V roce 2021 by měl premiér Bennett následovat otce zakladatele Izraele Ben Guriona, který prohlásil: „Jeruzalém se rovná celé Zemi Izrael.“

Autor: Yoram Ettinger, velvyslanec v důchodu, The Ettinger Report, 3. listopadu 2021

Odklon USA od uznání jednotného Jeruzaléma jako výlučného hlavního města židovského státu a sídla velvyslanectví USA v Izraeli by odpovídal dosavadním výsledkům jejich ministerstva zahraničí, které se v otázkách Blízkého východu soustavně mýlí, například v odporu proti upevňování židovského státu.

Bodá do zad proamericky orientovaným íránským šáhům a egyptskému Mubarakovi a tlačí na proamerickou Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty, zatímco se dvoří protiamerickým ajatolláhům v Íránu, Saddámu Husajnovi, Arafatovi, Muslimskému bratrstvu, Hamásu, Palestinské samosprávě a jemenským Hútíům. Mění Libyji v platformu globálního islámského terorismu a občanských válek atd.

Sjednocený Jeruzalém a právo USA

Takový odchod by však porušoval americké zákony, odporoval by 3 000 let staré skutečnosti – doložené litanií archeologických nalezišť a množstvím dokumentů od biblických dob až po současnost – popíral by dějiny a geografii USA a podkopával by národní a vnitřní bezpečnost USA.

Zřízení generálního konzulátu USA v Jeruzalémě – který by byl de facto velvyslanectvím USA při Palestinské samosprávě – by bylo v rozporu se zákonem o velvyslanectví v Jeruzalémě, který se stal americkým zákonem 8. listopadu 1995 s podstatně větším počtem hlasů než se současnou většinou na Kapitolu.

Podle zákona o jeruzalémském velvyslanectví, který se těší masivní podpoře mezi obyvateli USA a tedy i v obou komorách Kongresu:

„By měl Jeruzalém zůstat nerozděleným městem, v němž jsou chráněna práva všech etnických a náboženských skupin…“

„Jeruzalém by měl být uznán jako hlavní město státu Izrael; a v Jeruzalémě by mělo být zřízeno velvyslanectví Spojených států v Izraeli…“

V roce 1990 Kongres jednomyslně přijal Souběžnou senátní rezoluci 106, která prohlašuje, že Kongres „je pevně přesvědčen, že Jeruzalém musí zůstat nerozděleným městem, v němž jsou chráněna práva každé etnické a náboženské skupiny…“.

„V roce 1992 Senát a Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických jednomyslně přijaly Souběžnou rezoluci Senátu 113… k 25. výročí znovusjednocení Jeruzaléma, která potvrzuje názor Kongresu, že Jeruzalém musí zůstat nerozděleným městem…“

„V roce 1996 oslaví stát Izrael třítisícové výročí židovské přítomnosti v Jeruzalémě od vstupu krále Davida…“

„Termínem „velvyslanectví Spojených států“ se rozumí úřady diplomatické mise Spojených států a rezidence vedoucího mise Spojených států.“

Sjednocený Jeruzalém a odkaz otců zakladatelů

První poutníci a otcové zakladatelé USA se při sjednocování 13 kolonií inspirovali sjednocením 12 židovských kmenů králem Davidem do jednotného politického celku a zřízením Jeruzaléma jako hlavního města, které nepatřilo žádnému z kmenů (proto Washington, DC nepatří žádnému státu). Král David vstoupil do Jeruzaléma 3 000 let předtím, než současní američtí prezidenti vstoupili do Bílého domu a 2 755 let předtím, než USA získaly nezávislost.

Vliv Jeruzaléma na zakladatele amerických Federalistických dokumentů, Deklarace nezávislosti, Ústavy, Listiny práv, federalistického systému a celkového občanského života se odráží v existenci, v USA, 18 Jerusalémů (4 v Marylandu, 2 ve Vermontu, Georgii a New Yorku a po jednom v Ohiu, Michiganu, Arkansasu, Severní Karolíně, Alabamě, Utahu, Rhode Islandu a Tennessee), 32 Salemů (původní biblický název Jeruzaléma) a mnoha Sionů (biblické synonymum pro Jeruzalém a zemi Izrael).  Kromě toho jsou v USA tisíce měst, městeček, hor, útesů, pouští, národních parků a ulic nesoucích biblická jména.

Jeruzalémská realita a zájmy USA

Uznání jeruzalémské reality a dodržování zákona o jeruzalémském velvyslanectví z roku 1995 – a následné uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele, kde sídlí velvyslanectví USA v Izraeli – posílilo odstrašující postoj USA, které se brání arabsko-islámskému tlaku a hrozbám.

Na rozdíl od soudných hodnocení ministerstva zahraničí a „elitních“ amerických médií – která se ve většině blízkovýchodních otázek mýlí – implementace zákona z roku 1995 v květnu 2018 nezintenzivnila palestinský, arabský a islámský terorismus. Stejně tak se mýlili „moudří muži“ z ministerstva zahraničí, když varovali, že izraelské sjednocení Jeruzaléma v roce 1967 zažehne celosvětovou protiizraelskou a protiamerickou islámskou sopečnou erupci.

Dodržování zákona z roku 1995 odlišuje amerického prezidenta, Kongres a většinu Američanů od stavu mysli darebáckých režimů a teroristických organizací, protiamerické OSN, kolísající Evropy a kosmopolitního světonázoru ministerstva zahraničí, které systematicky zlehčuje jednostranné, nezávislé a (někdy) vzdorné kroky USA v oblasti národní bezpečnosti.

Na druhou stranu otálení USA s implementací zákona z roku 1995 – ze strany prezidentů Clintona, Bushe a Obamy – narušilo odstrašující postoj USA, neboť jej svět oprávněně vnímal jako ústupek tváří v tvář tlaku a hrozbám ze strany arabských/muslimských režimů a teroristů.

Podle očekávání radikalizovala arabská očekávání a požadavky, nepřispěla k dosažení izraelsko-arabského míru, podnítila islámský terorismus a vážně narušila národní a vnitřní bezpečnost USA. Například vyhození amerických velvyslanectví v Keni a Tanzanii do povětří a zavraždění 224 osob v srpnu 1998, vyhození torpédoborce USS Cole do povětří v adenském přístavu a zavraždění 17 amerických námořníků v říjnu 2000, masakr na Dvojčatech 11. září atd.

Jeruzalém a vzdor Izraele vůči tlaku USA

V roce 1949 prezident Truman následoval politiku ministra zahraničí Marshalla a vyvíjel na Izrael nátlak, aby se zdržel anexe západního Jeruzaléma a přijal internacionalizaci starobylého hlavního města židovského národa.

v roce 1950 premiér David Ben Gurion navzdory brutálnímu tlaku USA a celého světa na internacionalizaci Jeruzaléma reagoval konstruktivně a vyhlásil Jeruzalém hlavním městem židovského státu, přemístil vládní úřady z Tel Avivu do Jeruzaléma a usadil v Jeruzalémě desetitisíce olimů (židovských přistěhovalců do Izraele). Zlepšil dopravní infrastrukturu do Jeruzaléma, postavil v Jeruzalémě nové židovské čtvrti podél linie příměří z roku 1949 a poskytl městu pozemkové rezervy pro dlouhodobý růst.

V roce 1953 Ben Gurion odmítl nátlak prezidenta Eisenhowera – inspirovaný ministrem zahraničí Dullesem – aby nepřemístil izraelské ministerstvo zahraničí z Tel Avivu do Jeruzaléma.

V roce 1967 se prezident Johnson řídil radou ministra zahraničí Ruska – který se postavil proti izraelskému vyhlášení nezávislosti v roce 1948 – a zdůraznil mezinárodní status Jeruzaléma a varoval Izrael před sjednocením Jeruzaléma a výstavbou v jeho východní části.

Premiér Levi Eškol převzal Ben Gurionovo státnické chování, odrazil nátlak USA, sjednotil Jeruzalém, vybudoval první jeruzalémskou čtvrť za linií příměří z roku 1949, Ramat Eškol, a navíc první vlnu židovských obcí v Judeji a Samaří (Západní břeh Jordánu), v údolí Jordánu a na Golanských výšinách.

V roce 1970 se prezident Nixon ve spolupráci s ministrem zahraničí Rogersem pokusil o přerozdělení Jeruzaléma a vyvíjel tlak na Izrael, aby se vzdal kontroly nad jeruzalémskou Svatou kotlinou a zastavil izraelské plány na výstavbu dalších čtvrtí ve východním Jeruzalémě.

Premiérka Golda Meirová však odmítla zrušit znovusjednocení Jeruzaléma a pokračovala v pokládání základů dalších jeruzalémských čtvrtí za linií příměří z roku 1949: Gilo, Ramot Alon, Francouzský kopec a Neve Jaakov, kde v současnosti žije 150 000 lidí.

V letech 1977-1992 se premiéři Menachem Begin a Jicchak Šamir vzepřeli tlaku USA a celého světa a rozšířili výstavbu v Jeruzalémě, čímž vyslali jasný signál: „Jeruzalém je výlučným a neoddiskutovatelným hlavním městem Izraele!“.

„(V roce 1978), na samém konci úspěšných rozhovorů (premiéra Begina) s prezidentem Jimmym Carterem a prezidentem Anvarem Sadatem v Camp Davidu, doslova několik minut před slavnostním podpisem, se americký prezident obrátil na Begina se slovy: „Už jen poslední formální bod“. Sadat, řekl prezident, žádal, aby Begin připojil svůj podpis k jednoduchému dopisu, v němž se zaváže, že Jeruzalém bude součástí jednání o konečné mírové dohodě.

„Odmítl jsem ten dopis přijmout, natož podepsat,“ zaburácel Begin. „Kdybych na tebe Jeruzaléme zapomněl, ať má pravice uschne,“ řekl Begin prezidentovi Spojených států amerických, „a ať mi jazyk zaschne v ústech“ (The Prime Ministers – An Intimate Portrait of Leaders of Israel, 2010).

V roce 2021 by měl premiér Bennett následovat otce zakladatele Izraele Ben Guriona, který prohlásil: „Jeruzalém se rovná celé Zemi Izrael. Jeruzalém není jen centrální židovské sídlo. Jeruzalém je neocenitelným globálním historickým symbolem. Židovský národ a celý svět nás budou soudit podle naší neochvějnosti v otázce Jeruzaléma („My a naši sousedé“, str. 175. 1929).“

Yoram Ettinger je bývalý izraelský velvyslanec v USA.