Opoziční krok k zamítnutí návrhu zákona o Judeji a Samaří dává munici nepřátelům Izraele a ohrožuje izraelské občany.
Autor: Maayan Hoffman, 8. června 2022
Když většina poslanců izraelského Knesetu hlasovala proti prodloužení platnosti zákona o mimořádných opatřeních v biblickém srdci, jejich cílem bylo svrhnout premiéra Naftaliho Bennetta.
Tím však také potenciálně svrhli postavení Izraele v mezinárodní debatě o osudu území, která Izrael zabral v roce 1967.
Návrh zákona musí být schválen do 30. června, aby bylo možné prodloužit platnost zákona, který umožňuje, aby se židovští obyvatelé žijící v Judeji a Samaří řídili izraelským právem.
Bezpečnostní experti varují, že pokud nebude zákon prodloužen, nastane v otázce izraelských hranic před rokem 67 chaos, který může ohrozit životy a iniciovat další mezinárodní odsouzení Izraele.
Opozice (a rebelující členové koalice), kteří hlasovali proti zákonu, uvedli, že má demonstrovat slabost Bennettovy vlády a umožnit návrat k moci bývalému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi.
Jak však tento týden řekl David Elhayani, šéf regionální rady Údolí Jordánu, výsledkem bude, že se „každý den objeví nový příběh někoho, komu bylo ublíženo. Dopad je tak dramatický, že nechápu, proč si s tím lidé hrají na politiku“.
Rozhodnutí nepřijmout historický zákon o prodloužení platnosti výjimečných nařízení je totiž hrou s ohněm a dává munici nepřátelům Izraele a mezinárodním organizacím, které židovský stát odsuzují.
Jak upozorňuje zpráva Rady OSN pro lidská práva, která byla zveřejněna v úterý, Izrael vytvořil de facto situaci, kdy Palestinci a Izraelci žijí na stejném území, ale podléhají odlišným právním systémům ve prospěch Izraelců.
Komisař OSN Chris Sidoti v komentáři ke zprávě obvinil Izrael, že „mění demografii těchto území tím, že udržuje represivní prostředí pro Palestince a příznivé prostředí pro izraelské osadníky“.
ŽIVOT V BIBLICKÉM SRDCI JE PROROCKÝ
Tento měsíc před dvěma lety Netanjahu s podporou amerického velvyslance v Izraeli Davida Friedmana a evangelikální křesťanské základny bývalého prezidenta Donalda Trumpa tlačil na Trumpovu administrativu, aby umožnila Izraeli uplatnit suverenitu v Judeji a Samaří. Pokud by se tak stalo, takový návrh zákona by nebyl nutný.
Netanjahu samozřejmě nakonec vyměnil suverenitu za mír se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem – mír, kterého bylo dosaženo částečně díky podpoře křesťanských sionistů.
Někteří členové evangelikální komunity – tajná přísada stojící za Trumpovým vítězstvím a jeho bezprecedentní podporou židovského státu – tehdy dávali přednost nastolení míru na Blízkém východě před změnou statusu neúrodných vrcholků kopců.
Stejní křesťané však mohou mít jiný názor na zastavení židovského života v srdci země, které považují za naplnění mnoha biblických proroctví.
Například v Jeremiášovi 30,3 se píše: „Přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy přivedu svůj lid Izrael a Judu zpět ze zajetí a navrátím je do země, kterou jsem dal jejich předkům do vlastnictví, je výrok Hospodinův.“ V Jeremiášovi 33,7 se píše: „Přivedu Judu a Izrael zpět ze zajetí a obnovím je tak, jak byli předtím.“
Proroci slíbili, že se synové Izraele vrátí do Judska a Samařska a obnoví židovský život, což se nyní děje – a většina křesťanů by pravděpodobně nechtěla vidět takový život v ohrožení.
Politická taktika, kterou používá opozice, by se rovnala tomu, kdyby demokraté v Americe hlasovali proti potratům, vysvětlil analytik N12 Amit Segal, nebo kdyby republikáni hlasovali pro kontrolu zbraní, pokud by to druhou stranu politicky poškodilo.
Jinými slovy, pro opozici – z níž mnozí jsou pravicoví – se současná administrativa stala takovým strašákem, že jsou ochotni obětovat to, co je jim nejsvětější – dokonce i biblické srdce – aby ji svrhli.
Jednalo by se o oběť dočasnou, neboť doufají, že vládu svrhnou a poté nastolí vládu novou, která okamžitě přijme zákon, aby se život v srdci země mohl vrátit do normálních kolejí.
Předseda regionální rady Binyamin Jisrael Gantz, který patřil k osadnickým vůdcům, kteří vyzvali pravici, aby hlasovala proti zákonu „v zájmu státu“, zdůvodnil svůj nekonvenční postoj tím, že Izrael „ovládá arabská strana a extrémní levice“, čímž měl na mysli tři strany, které tvoří osmičlennou koalici.
Gantz v dopise napsal, že dal opozici požehnání, aby nechala zákon padnout, a ukázal tak veřejnosti, že Bennettova vláda, je-li závislá na partnerech ve vlastní vládě, nedokáže přijmout „zcela základní sionistické zákony“.
Podobně poslanec Knesetu Bezalel Smotrich – vůdce pravicové Náboženské sionistické strany – na zasedání své frakce prohlásil, že je lepší svrhnout vládu, vytvořit pravicovou koalici a zákon schválit navzdory všem škodám, které by mezitím mohl způsobit jeho voličům žijícím v Judeji a Samaří.
„Obyvatelé Judeje a Samaří jsou silní a chápou, že je důležité svrhnout protisionistickou vládu,“ řekl. „Ano, i když to bude mít následky, obyvatelé Judska a Samaří jsou hrdinové a dokážeme přijmout i tuto výzvu, pokud přijde.“
EXPERT: JUDSKO A SAMAŘÍ JSOU POVAŽOVÁNY ZA „ZAHRANIČÍ“
Podle plukovníka (ve výslužbě) Dr. Lirona Libmana, výzkumného pracovníka Izraelského demokratického institutu a bývalého hlavního vojenského prokurátora IDF a vedoucího oddělení mezinárodního práva IDF, byla nařízení zákona původně přijata před 55 lety, krátce po vítězství Izraele v Šestidenní válce, a brzy poté upravena do podoby právního předpisu a přijata jako zákon, který je od té doby obnovován na období od jednoho roku do pěti let.
Zákon je zásadní, vysvětlil Libman v podkladech, protože Izrael vládne nad územím, které nikdy neanektoval; sporná území Judeje a Samaří jsou považována za „zahraničí“.
To je rozdíl od východního Jeruzaléma a Golanských výšin, nad nimiž Izrael již vyjádřil svou svrchovanost.
V průběhu let, kdy v srdci země vznikalo stále více izraelských komunit, se vytvořila situace, kdy jsou izraelští občané – z právního hlediska – obyvateli oblastí mimo Izrael. Izraelský zákonodárce s nimi však chtěl zacházet, jako by byli obyvateli Izraele. Proto byl zákon rozšířen tak, aby stanovil, že Izraelci žijící na těchto územích mají být pro účely různých zákonů, včetně povinností i práv, považováni za izraelské obyvatele.
Povinnosti, jak uvedl Libman, zahrnují otázky, jako jsou daně, vojenská služba, udělování licencí k různým profesím a další. Práva zahrnují například národní a zdravotní pojištění.
K dnešnímu dni žije za zelenou linií přibližně 450 000 Izraelců. Pondělní hlasování fakticky deklarovalo, že parlament tyto osoby nepovažuje za osoby žijící ve svrchovaném Izraeli. Pokud nebude zákon předložen k dalšímu hlasování a schválen, znamená to, že nebudou mít stejná práva na pobyt jako jejich izraelští vrstevníci.
„Pokud nebude prodloužen před tímto termínem, může to způsobit velké množství problémů v každodenním životě, zejména pro Izraelce, kteří žijí na územích,“ napsal Libman.
Bez ohledu na to, jak boj dopadne, negativní důsledky toho, jak byl rozehrán, by mohly být pociťovány ještě několik let.
