Praha Jeruzalém

Souběh 24 hodin hlasování OSN a profesora Sukenika ověřujícího Izajášův úryvek odhalil neklamné Boží požehnání modernímu státu Izrael.

Autor: Arlene Bridges Samuels 5. února 2022

Minulý týden si židovská komunita a miliony starostlivých lidí na celém světě připomněly Mezinárodní den památky obětí holocaustu.

V roce 2005 OSN konečně vyzvala k tomu, aby se Mezinárodní den památky obětí holocaustu připomínal vždy 27. ledna, tedy v den, kdy byl v roce 1945 konečně osvobozen Osvětim-Březinka. Bylo to hezky znějící a příznivé nařízení. Pokud však jde o Organizaci spojených národů a její desítky let trvající zaujatost vůči Izraeli, je třeba se ptát, proč dochází k tolika protichůdným opatřením.

Před řadou „pocitově dobrých“ vzpomínkových akcí na holocaust, které se v OSN konaly minulý týden, informovaly Jewish News Syndicate (JNS) 23. ledna o nejnovějším pokrytectví OSN. OSN vytvořila stálou vyšetřovací komisi pro Izrael. Je velmi důležité zdůraznit, že žádné takové otevřené vyšetřování nebylo nikdy namířeno proti žádnému jinému členskému státu OSN. Den před Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu pak generální tajemník OSN António Guterres prohlásil, že „všechny společnosti musí jednat, aby se ‚vypořádaly s antisemitismem, jeho kořeny a větvemi’“. 

OSN soustavně dává průchod takovým zemím, jako je Kuba, Čína, Írán a Severní Korea. Ty patří mezi 52 diktátorských zemí, jak uvádí World Population Review v roce 2020. Střední a Latinská Amerika má tři, Afrika 22 a Asie a Blízký východ 27. Členy OSN je 193 států. Vůdci diktátorských režimů mohou nosit tituly jako prezident nebo premiér, ale jsou to utlačovatelští diktátoři.

Převaha diktatur bohužel představuje významné selhání Charty OSN, která byla přijata 24. října 1945 jejími tehdejšími 51 členy. Stručné shrnutí cílů OSN: Zahrnout harmonické vztahy mezi národy, které spolupracují na řešení mezinárodních problémů a udržování míru.

Za posledních 77 let OSN zjevně opustila svou původní koncepci, podle níž je organizace „otevřena všem mírumilovným státům, které přijímají závazky obsažené v Chartě OSN a podle úsudku organizace jsou schopny tyto závazky plnit“. Nikde není tato politická koncepce zanedbávána více než u jednoho z nejmenších, a přesto nejpodivuhodnějších národů na světě: Izraele. Národ, který touží po míru již od hlasování Organizace spojených národů 29. listopadu 1947.

Toho dne OSN – tehdy sídlící v San Franciscu – přijala jedno ze svých nejdůležitějších rozhodnutí. Jejich hlasování o rezoluci č. 181 o přijetí takzvaného plánu rozdělení na dva státy – jeden židovský a jeden arabský – změnilo světové dějiny. Hlasování ukončilo 25 let trvající britskou povinnou vládu v takzvaném mandátu Palestina. Nejenže změnilo dějiny, ale také naplnilo proroctví z Izajáše 66,7-8: „Kdo kdy slyšel o takových věcech? Může se země zrodit během jednoho dne, nebo snad národ vzniknout ve chvíli? Sotva však Sijón porodí, porodí své děti.“ Z tehdejších 57 členských zemí hlasovalo 33 zemí pro, 13 proti a 10 zemí se zdrželo hlasování.

Málokdo tušil, že téže noci se v Jeruzalémě – ve stejnou dobu, kdy probíhalo hlasování – odehrávalo další naplnění proroctví. Izraelský archeolog a profesor Hebrejské univerzity Eleazer Sukenik seděl té noci v Jeruzalémě ve své pracovně a pozorně si prohlížel křehké kousky pergamenu. Byly součástí svitků od Mrtvého moře, které se mu nedávno dostaly do rukou. Zatímco přemýšlel nad vzácnými fragmenty svitků, vběhl do místnosti jeho syn Yigael Yadin a vykřikl zprávu, kterou právě slyšel v rádiu.

Příčina Yadinova vzrušení byly Velké Izajášovy svitky: David Ben-Gurion, první izraelský premiér, oznámil hlasování v OSN. Tisíce a tisíce Židů, kteří se vznášeli v blízkosti svých rádií, chtěli slyšet zprávu o tom, že se jejich dvoutisíciletá naděje konečně stala skutečností. Po historickém oznámení se mezi Židy nového Izraele ozvaly výkřiky nadšení a slzy radosti. Vyběhli do ulic a tančili.

Tragédií bylo, že o necelých pět měsíců později okolní arabské země napadly nový židovský národ jen několik hodin poté, co Ben-Gurion 14. května 1948 vyhlásil nezávislost Izraele. Arabové se vzdali možnosti mít vlastní kus státu, větší než část přidělená Židům. Jako zázrakem Izrael tuto obrannou válku vyhrál, což se mělo ukázat jako první z mnoha vítězství nad neutuchajícími útoky arabských sousedů.

Souběh 24 hodin hlasování OSN a profesora Sukenika ověřujícího Izajášův úryvek odhalil neklamné Boží požehnání modernímu státu Izrael. Byl znovuzrozen, jak Bůh řekl prostřednictvím proroka Izajáše před třemi tisíci lety.

V Jeruzalémě byla objevena další fascinující skutečnost, o níž jsme informovali 22. února 2018 a která přispívá ke sbližování. Ruth Schusterová v deníku Haaretz napsala, že doktor Eilat Mazar z Hebrejské univerzity objevil v neporušené části paláce krále Davida otisk pečeti, tzv. bulu. Našla ji poblíž jiné buly s nápisem krále Ezechiáše. Izajáš a Ezechiáš byli současníci. Izajášova bulla je půl palce široká a je na ní vyobrazeno jméno Ješa’jáh(u) (Izajášovo jméno ve starověkém hebrejském písmu), za nímž následují písmena N-V-Y. Tato písmena jsou považována za první tři písmena slova prorok (navi).

Na chvíli se zastavte a nechte tyto poznatky proniknout do svého chápání vlasti předků Izraele, kterou mu odkázal Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův a Ježíšův. Jeruzalém, starobylé hlavní město Izraele, je také jeho moderním hlavním městem. Jako zázrakem přežil Jeruzalém 52 útoků, 44krát byl dobyt a znovu dobyt, 23krát obléhán a dvakrát zničen.

Přibližně před 3 000 lety Izajáš předpověděl tuto cestu v 66. kapitole, verších 7 a 8. Pak beduíni v roce 1946 objevili první svitky od Mrtvého moře, těsně následovalo hlasování OSN 29. listopadu 1947 a posouzení pravosti Dr. Sukeníkem. A nakonec se ke třem tisícům let spojitosti přidal objev Izajášovy buly, který učinil Dr. Mazar.

Bez ohledu na to, co nás čeká, ať už jde o zaujatost „Antisemitská Komise OSN“ (to je moje pojmenování), Írán, Hizballáh, Hamás nebo íránskou přítomnost v Sýrii, křesťanská komunita snad zachová bdělost ve prospěch Izraele a našich židovských přátel po celém světě. Bůh nám dal další šanci. Nenapodobujme pasivitu tolika německých křesťanů v období druhé světové války.

Můj oblíbený teolog Dietrich Bonhoeffer byl nacisty oběšen ve Flossenbergu, protože riskoval život, když se snažil přesvědčit německé církve, aby se distancovaly od Hitlera, probudily se a postavily se za židovské rodiny.

Připomeňme si, co ve své době moudře poznamenal: „Pokud sedím vedle šílence, který najede autem do skupiny nevinných kolemjdoucích, nemohu jako křesťan jednoduše čekat na katastrofu a pak utěšovat zraněné a pohřbívat mrtvé. Musím se pokusit vyrvat řidiči volant z rukou.“

06.02.2022 05:44 Daniel Žingor520Zdroj: All Israel news

Klíčová slova