SHRNUTÍ: Kvůli nedostatečné podpoře Evropské unie proti Turecku a pokračující nespravedlivé hospodářské politice se Kypr a Řecko odklání od politiky Bruselu směrem k Blízkému východu.
Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis je známý svou oddanou proevropskou politikou. Mnoho Řeků a Kypřanů považuje EU za zásadní pro jejich ekonomický blahobyt, obchod a rozvoj. Řada zklamání ohledně politiky EU ve východním Středomoří však vedla jak Řecko, tak mezinárodně uznávanou, etnicky řeckou jižní část ostrova – Kyperskou republiku – k politickému posunu směrem na Střední východ.
Athény a Nikósie EU neopouštějí. Příliš nedbalý přístup EU vůči agresivním krokům Turecka v regionu však ponechal politikům v obou zemích jen malou možnost výběru, než jakou je užší spolupráce s jejich jihovýchodními sousedy.
Helénismus v celé historii ovlivňoval a čerpal z kultur Středního východu – židovských, arabských, perských i tureckých. To je patrné v řecké a řecko-kyperské hudbě, kuchyni, jazyce, náboženství a životním stylu. Někdo by mohl říci, že helénismus je jedinou zbývající formou starověku.
V moderní době se však Řecko a Kypr snažili směřovat k Evropě. V případě Řecka to byla finanční závislost na západních mocnostech po zisku nezávislosti na Osmanské říši. Evropští králové poté vládli obnovenému státu jako „řecké monarchii“. Británie mezitím kolonizovala Kypr, a to do roku 1960, kdy nezískal svou nezávislost.
Severozápadní Evropa a později EU měla na „vylepšenou“ helénskou civilizaci velký vliv, jelikož Řecko se snažilo vysvobodit ze spárů a vlivů Osmanské říše. Nyní by se však věci mohly vrátit ke starému – a někteří by mohli argumentovat, přirozenému – řádu věcí.
Po přerušení izraelsko-tureckých vztahů v roce 2010 a objevu zemního plynu v Levantské pánvi se Řecko, Izrael a Kypr spojili, aby využili zdroje a zahájili ambiciózní projekt transferu plynu do Evropy. Od té doby se připojily i další národy. Trojstranná aliance podporovaná USA se prohloubila, aby zahrnovala vojenskou spolupráci a společné lobbistické úsilí ve Washingtonu. Normalizace vztahů mezi Izraelem a několika arabskými zeměmi tento proces posunula ještě dále.
Židovský stát a jeho sousedé – kteří sdílejí s helénskými zeměmi úzké vazby již po dlouhou dobu– mají obavy z turecké agrese a jeho neo-osmanských ambicí. Neustálé porušování řeckého vzdušného prostoru a kyperských vod Ankarou vedlo k výzvám ze strany Nikósie a Athén k zavedení unijních sankcí vůči Ankaře. Přesto se Brusel, který je ovlivněn spojenectvím mezi Německem a Turky, odhodlal pouze k symbolickým krokům. Dokonce i Francie, nedávný zastánce územních práv Řecka a Kypru, zaujala k otázce sankcí relativně nedbalý postoj.
Pro mnoho obyvatel těchto dvou zemí – již skeptických vůči EU kvůli její roli v dluhové krizi – to byly známky toho, že na Evropu se již nelze spolehnout. Izrael a jeho arabští sousedé se z toho již poučili, protože Brusel vytrvale přehlíží tureckou a íránskou agresi ve prospěch selektivního zaujetí lidskými právy a posedlostí palestinskou otázkou.
Vojenské vazby se staly základem řecko-izraelské a řecko-arabské spolupráce. Řecko vyslalo systémy „Patriot“ na ochranu saúdských ropných polí, zatímco Spojené arabské emiráty zaslaly do Řecka stíhačky, které se zúčastnily společného cvičení protivzdušné obrany. Egypt se téměř každoročně účastní společných námořních cvičení s Řeckem a Kyprem a Izrael nedávno souhlasil s otevřením společného střediska leteckého výcviku s Řeckem v Kalamata. Jeruzalém také pronajme Aténám na obranu hranic drony. Izrael rovněž souhlasil s dalším zdokonalením obranné spolupráce s Nikósií a Aténami v nadcházejícím roce, pravděpodobně v zahraničí. USA – které se v poslední době přiblížily Aténám a Nikósii – mezitím skutečně sankcionovaly Turecko za nákup ruských systémů S-400.
Ruští a čínští politikové po celá léta přijímali myšlenku „regionalismu“ – konceptu, podle kterého země ve sdílené zeměpisné oblasti spolupracují na různých otázkách bez vlivu vzdálených cizích zemí. Vypadá to, že k tomuto konceptu již dochází, i když možná ne tak, jak si to představovala Moskva a Peking.
Kostas Grivas, profesor geopolitiky a ozbrojených systémů na Řecké vojenské akademii, uvedl, že Řecko překreslí geopolitickou mapu zahrnující stabilní arabské země, Indii, Izrael, Kypr, Řecko a Francii do nové aliance Středomoří a Středního východu, aby čelila síti spojenců, které Turecko vytvořilo společně s Pákistánem a jeho turkickými bratry ve Střední Asii. Výkonný ředitel „Middle East Center for Reporting and Analysis“ označil Řecko a Indii za „širší Střední východ“, pokud jde o vznikající geopolitické spojenectví.
Jelikož EU v regionu ztrácí důvěryhodnost a čelí extrémním vnitřním nepokojům, je pravděpodobné, že se tyto regionální aliance – často založené na společných kulturách a sdílených geopolitických zájmech – stanou častějšími v řešení problémů. Řecko a Kypr by s pomocí svých regionálních spojenců a Washingtonu měly nadále lobovat v Evropě za tvrdší postup vůči Turecku. Zároveň by ale mělo zůstávat na paměti, že je zcela reálné a pravděpodobné, že Brusel vůči ankarské neo-osmanské politice nezakročí.
Autor: Dmitri Shufutinsky, 20. ledna 2021
