Geopolitická situace Íránu sehrála zásadní roli ve válce proti terorismu al-Káidy bezprostředně po roce 2001.

Autor: Erfan Fard, BESA Centrum, 6. září 2021

Krátce po útocích na americkou vlast z 11. září 2001 podnikly Spojené státy invazi do Afghánistánu, aby svrhly režim Tálibánu a al-Káidy. Politikou USA bylo vést rozsáhlou válku s cílem neutralizovat džihádismus a islámský terorismus nejen v Afghánistánu, ale po celém světě. Jednalo se o nové paradigma v bezpečnostním uspořádání Blízkého východu.

Jak Taliban v Afghánistánu rostl, co se týče moci a viditelnosti, stal se vážným problémem íránských sil Quds Force (QF). Ta se s touto výzvou vypořádala použitím nekonvenčních vojenských metod a řízením revolučních aktivit na afghánském území z Tádžikistánu a oblastí kontrolovaných Severní aliancí. Íránské Islámské revoluční gardy (IRGC) posílily své síly podél afghánské hranice a bývalý velitel IRGC-QF Kásem Solejmání strávil většinu času na této hranici.

Geopolitická situace Íránu sehrála ve válce proti terorismu al-Káidy bezprostředně po roce 2001 zásadní roli ve dvou důležitých ohledech: tím, že pomohla odstranit Taliban a zablokovala infiltrační trasy sil al-Káidy. Poskytováním zpravodajských a bezpečnostních informací Američanům a podporou Severní aliance sehrál Írán zásadní roli při svržení Talibanu.

Méně známá je skutečnost, že CIA spolupracovala přímo s příslušníky IRGC uvnitř Afghánistánu, aby navázala kontakty s odbojáři, které USA následně vyzbrojily za účelem svržení Talibanu. V některých případech se členové IRGC účastnili setkání s USA v severním Afghánistánu.

Od roku 2001 měl Teherán na svém východním křídle nepřátele. Jakmile americké jednotky – které již byly v Iráku – vstoupily do oblastí na východních hranicích Íránu, cítil se íránský režim obklíčen americkými vojenskými a zpravodajskými agenty.

IRGC-QF a íránské ministerstvo zpravodajských služeb (MOIS) sdílely zásadní obavy z přítomnosti americké armády v Afghánistánu. Írán chtěl zajistit, aby americké jednotky nemohly z afghánské půdy operovat proti němu.

Velkou strategií režimu v boji proti vojenské přítomnosti USA bylo zopakovat politiku, kterou uplatňoval v Libanonu v 80. letech 20. století. Začal podněcovat regionální krize, například vzestup džihádismu a poskytoval zbraně a další podporu, včetně výcviku, Talibanu a dalším teroristickým skupinám v Afghánistánu. Tálibánu bylo umožněno zřídit si v Íránu kancelář a další střediska. Pod záminkou islámských konferencí v Teheránu nebo Mašhadu navštěvovali Írán klíčoví představitelé Talibanu. Během pobytu se setkávali s veliteli IRGC-QF a řediteli MOIS v hotelech a rezidencích MOIS.

Íránský plán pro Afghánistán byl složitý a důmyslný. Zahrnoval vícestupňovou taktiku pomoci ústřední vládě nebo jejího zapojení, obrany proíránských skupin a dodávek zbraní protiasadovským bojovým skupinám, včetně Talibanu.

Írán podporoval Taliban ze tří hlavních důvodů:

– udržet tlak na vojenské síly USA na hranicích Íránu,

– získat vliv na americké síly a odradit je (nebo jiné) od invaze nebo zastrašování Íránu a

– obnovit svůj vliv mezi šíitskými skupinami.

Po válce v Afghánistánu v roce 2001 hrál Írán zpočátku klíčovou roli při pomoci mezinárodnímu společenství při sjednocování různých frakcí v Afghánistánu k diplomatickým a politickým jednáním, která vedla k vytvoření afghánské vlády. Teherán pomáhal mezinárodnímu společenství tím, že blokoval infiltrační a tranzitní trasy sil al-Káidy přes své území. Írán svým aktivním zapojením do afghánské krize kontroloval situaci šíitského obyvatelstva.

V letech 1996-2001 Írán považoval režim Tálibánu v Afghánistánu za vyzyvatele. Jako fundamentalistická sunnitská organizace byl Taliban nepřátelský vůči íránské šíitské ideologii a představoval hrozbu pro íránské zájmy. Írán však nakonec přijal rizika a Taliban podpořil.

Kromě toho Írán soupeřil s Pákistánem, pokud jde o podporu hnutí Taliban v Afghánistánu v 90. letech 20. století. Íránský režim tehdy podporoval tamní šíitské muslimské menšiny, které byly v konfliktu s Talibanem, protože se obával vzniku sunnitských íránských opozičních militantních skupin, jako je Jundullah, které útočily na různé íránské cíle.

Když se na jaře roku 2015 Pákistán snažil vyvinout tlak na vedení Talibanu, aby vyjednávalo s afghánskou vládou v rámci Čtyřstranné koordinační skupiny (QCG), odcestovali hlavní představitelé Talibanu do Íránu ve snaze setřást tento tlak.

Hloubka íránských vazeb na Taliban se dostala na veřejnost v roce 2016. Režim pravděpodobně zkoumal spolupráci s Tálibánem nejen s cílem vytlačit Američany, ale také zmařit činnost ISIS a odklonit příjmy z obchodu s narkotiky, který Tálibán provozuje. Írán nabídl vůdcům Talibanu bezpečné útočiště jako uprchlíkům, ale pouze pod podmínkou, že nebudou vést válku z íránského území.

Období po pádu Tálibánu vytvořilo pro Teherán složitou politickou situaci, kdy se Tálibán stal hlavní silou bojující proti USA. Íránské protiamerické instinkty jej brzy přivedly k taktické koalici s Talibanem. Hlavní motivací režimu pro spolupráci se zapřisáhlým nepřítelem byla společná nenávist vůči USA.

Írán se důsledně snažil zhatit všechny mírové nebo bezpečnostní dohody mezi USA a Afghánistánem a snahy o stabilizaci Afghánistánu. Teherán se ze všech sil snažil vytvořit v Afghánistánu proíránskou vládu a nepřál si koalici s dalšími regionálními aktéry, jako je Pákistán a Saúdská Arábie.

QCG se skládala z USA, Číny, Afghánistánu a Pákistánu. Írán chtěl USA postavit před bezpečnostní dilema, které vyžadovalo jejich spolupráci, aby přiměl Taliban k mírovým jednáním.

Mnozí v Teheránu podezřívali USA, že podporují nebo dokonce vytvořily Taliban jako radikální sunnitskou sílu v rámci plánu na obklíčení Íránu. Režim považoval ISIS, Jundullah a další sunnitské extremistické skupiny za součást Saúdy sponzorovaného úsilí o obklíčení Íránu.

Írán je nadále znepokojen postupem poboček ISIS v Afghánistánu. Již od roku 2015 se ISIS pokouší v Afghánistánu vybudovat opěrný bod a vytvořit provincii, která se má nazývat „Chorásánský vilájat“.

Zdá se, že většina bojovníků ISIS v Afghánistánu jsou bývalí členové pákistánského Talibanu. K věrnosti ISIS se příležitostně hlásí i další extremistické skupiny v Afghánistánu a Írán bere tato prohlášení vážně.

Tálibán zase tvrdí, že potřeboval pomoc al-Káidy, aby vytlačil USA, ale údajně nepodporuje její mezinárodní program.

Írán změnil hru tím, že spolupracoval s Tálibánem na vyhnání USA z Afghánistánu. Režim nyní považuje Taliban za politického partnera, nikoliv za hrozbu. Chápe, že nemá jinou možnost než s ním spolupracovat.