Vůbec první vytvořenou jednotkou byl Sionský sbor mezkařů (Zion Mule Corps), který byl v první světové válce nasazen v letech 1914 až 1916 na Gallipolském poloostrově při vylodění anglofrancouzských sil. Toto vylodění skončilo vojenskou katastrofou, ale tento mezkařský sbor sehrál velmi významnou roli při zásobování bojujících jednotek a při evakuaci tisíců raněných vojáků na pláže a nemocniční lodě. Jde zcela nepochybně o historicky první židovskou vojenskou formaci, která vznikla a zasáhla do bojových operací po porážce židovského povstání v římské provincii Judea v letech 132 až 135 našeho letopočtu.

Vojáci mezkařského sboru s jedním ze svých zvířat. Těžká práce za malou odměnu, ale položila základ budoucnosti . . .

Po evakuaci Galipole byl sbor mezkařů rozpuštěn. Jenže jeho vůdčí osobnosti David Ben Gurion a Vladimír Ze’ev Žabotnisky byli vytrvalí a neustále se snažili o to, aby vojenské formace vytvořené z židů znovu vznikly. V březnu 1915 schválil v Egyptě Výbor palestinských uprchlíků usnesení, které mělo za cíl „vytvořit Židovskou legii a navrhnout Anglii její nasazení v Palestině.“

Tak vznikla Židovská legie. Byla to židovská sionistická armádní jendotka složená z dobrovolníků, která bojovala po boku britské armády za vyhnání Osmanské říše z Palestiny. Celkem existovalo pět praporů židovských dobrovolníků s čísly 38 až 42. Byly to prapory královských střelců a bojovalo v nich i mnoho židů, kteří sem přišli jako dobrovolníci z mnoha zemí, ne jen z území Palestiny. V bojích postoupily tyto prapory přes řeku Jordán, kde zajistili přechody přes tuto řeku, bojovali nedaleko Jeruzaléma a poslední boj podstoupili u Megida.

V bojích padlo 91 vojáků, mnoho bylo zraněno. Více než 100 jich zemřelo v nemocnici, převážně malárií. V poslední fázi svého nasazení podléhali velení generála majora Edwarda Chaytora, velitele horské divize ANZAC.

Tuto fotografii si zapamatujte. Vojáci – židdé vyfotografováni u Západní zdi v prosinci 1918.

Na této fotografii jsou v uniformách britské armády. V pozdějším dílu bude podobná fotografie a budou na ní židovští vojáci v uniformách Izraelských obranných sil.

Téměř všichni členové židovských paporů byli demobilizování a následně propuštěni ihned po skončení první světové války v listopadu 1918. Někteří z nich se vrátili do svých zemí, jiní se usadili v Palestině, aby realizovali svůj sionistický sen. Mezi nimi i budoucí premiér Státu Izrael, David Ben-Gurion.

Na konci roku 1919 byla židovská legie zredukována na jeden prapor s názvem First Judaeans a jeho nejvýznamější insignií byl čepicový odznak ve tvaru menory s hebrejským slovem קדימה Kadina, což značí vpřed. V roce 1921 byl i tento útvar rozpuštěn.

Bývalí členové legie se podíleli na obraně židovských komunit během nepokojů v Palestině v roce 1920. Dva bývalí členové legie byli zabiti spolu s Trumpeldorem v Tel Hai. Jeden bývalý člen legie byl zabit v Tel Avivu-Jaffě během nepokojů v Jaffě v roce 1921. Někteří členové židovské legie se usadili v mošavu Avihayil.

Možná si čtenář řekne – někam se nám ztratil Jeruzalém. Neztratil, ale pohnuté dějiny této oblasti a města nezle oddělit od určitého pozadí a to jsem se pokusil těmito črtami trochu rozkrýt.

Jeruzalém se nachází ve střední části Judských hor, které zahrnují Olivový vrch na východě a horu Skopus na severovýchodě, Judské hory tvořily jádro Judského království a nacházejí se v nich mnohá významná města, zejména Jeruzalém.

Nadmořská výška Starého města je zhruba 760 metrů nad mořem. Celý Jeruzalém je obklopen údolími a suchámi říčními koryty zvanými vádí. Oblast jižně od Starého města protínají tři údolí.

Kidronské údolí probíhá východně od Starého města a odděluje Olivovou horu od vlastního města. Podél jižní části starého Jeruzaléma se naopak nachází Hinonské údolí se strmými roklemi spojovanými s biblickou naukou o posledních věcech s představou pekla. Tyropoeonské údolé začíná na jihozápadě poblíž Damašské brány, probíhá směrem jihovýchod centrem Starého města k Siloamské nádrži a rozděluje spodní část dvou vrchů, Chrámové hory na východě a zbytku města na západě. Dnes je toto údolí vyplněno stavební sutí, která se zdě během století nahromadila.

Dnešní Jeruzalém se dělí na dva základní celky, Staré Město s tradicí kontinuálního osídlení od starověku, na to se podíváme trochu více a ne jednou v této a dalších částech a nová předměstí vznikající v jeho okolí od 19. století. Ta se dělí na dvě další podčásti, a to Západní Jeruzalém a Východní Jeruzalém.

Západní Jeruzalém sestává z území, které bylo pod kontrolou Izraele od roku 1967 a jde především o západní a jihozápadní městské čtvrtě. Centrum Západního Jeruzaléma leží při ulici Derech Jafo, kde se rozkládá takzvaný Střed Města.

V politickém a historickém slova smyslu označuje tu část Jeruzaléma, která byla během prvné arbasko-izraelské války v roce 1948 dobyta Izraelem a ocitla se uvnitř teritoria vymezeného takzvanou Zelenou linií, která do roku 1967 rozdělovala Jeruzalém. Šlo o západní a centrální část města, ovšem bez Starého Města. Patřila k ní rovněž enkláva pod izraelskou suverenitou okolo hory Skopus. V roce 1967 v Šestidenní válce Izrael dobyl i východné část města Východní Jeruzalém, do té doby obsazenou Jordánskem a sloučil obě části do jednoho městského správního celku.

V správním slova smyslu tak rozdělení na Západní a Východní Jeruzalém ztratilo smysl, ale v politickém a mezinárodněprávním zůstává zachováno, protože zatímco izraelská suverenita nad Západním Jeruzalémem je mezinárodně uznávaná, přičlenění oblasti Východního Jeruzaléma nikoliv. Osobně si myslím, že je to naprostá hloupost, ale OSN, EU a kovíkdo další, si myslí něco jiného.

V ryze geografickém slova smyslu označuje Západní Jeruzalém západní část města, bez ohledu na její historický a mezinárodní status.

Východní Jeruzalém je označení pro část Jeruzaléma, která byla v roce 1948 ve válce o nezávislost obsazená Jordánskem – protiprávně bez jakéhokoliv odporu OSN. Navíc toto území s celým Západním břehem Jordánsko anektovalo, což uznala jen Velká Británie a Pákistán. V roce 1967 v Šestidenní válce toto území s celým Západním břehem obsadil Izrael a kupodivu byl okamžitě označen za okupanta.

Zahrnuje jeruzalémské Staré město a část z nejposvátnějších míst judaismu, křesťanství a islámu. Toto označení tedy představuje oblast, která byla v letech 1949-1967 pod jordánskou správou, a která byla začleněna do města Jeruzalém po roce 1967.

Po válce o nezávislost v roce 1948 byl Jeruzalém v těžkých bojích rozdělen na dvě části.

Západní část, která byla obydlená převážně Židy, přešla pod izraelskou správu, zatímco východní část, obydlená převážně Araby, přešla pod jordánskou správu. Arabové žijící v západní části Jeruzaléma byli nuceni odejít a stejný osud postihl i Židy ve východní části Jeruzaléma. Jedinou oblastí ve východní části Jeruzaléma, která byla ponechána v izraelských rukou, po 19 let jordánské anexe, byla hora Skopus, kde se nachází Hebrejská univerzita. Toto území tak tvořilo enklávu a proto se nepovažuje za součást východního Jeruzaléma.

Po šestidenní válce v roce 1967 přešla východní část Jeruzaléma pod izraelskou správu a byla sloučena se západní oblastí, ještě společně s několika sousedícími vesnicemi ze Západního břehu. V listopadu 1967 vydala RB OSN rezoluci č.242, která požadovala izraelské stažení z území, která okupuje po „posledním konfliktu“. Jeruzalém však v rezoluci vysloveně zmíněn nebyl. V roce 1980 přijal Kneset základní zákon o Jeruzalém ve kterém je uvedeno, že: „Jeruzalém, celý a sjednocený, je hlavním městem Izraele.“ Tento zákon však OSN jako celek a mnoho států z vlastní vůle neuznává.

Vrcholek hory Scopus.

Tato hora je směrem na západ obrázena ke Starému Městu, směrem na východ k Judské poušti. Poutníci přicházející do města ze severu spatří z vrchu Skopu poprvé Staré Město a místo, kde stával Jeruzalémský chrám. Odtud pochází jeho název v hebrejštině, otrocky přeloženo značí Hora pozorovatelů.

Na rozdíl od zbytku východního Jeruzaléma vrch Skopus existoval od války za nezávislost v roce 1948 až do roku 1967 jako izraelská exkláva na jordánském území. Vlastnictví vrchu Skopus Izraelem je mezinárodně uznáváno. Od roku 1980 leží Skopus v rámci oficiálních izraelských hranic města Jeruzaléma.

Na vrchu Skopu se nachází kampus Hebrejské univerzity a Nemocnice Hadasa.

Z geograficko-politického hlediska je unikátem čtvrť Talpijot Mizrach, která neleží ani v Západním, ani ve Východním Jeruzalému, ale v prostoru, který byl před rokem 1967 nárazníkovým pásmem a tedy zónou nikoho.

Následuje mizerná mapa, ale jinou – lepší jsem nesehnal. Musí tedy stačit. Mapa ukazuje současný Jeruzalém a v jeho půdorysu zakreslené hranice obou Jeruzalémů před Šestidenní válkou.

Zeleně orámovaná modrošedá plocha je Západní Jeruzalém, plocha orámovaná červeně je Východní Jeruzalém.

Je vidět i enkláva okolo hory Scopus.

Ve světle výše uvedeného můžeme považovat za jasné, že od konce 19. století se začal Jeruzalém měnit. Do té doby to bylo málo významné město, žijící v klidu a sloužící poutníkům-křesťanům, kteří chtěli navštívit Chrám Božího hrobu a baziliku narození Páně v nedalekém Betlémě, muslimů, co ses rozhodli navštívit svá svatá místa a samosebou židů, kteří se chtěli pomodlit u Západní zdi.

Rychlý přírustek židovské populace daný hnutím Alija vedl k tomu, že se Jeruzalém začal rozrůstat mimo tradiční lokalitu Starého Města.