveny po celé zemi. Přestože si stěžovali na dlouhé fronty, zdálo se, že jsou šťastní, že mohou být venku, poté, co strávili pár dní zavření v izolaci, kde jim společnost dělal pouze Netflix.
Je ironické, že hrozba koronaviru a požadavek Ministerstva zdravotnictví, aby Izraelci nelétali do zahraničí, pokud to nebude absolutně nutné, mohly být faktorem, který přispěl k vysoké účasti, protože mnoho voličů, kteří si plánovali mini dovolenou mimo zemi, své výlety zrušilo.
Dalším šokem byl prudký nárůst počtu křesel získaných Sjednocenou arabskou kandidátkou, sdružením nesourodých stran – někteří z jejích členů jsou radikální muslimové, další z krajní levice a většina z nich jsou antisionisté. Tito politici, na rozdíl od masy lidí, kterou údajně reprezentují, se jak se zdá zajímají více o osud Palestinců, než o každodenní životy jejich vlastní populace.
Tři faktory způsobily, že arabští Izraelci přišli k volbám v relativně velkých počtech. Jedním byla efektivní kampaň vůdce strany Aymana Odeh, který přišel s pozitivní zprávou, totiž že mají opravdový vliv v zemi, ve které tvoří 20% obyvatelstva. Dalším bylo jeho varování, že jsou v nebezpečí, že budou zbaveni volebního práva sionistickými zákonodárci, kteří v červenci 2018 schválili zákon, že Izrael je národním státem židovského lidu.
Třetím byla „dohoda století“ amerického prezidenta Donalda Trumpa: plán „Mírem k prosperitě“, který dává Izraelcům zelenou, aby anektovali osady v Judsku, Samaří a Jordánském údolí, a požaduje, aby Palestinci uznali židovský stát a odsoudili terorismus jako nutný předpoklad pro získání státnosti a miliard amerických dolarů. Arabsko-izraelské vedení bylo plánem rozzuřeno, zatímco Netanjahu ho přijal a vůdce Modré a bílé Benny Gantz ho uznal s drobnými výhradami.
Význam toho, že Spojená arabská kandidátka nejen skončila jako třetí největší strana v Knessetu, ale od září vyhrála dvě křesla, je v tom, že pokud současná jasně patová situace (znovu díky předsedovi Yisrael Beitenu Avigdoru Liebermanovi) povede k vládě národní jednoty mezi Likudem a Modrou a bílou, Odeh se stane hlavou opozice. Tak bude mít plný přístup k nejcitlivějším materiálům týkajících se izraelské bezpečnosti a obrany. Jsou to děsivé vyhlídky, pokud vezmeme v úvahu, že jeho strana zahrnuje a hájila Heba Yazbaka, člena Knessetu, který vyzdvihoval libanonského teroristu Samira Kuntara jako „mučedníka“. V roce 1979 se Kuntar účastnil chladnokrevné vraždy izraelské rodiny v Nahariji.
Je důležité zmínit, že pro tuto stranu volily tisíce židovských izraelských levičáků. To je to, co se stane, když vaše ideologie už není relevantní ve společnosti, která přišla k rozumu ohledně války, míru a ekonomiky, pak vám nezbývá nic jiného než podporovat komunisty a islamisty v jiném sektoru.
Což nás přivádí k důležitosti výsledků voleb a k důvodu, proč Netanjahu a jeho podporovatelé v pondělí večer oslavovali s konfetami.
Porážka hysterie „kdokoliv jiný než Bibi“
Tyto volby představovaly porážku hysterie „kdokoliv jiný než Bibi“. Znamenaly vítězství pro rozumnou středopravici, která věří v Netanjahuovo řízení domácích a zahraničních záležitostí a je silně proti tyranii soudů. Také se ukázalo, že Izraelcům víc záleží na myšlenkách a činech a že nejsou tolik ovlivněni prázdnými slogany a šokujícími tvrzeními, jak si asi někteří politici představovali.
Vezměte si například Gantze, který strávil svou kampaň tím, že se na jedné straně snažil Bibiho vyřadit, a na druhé straně ho (otřesně) obvinit z toho, že se chová jako turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Víte, ten stejný Erdoğan, který zavírá do vězení kohokoliv, kdo s ním nesouhlasí, včetně soudců, právníků, akademiků a více novinářů, než jakýkoliv jiný autokrat nebo diktátor na světě.
Jak všichni Izraelci ví, jedinou osobou v nebezpečí, že bude zavřena za své politické názory, je Netanjahu sám. Ale nevadí, fakt, že se opovažuje kritizovat policii a Nejvyšší soud stačí na to, aby byl označen touto odpornou nálepkou.
Dobrou zprávou je, že Netanjahu je stále izraelským premiérem a pravděpodobně tomu tak v blízké budoucnosti i zůstane. Špatnou zprávou je, že vytvoření další vlády (pokud bude vytvořena bez potřeby čtvrtých voleb) by mohlo zabrat týdny a být méně než uspokojivé pro voliče, kteří touží jít dál.
