Praha Jeruzalém

V exkluzivním rozhovoru pro United with Israel přiznal palestinský Arab, který demoloval státní pozemky v Judeji a Samaří, že je placen za ničení majetku židovských komunit.

Autor: Sheri Ozová, speciál pro United with Israel, 19. prosince 2021

Minulý týden bylo zveřejněno video, na němž Arabové rozzlobeně vytrhávají mladé olivovníky vedle židovské obce Avigajil v Judeji.

Jednalo se o unikátní video, protože to byl jeden z mála případů ničení majetku Židů ze strany palestinských Arabů, který byl zachycen na kameru.

Video ukazuje to, co se židovští obyvatelé Judeje a Samaří snaží sdělit zbytku země ohledně každodenních událostí, kdy se palestinští Arabové – za pomoci radikálních levicových organizací – zapojují do snah o prosazení své nadvlády nad oblastí C, která byla dohodami z Osla přidělena pod izraelskou kontrolu.

Mnohem známější než toto video jsou klipy, které tvrdí, že ukazují násilí osadníků vůči Arabům v Judeji a Samaří.

Taková videa se v mainstreamových zprávách a sociálních médiích objevují již delší dobu a v posledních měsících nabírají na síle.

Teprve v poslední době se objevuje stále více článků, které poukazují na existenci dvojího metru, kdy jsou „běžné“ teroristické útoky, včetně vražd palestinských Arabů proti Židům, bagatelizovány nebo považovány za ospravedlnitelné.

Je to možná proto, že se na veřejnost dostalo jen málo dokumentů o každodenním obtěžování osadníků Araby.

Běžným trikem Arabů je napadání nebo neúnavné obtěžování Židů a jejich následné natáčení v případech, kdy se brání, a ignorování případů, kdy se nebrání.

Úterý nebylo případem, kdy by Židé poskytli Arabům fotogenickou propagandu. Právě naopak. Tři Arabové byli zachyceni na filmovém pásu, jak vytrhávají sazenice olivovníků, které vysadila komunita Avigayil. Tento krátký filmový klip však nevypovídá o celém příběhu.

Stejně jako by ti kdo sledují arabská média měli trvat na tom, aby články dokumentující útoky Židů na Araby uváděly celý incident v souvislostech a vyprávěly příběh od začátku do konce, neměli bychom nic menšího očekávat, když se jedná o útok Arabů na Židy.

Když čtenářům sdělíme celý příběh, mohou sami posoudit, co se skutečně stalo, a ne pouze přijmout výmysly, které jim poskytl konkrétní zdroj, jenž nahrál takzvaný důkaz násilí.

Redakce United with Israel (UWI) hovořila s Jehudou Bazakem, obyvatelem Avigayilu, který byl svědkem celého incidentu, jenž byl minulé úterý natočen na video.

UWI: Řekněte nám, jak jste se stal svědkem událostí z minulého úterý.

Bazak: To ráno odešla moje žena do práce a já jsem zůstal doma s naším dítětem. Šel jsem s ním ven na procházku, protože byl roztěkaný. Pak jsem v dálce uviděl, že se něco děje.

Na procházky chodím často, jen tak, abych zažil poušť, na túry. Cítím se bezpečně, když chodím na procházky do kopců v okolí Avigayilu. S manželkou chodíme na procházky s dětmi. Je to naprosto bezpečné. Avigail nemá kolem sebe hraniční plot.

Nechodím na místa, kde vím, že může hrozit nebezpečí. Asi tří až čtyřkilometrový okruh kolem Avigayilu je pro procházky bezpečný. Chodím do údolí, toulám se po okolí. Dělá to tak mnoho lidí. Tak jsem šel pěšky.

To, co jsem viděl, bylo, že někdo obdělává půdu. Arabové vědí, že je to (izraelská) státní půda. O tom není pochyb.

UWI: Znáte toho muže, který tu půdu obdělával?

Bazak: Ano, byl to Mohammad Hamamdi.

UWI: Myslíte toho Hamamdího z el-Mufaqary, který se v posledních měsících objevoval na protiizraelských propagandistických sociálních sítích? Po tamních násilnostech se na Simchat Tóru konala obrovská demonstrace a velká show byla věnována tomu, že jeho rodině přinesli vodu. Je to on?

Bazak: Ano.

UWI: DOBŘE. Viděl jste Hamamdiho, jak obdělává státní půdu. Co se stalo potom?

Bazak: Šel jsem k němu. To už přišel inspektor civilní správy. Inspektor řekl Hamamdimu, aby odešel, ten to odmítl a pokračoval v obdělávání půdy. Inspektor mu řekl, že si vezme jeho traktor. Když mu pohrozili, že mu traktor vezmou, Hamamdi řekl, že přijde druhý den s mulou a bude pokračovat v obdělávání půdy.

Hamamdi pokračoval v hádce a nespěchal, aby dal svým přátelům šanci přijet. Během chvíle jsme viděli, jak se z pouště blíží luxusní džípy; hned přijelo několik Evropanů, dva izraelští židovští levičáci, kteří žijí v nedalekém městě a-Tawani a jsou přítomni každému incidentu. (POZNÁMKA: UWI viděla videozáznamy, které to dokumentují).

Bylo tam asi sedm vojáků a několik policistů. Zatímco se křičelo, přišlo několik Arabů, kteří zde nežijí, a přesunuli se výše na kopec, kde byly naše olivovníky. Celý incident zahrnoval spoustu křiku a vyvracení stromů. K žádnému fyzickému násilí nedošlo.

Nakonec Hamamdi a jeho přátelé odešli. Dosud se nevrátili, aby na daném místě obdělávali půdu.

UWI: Je na tomto incidentu něco výjimečného?

Bazak: Ani ne. Podobné věci se dějí neustále. Obdělávají kus státní půdy, když se nikdo nedívá. Pokud je nikdo neruší, pokračují dál. Postaví nové budovy. Když se stane, že jednu z nich zbourají, postaví ji znovu. Jeden den přijdou a vyhodí starou pohovku, druhý den pár starých špinavých koberců, pak postupně postaví chatu, postaví plot, vykopou studnu a nárokují si další kus státní půdy.

Co tedy mám jako soukromník dělat, když se vše kolem nás uzavírá? Každý den se staví, jedna stavba za druhou. Je to víra, která mě drží při životě. Ptám se sám sebe, co mohu udělat, co není v rozporu se zákonem?

UWI: Co můžete dělat?

Bazak: V Avigayilu respektujeme soukromé pozemky. Na soukromých pozemcích nestavíme. Dokonce byla otázka, zda naše hřiště není zřízeno na soukromém pozemku, takže jsme ho přesunuli na pozemek, o kterém jsme věděli, že není ve vlastnictví žádné fyzické osoby.

Na státní půdě si lidé nemohou stavět ani obdělávat půdu, kde chtějí. K tomu je třeba získat povolení. Dokonce i pastevci, židovští i arabští, mají pronajaté konkrétní pozemky, na kterých mohou nechat pást svá zvířata.

Snažíme se uprostřed chaosu chránit půdu kolem nás. S ohledem na to se snažíme dělat věci, které nejsou extrémní. Přicházíme s mapami; mapy nejsou tajné. Děláme věci ve snaze chránit státní půdu. Pokud se Arabové pokusí obdělávat státní půdu, přijdeme a pořídíme videa a fotografie.

Arabové nepřijímají koncept státní půdy. Z jejich pohledu je všechno jejich. Mám pocit, že my jsme ovce a Arabové jsou vlci, kteří se přiživují na každém kousku půdy, který tu je.

V rámci ochrany půdy jsme na státní půdě vedle Avigayilu vysadili olivovníky. Vidím kolem sebe, že Arabové den co den staví nové stavby, a stát s tím nic nedělá. Na druhou stranu víme, že pozemek, na kterém jsme stromy vysadili, je státní půda a výsadbou stromů se z ní nestane NAŠE půda. Zůstává státní půdou. Pokud zde vysadíme stromy, zabráníme tím Arabům, aby přišli a půdu obdělávali nebo na ní stavěli.

UWI: Jaké jsou vaše vztahy s Araby z el-Mufaqary?

Bazak: Jaké jsou vaše vztahy s Mufaqou? Vztahy s Araby jsou dynamické a neustále se mění. Celková atmosféra se dramaticky změnila po násilném incidentu na Simchat Tóře. Ale i nyní zůstávají některá přátelství mezi některými Židy v Avigajlu a Araby v el-Mufaqaře silná.

Ve skutečnosti, když inspektor řekl, že traktor odveze a uskladní v židovské osadě, Hamamdi požádal, aby byl odvezen do Avigayilu, a řekl, že v Avigayilu jsou lidé dobří.

UWI: Co nám můžete říct o Mohammadu Hamamdim?

Bazak: S Hamamdim mluvím často. Rád mluví. Dokážu si s ním povídat celé hodiny.

Řekl mi, že je politik. Vede podněcování. Nevím, jestli to začalo u něj, nebo jestli ho našli. Jeden arabský dělník, který pracoval v Avigailu, mi řekl, že většina Arabů žijících v Avigailu má domy také ve městě Yatta a dostávají peníze za to, že zde žijí. Ve skutečnosti mám nahrávku, na které Hamamdí říká, že je tam proto, že za to, že tam je, dostává peníze.

Na videozáznamu můžeme slyšet, jak Hamamdi říká: „Nebojte se, někdo mi za to platí.“ Bazak říká, že ví, že za to platí jeho levicoví přátelé. A Hamamdi opakuje, že dostává zaplaceno. Hamamdi souhlasí. Pak Bazak opakuje, co bylo řečeno: „Tady to máme. Hamamdi jasně říká, že je tu někdo, kdo to platí.“ Hamamdi se na to podívá.

UVIDÍME, CO BUDE: Jak se vám tady žije?

Bazak: Jsem tady spokojený. Osobně se neangažuji v politice a nemám žádné sociální sítě. Žiji soukromým životem a životem víry.

Avigail stále není oficiálně uznán, ale stát se na založení naší komunity podílel, protože má zájem zabránit zabrání půdy Arabům. Příběh se však komplikuje, když se nám neustále dostává zprávy, že se o nás vláda nezajímá a dovoluje Arabům to, co by Židům nikdy nedovolila.

Zdá se, že armáda nejedná s pocitem, že je to naše země a my ji musíme chránit. Když dojde k nějakému incidentu, přijdou, aby situaci zase uklidnili.

Snažíme se jednat delikátně, dodržovat zákony a především žít ve víře, že tady máme být.

21.12.2021 06:29 Daniel Žingor161Zdroj: United with Israel

Klíčová slova