Josef Trumpeldor se se Sionským sborem mezkařů zúčastnil bitvy o Gallipoli, kde byl zraněn do ramene. Tento sbor zůstal v Gallipoli po celou dobu tažení a byl rozpuštěn hned po přemístění do Spojeného království.
Ze’ev Jabotinsky se dvěma zdravotními sestrami, Židovská legie
Židovská legie se stala líhní významných předáků sionismu.
Dva příslušníci Židovské legie, kteří se stali velmi významnými a sehráli zásadní roli pro vznik a obranu nového státu Izrael. Na první je budoucí první premiér státu Izrael, David Ben Gurion. Na druhé je potom Jakov Dori, náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil v době války za nezávislost.
Následují dvě fotografie vojáků Židovské legie.
První ukazuje skupinu vojáků ještě před nasazením do gallipolské operace. Druhý potom ukazuje jinou skupinu vojáků, pořízeno po přesunu legie do Velké Británie po ukončení neúspěšné Gallipolské operace.
Po skončení války se Josef Trumpeldor vrátil do ruského Petrohradu s cílem vytvořit obrovskou židovskou armádu, která by se připojila k Žabotinského Židovské legii a pomáhala chránit Židy v Palestině.
Plány mu však překazila bolševická revoluce a následný chaos. V něm se Židé stávali oběťmi pogromů. Zkušený voják tedy zorganizoval v Petrohradu Židy k vlastní obraně a v roce 1918 spoluzaložil He-Chaluc, organizaci, která připravovala imigranty na migracy do Palestiny.
Náš hrdina na fotografii v době a před rusko-japonskou válkou, asi v roce 1905. Na druhé je potom už jako důstojník carské armády.
Jako člověk vyrostlý v Rusku trochu trpěl velikářstvím. Pvůodně plánoval utvořit armádu 100 000 ruských Židů, která by prošla Ruskem přes Kavkaz do Palestiny. Potom slevil na divizi v síle 10 000 bojovníků, kteří by se v Palestině ujali správy země mimo britských okupačních sil. Nakonec byl zvolen předsedou ruské organizace He-Chaluc a vyzván, aby se ujal příprav na přesun židovských průkopníků. V roce 1919 skutečně dorazil do tehdejší mandátní Palestiny, aby připravil masovou imigraci členů ruského He-Chaluc.
Jelikož vliv bolševické revoluce se projevil v mnoha hlavách. V mandátní Palestině se tak stal jedním ze zakladatelů dělnického sionistického hnutí.
Jednou z problematických otázek bylo vymezení hranice mezi Palestinou a Sýrií v oblasti horní Galileje. Zdejší území bylo ihned po první světové válce obsazeno Francouzi, aby bylo v roce 1919 předáno Britům. Nakonec se území stalo „územím nikoho“ mezi britskou a francouzskou okupační zónou. Právě zde, při severním konci Chulského údolí v horní Galileji, stály v samotném bloku čtyři zemědělské osady Hamrah, Metula, Kfar Gil’adi a Tel Chaj.
Této situace využili Arabové k útokům na tyto osady. Kvůli těmto útokům byl trumpeldor požádán, aby zajistil obranu těchto osad. V posledních dnech roku 1919 byla Metula téměř zničena a osady Kfar Gil’adi a Tel Chaj byly napadeny. Bezprostředně po svém příjezdu 1. ledna 1920 nechal Trumpeldor Tel Chaj opevňovat. Dne 1. března 1920 byl Tel Chaj napaden několika stovkami Arabů.
Památník Josefa Trumpeldora a dalších sedmi padlých hrdinů u Tel Hai.
Židé v osadě Tel Chaj byli obklíčeni velkou přesilou a začali vyjednávat. Není jasné, co přesně se stalo, ale během vyjednávání začaly obě strany střílet a strhla se zuřivá přestřelka a následné boje trvaly celý den. Sedm židovských obránců při ní bylo okamžitě zabito, Trumpeldor byl střelen do ruky a poté do břicha. Večer téhož dne podlehl svým zraněním a zemřel při evakuaci do Kfar Gil’adi. Během bojů bylo zabito i pět Arabů. Osm Židů bylo pohřbeno ve dvou společných hrobech v Kfar Gil’adi a obě lokality byly na čas opuštěny.
Muzeum bojovníků Hašomeru v kibucu Kfar Giladi a hroby těchto bojovníků na pietním místě v tom samém kibucu.
Po své smrti se Trumpeldor stal symbolem židovské sebeobrany a jeho památka se v Izraeli slaví každoročně 11. den měsíce adar. Jeho údajná věta před smrtí „Nevadí, je dobré zemřít pro svou zemi.“ se stala nosnou myšlenkou v před-státním sionistickém hnutí a Izraeli 50. a 60. let.
Většinu těchto věcí sem vkládám s vědomím, že jsme u nich nebyli. Po dohodě bylo přeplánováno vše tak, že odtud vyrazíme na lokalitu Tel Dan k prameništím řeky Jordán. Ušetřený čas věnujeme opakování výpadu do Golany. Na závěr této kapitoly ještě pár fotografií z Tel Hai.
Vstupní brána do areálu památníku Tel Hai
Dvě fotografie z vnitřních prostor památníku
Dnes je to velmi kvalitně udržovaná památka, která slouží pro mnoho a mnoho vzpomínkových akcí a to jak k událostem spojených s bojem Hašomeru proti arabským útočníkům, tak k událostem kolem osídlování tohoto území prvními židovskými osadníky po spuštění akcí Alija.
Když se na to podíváte ze všech stran, byla to od počátku malá pevnost.
Venkovní obvodové stěny jsou nejsilnější a nemají žádná okna. Sloužily jako obvodová hradba. Jelikož arabští nájezdníci neměli k dispozici dělostřelectvo, proti pěchotním zbraním byly tyto stěny více než dostatečnou ochranou.
Pokud nepřítel pronikl dovnitř, bylo možno vnitřní dvůr postřelovat křížovou palbou. Přes půdní prostory bylo možno v případě naprosté krize ustoupit do hranolovitého objektu, plnící funkci posledního útočiště. Měl dvě nadzemní a jedno podzemní patro, byla zde voda a zásoby. V nouzi zde bylo možno zajistit přežití po dobu několika dní až 60 lidem.
Památka na proběhlé boje, soubor pušek – velmi pestrý výběr…
Jenže Tel Hai bylo prvotně zemědělskou usedlostí. A proto je zde i expozice, ukazující zemědělskou techniku. Lidé v Izraeli mimo své vlasti, svého národa a rodin, mají v nejhlubší úctě další dvě součásti svého života – půdu a vodu. A půdu je potřeba obdělávat. V izraeli je mnoho památek na obojí a je vidět, že obyvatelstvo má půdu ve velké úctě.
Úctu k půdě ukazují i všepřítomné kusy zemědělské techniky, jako památku na začátky židovského zemědělství budoucího státu Izrael. Tři obrázky to dokazují.
Tímto bych ukončil návštěvy Tel Hai a velmi stručný popis historie s ním související. Následoval nástup do autobusu a cesta k prameništím Jordánu a památného místa Tel Dan (3. část)
