Nový výzkumný projekt vrhá světlo na sílu římské armády a místa jejího útoku na Jeruzalém v bitvě, která vedla ke zničení Druhého chrámu.

Od: TPS, 7. srpna 2022

Nový počítačový výzkum Izraelského úřadu pro starožitnosti poskytl důkazy o umístění římských palebných strojů balist, které v létě roku 70 n. l. ostřelovaly Jeruzalém, a o intenzitě útoku, který vedl ke zničení Druhého chrámu.

V neděli, v den půstu 9. avu, kdy se truchlí nad zničením obou jeruzalémských chrámů, představil Izraelský úřad pro starožitnosti (IAA) výsledky nového výzkumného projektu, který vrhá světlo na sílu římské armády a místa jejího útoku na Jeruzalém v bitvě, která vedla ke zničení Druhého chrámu.

„Půst 9. avu připomíná den zničení Druhého chrámu,“ říká výzkumník IAA Kfir Arbiv. „Chrám byl zničen v roce 70 n. l. po čtyřměsíčním obléhání a intenzivní bitvě vedené římským generálem Titem s cílem dobýt město a potlačit povstání, které Židé iniciovali o čtyři roky dříve.“

„Římané měli dobře vycvičenou mohutnou armádu, vybavenou nejlepšími vojenskými novinkami své doby. Byla to nemilosrdná válečná mašinérie,“ dodává.

Arbiv systematicky zaznamenával římskou vojenskou výzbroj získanou při vykopávkách v Jeruzalémě spolu s Dr. Rinou Avnerovou v Ruském komplexu, který sousedí s budovou jeruzalémského magistrátu, tedy v srdci dnešního Jeruzaléma.

Dosud odkrytý římský arzenál zahrnuje stovky balist různých velikostí, které vrhaly kameny na vzdálenost 100-400 m, malé praky používané vycvičenou pěchotou a katapulty, které vypouštěly hroty kopí na vzdálenost 150-200 m, a kopí, meče a hroty šípů, včetně těžkých hrotů šípů, které mohly prorazit brnění.

„Z historických pramenů víme, že římská armáda používala mohutná obléhací beranidla k rozbíjení hradeb a obléhací věže, které dosahovaly do výšky hradeb, ale ty se v Jeruzalémě dosud nenašly,“ říká Amit Reem, ředitel IAA Jerusalem Region.

„Kdo ovládá toto místo, rozhoduje o osudu města“

Arbivův výzkum se zaměřil na stovky balistických kamenů a jeho analýza definovala různé velikosti a váhy. Některé, namířené proti lidem, byly vypouštěny proti hradbám, aby zabránily židovským povstalcům vynořit se nad hradbami, a jiné, těžší, byly prudce vypouštěny proti hradbám, aby jimi pronikly.

S pomocí počítače Arbiv označil místa všech balist přesně tam, kde byly nalezeny. Vzal v úvahu místní topografii a polohu městských hradeb z období Druhého chrámu a provedl balistické výpočty, včetně úhlu odpálení a vrhací vzdálenosti kamenů.

Všechny údaje porovnal se soudobými podrobnými popisy bitvy a dobytí a zničení Jeruzaléma, které ve své knize Dějiny židovské války proti Římanům uvedl známý židovský historik Josefus.

Podle výzkumu se některé dělostřelecké stroje římské armády nacházely v centru dnešního Jeruzaléma, v oblasti Nahalat Hašiva. Výzkum také ukazuje pravděpodobná místa, kudy římská armáda pronikla do města. Vykopávky v ruském komplexu odhalily část třetí hradby, třetí obranné linie, která obklopovala město.

Na jednom místě byla nalezena mimořádně velká koncentrace balistických kamenů, z nichž některé byly po použití rozbité. Bylo zřejmé, že římská armáda zde soustředila své úsilí a stovky, ne-li tisíce balistických kamenů směřovaly právě na toto místo.

„To není překvapivé,“ říká Arbiv, „protože kdo ovládá toto místo, ovládá celou oblast a osud města. To se shoduje s Josefovým vyprávěním, že Titus přikázal proniknout do města ze severozápadní strany městských hradeb.“