SHRNUTÍ: Oproti alarmujícím obviněním, že vyhlášení suverenity nad částmi Západního břehu Jordánu by Izrael proměnilo na dvounárodnostní stát, je realitou, že by to nijak neovlivnilo 95% obyvatel Západního břehu, kteří žijí pod vládou Palestinské samosprávy už od ledna 1996. A budou v tom nadále pokračovat. Tento krok s sebou sice nese svá politická rizika, ta jsou ale nižší než bezpečnostní rizika vyplývající z neschopnosti Izraele udržet svou stálou bezpečnostní přítomnost v údolí Jordánu.

Autor: generálmajor ve výslužbě Gershon Hacohen, BESA Center, 19. června 2020

Mnoho z nejhlasitějších odpůrců uplatnění svrchovanosti nad částmi Západního břehu Jordánu jsou bývalí vysocí představitelé bezpečnostních složek, kteří využívají svou profesní pravomoc k tomu, aby veřejnost přesvědčili o tom, že by tento krok přinesl příliš široké spektrum vážných rizik. Podle těchto představitelů by uplatnění suverenity vystavilo Izrael mnoha bezprostředně hrozícím nebezpečím a ta jsou, podle nich, v každém případě zbytečná.

Důsledkem této linie myšlení je, že je současné strategické postavení Izraele bezrizikové, a proto je lepší než postavení nové, které by nastalo po uplatnění svrchovanosti. To je ovšem pokroucení reality.

Pokud izraelská vláda promrhá příležitost uplatnění svrchovanosti, kterou jí předkládá plán prezidenta Trumpa, potom se rizika pro Izrael nesníží, ale znásobí. Je to jednoduše proto, že Izrael nebude moci navždy udržet svou dočasnou bezpečnostní přítomnost v údolí Jordánu.

Volba, jíž čelí premiér Benjamin Netanjahu, je tedy mezi víceméně známými riziky spojenými s uplatněním svrchovanosti a méně známými, ale nepochybně vážnými riziky spojenými s kolapsem současného stavu.

Nebezpečí úplného stažení Izraele se jakoby zdá být pro mnoho profesionálních vojáků nejasné. Byl tady Allenův plán Obamovy éry, kdy intelektuál a americký generál John Allen obhajoval úplné stažení IDF z údolí Jordánu. Toto je také základní plán pro dohodu o trvalém statusu, jak uvádí všechny webové stránky současných „obránců bezpečnosti Izraele“.

Úplné stažení by přeneslo druh hrozby, kterou dnes představuje Hizballáh a Hamas, až na okraj Dálnice 6. Izraelská veřejnost tedy musí vážit rizika spojená s uplatněním svrchovanosti s rizikem úplného stažení – to není snadný úkol, zejména proto, že je ta druhá sada rizik mnohými představiteli vojenských elit zastírána.

Je tedy důležité to znovu zopakovat: premiérův plán uplatnit svrchovanost nepředstavuje žádnou změnu pro drtivou většinu Palestinců žijících v oblastech A a B, které jsou pod kontrolou PA od ledna 1996. Kdyby se potom ovšem rozhodl zachovat stávající stav, nesmí nám uniknout, že by se musel vrátit k vojenské správě.

Izraelská vláda dostala příležitost – takovou, která se možná už nikdy nevrátí – na podporu životně důležitých národních zájmů země a posílení její budoucnosti. Je to příležitost nejen k rozšíření kontrolovaného územní, ale také k posunu Izraele jako národa, který se odváží vlastním jménem jednat i v případě vážných hrozeb. To je ztělesněním svrchovanosti: politická moc a nezávislost.

Generálmajor v záloze Gershon Hacohen je vedoucí výzkumný pracovník Centra strategických studií Begin-Sadat. V IDF působil 42 let. Velel jednotkám v bitvách s Egyptem a Sýrií. Byl také velitelem sboru a velitelem Vojenských vysokých škol IDF.