Dopis od manželky chabadského šalicha z Chrakova.

Autor: Sivan Rahav-Meir 27.2.22 12:14

Během šabatu jsem mnohokrát přemýšlel o tom, co se děje na Ukrajině obecně a mezi našimi tamními židovskými bratry zvláště. Na konci šabatu mi Miriam Moskovičová, vyslankyně Chabadu v Charkově, napsala následující:

„Je psáno, že o šabatu nemáme plakat, ale tento šabat jsem v tomto ohledu několikrát selhala.

V pátek večer jsme byli v synagoze s desítkami žen a dětí, které od vypuknutí války žijí ve sklepě synagogy. To je jejich protiatomový kryt. Po kiduši jsme začali zpívat „Nyet Nyet Nikavo“, chasidskou niggunu v ruštině, která říká, že se nesmíme nikoho bát, jen Boha.

A pak jsme zpívali „Hinei Ma Tov U’ma Na’im, Shevet Achim Gam Yahad“ (jak je dobré a příjemné, když bratři bydlí spolu). Potlesk patřil také kuchařkám, které nyní spí v synagoze a pracují 24 hodin denně, aby nakrmily všechny, od uprchlíků, kteří přijeli z Doněcka se svými dětmi, až po starého muže, který se bojí zůstat sám ve svém bytě v pátém patře.

Ráno o šabatu jsme požehnali novému měsíci Adar Bejt, který začíná tento týden, a společně jsme řekli požehnání „Kdo učinil zázraky pro naše předky“. V očích jsem cítila slzy. Jak moc potřebujeme zázraky v tomto měsíci adar.

Na konci ranních šabatových modliteb máme v naší synagoze krásný zvyk. Předseda naší kongregace Alexander Kaganovsky žehná těm, kteří slaví narozeniny a jiné šťastné příležitosti. Tento šabat požádal o ticho a řekl: „Chci poděkovat všem vyslancům, kteří s námi zůstali. Po mnoho let jste říkali, že jste naší neoddělitelnou součástí, ale nyní jste to dokázali ve chvíli pravdy. Ať už je to jakkoli,“ řekl. Skončil, zalitý slzami, a objal mého manžela.

Můj syn Yossi byl chazanem při modlitbě musaf. Když začal zpívat „On je náš Bůh“, byly z předměstí Charkova slyšet silné výbuchy. Rusové se snaží proniknout do města. Když nás Yossi vedl při zpěvu modliteb, slyšeli jsme rány, a tak naše hlasy sílily a sílily, aby převážily nad výbuchy bomb.

V průběhu šabatu se děti rozhodly obléci si purimové kostýmy, předvádět scénky a tančit. Moje dcera Malka nám po tanci vysvětlila, že ví, proč všichni spí pohromadě ve sklepě: „Ve dnech Purimu Haman řekl, že Židé jsou všude rozptýleni a nejsou jednotní. Proto musíme spát pohromadě, abychom ukázali, že jsme teď všichni jednotní.“

Šavua tov z Charkova s přáním dobrých zpráv pro všechny.“