Poté, co byla v Izraeli konečně utvořena nová vláda, rozběhla se doma i v zahraničí naplno debata o tom, zda by měl Izrael za podmínek stanových Trumpovým mírovým plánem „anektovat“ části území Judska a Samaří.
Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém bude v této debatě i nadále respektovat izraelskou demokracii a právo jeho občanů rozhodovat o těchto záležitostech zásadního národního významu. Současně konstatujeme, že ne každý je ochoten Izrael respektovat stejným způsobem, a proto budeme veřejně podporovat historický nárok Izraele na území, jež jsou předmětem debaty, a jeho právo přijmout rozhodnutí bez nevhodného zasahování, tlaku a výhrůžek zvenčí.
Předně, pojem „anexe“ je v tomto kontextu nesprávný, protože obvykle označuje násilné zabrání území patřícího někomu jinému. V tomto případě však Izrael už měl legitimní historické právo a platný právní nárok na Judsko a Samaří ještě dříve, než tato území získal při sebeobranné válce v roce 1967. Otázka, před níž Izrael dnes stojí, zní, zda má své suverénní právo na tato území plně uplatnit tím, že na ně rozšíří své zákony.
Nárok židovského národa na historickou Izraelskou zemi byl uznán mezinárodním společenstvím na konferenci v San Remu v roce 1920 a rozhodnutím Společnosti národů o mandátu v roce 1922. Nešlo o udělení nějakého nového práva na tuto zemi, nýbrž o uznání dříve existujících nároků židovského národa jako domorodého obyvatelstva, které usiluje o znovuobnovení národní suverenity v domovině svých předků. Od té doby nebylo toto právo na suverenitu nad Izraelskou zemí, která zahrnuje také území dnes běžně označovaná jako „Západní břeh“, ničím omezeno ani zrušeno.
Naopak, právní titul Izraele na Judsko a Samaří je podle mezinárodního práva dnes stejně platný jako suverénní nároky Libanonu, Sýrie a Iráku na jejich území, neboť všechny tyto nároky vycházejí z jediného společného zdroje. To znamená, že stejné smluvní strany rozhodly ve stejných základních právních dokumentech o uznání příslušných práv každého z uvedených národů na základě stejných právních zásad.
Suverenita ze své podstaty zahrnuje také právo území odstoupit, a izraelský lid musí nyní rozhodnout, zda svá práva na určité části území Judska a Samaří plně uplatní a současně jiné části těchto území v zájmu míru odstoupí konkurenčním palestinským nárokům. Předchozí izraelské pokusy o dosažení míru odstoupením sporných území Palestincům se však setkaly vždy jen s odmítnutím, násilím a krveprolitím.
Trumpův plán představuje jasný odklon od těchto neúspěšných pokusů o mír z minulosti. Dramaticky mění trend posledních desetiletí, kdy mezinárodní společenství pomalu erodovalo izraelská práva a postoje, aniž by požadovalo od Palestinců jakékoli ústupky. Poprvé také testuje skutečné úmysly palestinského vedení.
Pro Izrael má tento plán mnoho přínosů, ale vyžadoval by také bolestné ústupky a zahrnoval by obrovská bezpečnostní rizika. Bude třeba zvážit také řadu dalších faktorů, jako dopad v regionu a šance prezidenta Trumpa na znovuzvolení. V každém případě je ale toto rozhodnutí na izraelském lidu a vedení ICEJ se všemi svými pobočkami ve světě bude při něm stát zodpovědným a konstruktivním způsobem, jak se sluší na skutečné přátele a podporovatele, bez ohledu na výsledek.
Dr. Jürgen Bühler
Prezident ICEJ
