UNESCO zdvořile požádalo Erdogana, aby přehodnotil své rozhodnutí ohledně Hagia Sofia. Jak snadné však pro ně bylo říct, že je mešitou Rachelina hrobka?! Názor…

Autor: Giulio Meotti, Itálie, 14.7.2020 6:00

Hagia Sophia, kdysi sídlo východního křesťanství v Istanbulu, je nyní mešitou. Turecko se právě rozhodlo ji znovu převést na islám – byla po 900 let největším kostelem na světě, od roku 1934 byla muzeem.

V roce 324 přesunul římský císař Konstantin, poté, co se obrátil na křesťanství a nařídil svobodu vyznání, hlavní město Caesarů do Byzancie na břehu Bosporu. O šest let později postavil podle modelu Pantheonu v Římě baziliku a nazval ji Hagia Sophia, „chrám Boží moudrosti“. O století později ji Justinian pozdvihl, jako největší místo uctívání, které kdy existovalo.

29. května 1453 dobyli Otomané Konstantinopol. A první návštěva Mehmeda II. byla u oltáře této baziliky, před níž se modlil k Alláhovi a přeměnil ji v mešitu.

Turecké rozhodnutí se dostalo na titulky světových médií. UNESCO, agentura OSN pro kulturu a vědu, požádala Erdogana, aby své rozhodnutí přehodnotil.

Je to snad to stejné UNESCO, které rozhodlo, že Jeskyně patriarchů v Hebronu a Ráchelina hrobka jsou „muslimské mešity“, ačkoli první obsahuje slavnou hrobku biblických patriarchů a druhé je jednohlasně uctíváno jako pohřebiště jedné z nejskvělejších biblických žen, manželky Jacoba a požehnané matky Židů? Je to opravdu to stejné UNESCO, které přijalo rezoluce popírající židovskou historii Jeruzalémské Chrámové hory, odkazující se na ni pouze arabskými jmény?

Západní společenství po léta ignorovalo islámské vymazávání židovské historie v Jeruzalémě, Hebronu, Šekemu, stejně jako v Káhiře, Bagdádu a Damašku. Mysleli si, že spolupráce s islámem ušetří jejich vlastní historii. Ale islamisty nelze tak snadno uklidnit a nyní převzali Hagia Sophia.

Z Erdoganových stránek: „Znovuzrození Hagia Sophia je znakem návratu svobody v mešitě Al Aqsa. Vzkříšení Hagia Sophia je pozdrav z našich srdcí do všech měst, která symbolizují naši civilizaci. Od Bukhary do Andalusie “.

Sní o návratu do Španělska, ze kterého byli vyhnáni několik let poté, co jejich kalif zabral Hagiu Sofiu.

Jsem stále přesvědčen, že nikdy nebudou moci nahradit izraelský příběh, a to navzdory tajným dohodám UNESCO a dalších mezinárodních orgánů o popírání židovských dějin. Kdysi bych řekl, že jejich návrat do Evropy by byl příliš velkým soustem, než aby se o něj mohl islám snažit, ale soudě podle západního ticha kolem Hagia Sophii a mírou neukotvenosti, ve které se nacházíme, se snažím tyto výroky překvalifikovat – prostě by to mohli zvládnout.